Cestování
Cestuji rád a relativně často, především s drahou polovičkou. Občas se ale vydám i na trochu delší a trochu dobrodružnější výlet, o kterém pak napíšu cestopis. Seznam těch nejkrásnějších zahraničních cest je uveden na této stránce.
První větší kopečky na trase (Tyndrum-Kingshouse, WHW den 6.)
Den 6. — Po dni odpočinku jsme lačni vyrazit co nejdříve. Máme v plánu ujít přes 30 kilometrů, abychom dohnali jednodenní skluz, proto si dáváme budíka už na šestou. Ranní probuzení však bohužel není ani náhodou do růžova. Silně prší a navíc Eli k bolavé noze přibrala i rýmu a kašel. Prostě když se daří…
Odpočinek, bolavá noha a spousta alkoholu (Tyndrum, WHW den 5.)
Den 5. — Hlavním tématem dnešního dne bude zdravotní stav Eliščiny nohy. Letmý pohled na Eli vracející se z umývárny ale jakékoliv naděje hatí; kulhá jak veterán od Stalingradu a výraz její tváře automaticky odsouvá dotazy typu „tak jak to vypadá?“ do kategorie zbytečných.
Ovce, krávy a rozmary počasí (Doune Bothy – Tyndrum, WHW den 4.)
Den 4. — I když máme stan vskutku luxusní, ranní probuzení pod střechou chaty zvané Bothy Doune je prostě jiná káva. Ke spaní slouží 2 dřevěné „postele“ plus jedno „letiště“ po celé šířce pokoje. Kromě stolku, několika židlí a trochy nářadí je tu už jen krb, díky kterému nám včera mohlo být příjemně teplo.
Dlouhá cesta podél jezera Loch Lomond (Sallochy-Doune Bothy, WHW den 3.)
Den 3. — Třetí den našeho treku po skotské Vysočině začínáme už v 7 ráno. Rádi bychom dneska došli až do kempu Beinglas, což znamená skoro 30 kilometrů, ale hodně bude záležet na počasí. V každém případě před půl devátou opouštíme tábor a pokračujeme v naší cestě.
Kopeček Conic Hill a jezero Lochmond (Drymen – Sallochy, WHW den 2.)
Den 2. — V osm hodin ráno se probouzíme do krásného, ale hodně studeného dne. Před sebou máme výšlap na kopec Conic Hill, sestup k jezeru Loch Lomond a následnou cestu po břehu až do kempu Rowardennanu. Takový je tedy alespoň náš plán.
Vyrážíme na trek West Highland Way (Milngavie – Drymen, WHW den 1.)
Den 1. — Dnes nás čeká první část treku West Highland Way (WHW), což je přibližně 150 kilometrů dlouhá procházka po skotské Vysočině. Její oficiální start není přímo v Glasgow, ale v malém městečku Milngavie situovaném asi 10 kilometrů na sever. Takže vstáváme a jdeme na to!
Příprava a cestování na dovolenou do Skotska
Sláva, dohodnuto, letošní dovolenou strávíme ve Skotsku! Poletíme s ČSA, která zrovna začala operovat novou linku mezi Prahou a Edinburgem s krátkým mezipřistáním v polské Lodži. Díky tomu nás zpáteční letenka přijde na necelých 4500 korun. A to se vyplatí! Takže jdeme balit.
Dovolená v kostce – Skotsko v létě roku 2015
Letní dovolená v roce 2015 nás s Eliškou zavedla do Skotska, země velkých jezer, zelených kopců, spousty ovcí a výborné whiskey. Během 14 dnů jsme tam zvládli jak ujít 150 kilometrů dlouhý trek zvaný West Highland Way vedoucí z Glasgow dál na sever až do města Fort William, tak i navštívit pozoruhodný ostrov Skye a udělat si tam pár výletů.
Ohlédnutí za dovolenou v Chile na podzim roku 2013 (část 2.)
V první části tohoto dvoudílného shrnutí jsme si zavzpomínali na naše toulání po severu i jihu Chile. V této části s pořadovým číslem 2 se ohlédneme za naším návratem z Patagonie, výletem na osamocený bod v Tichém oceánu nazvaný Velikonoční ostrov, a naše vyprávění zakončíme krátkým pohledem do ulic a parků hlavního města Chile Santiaga.
Ohlédnutí za dovolenou v Chile na podzim roku 2013 (část 1.)
V této první části dvoudílného přehledu se ohlédneme za první polovinou naší společné dovolené v Chile, na které jsme si prohlédli vysoce položená místa na severu země, pekli se ve vlastní šťávě o pár stovek kilometrů dál na jih na nejvyprahlejší poušti světa Atacamě a s batohem na zádech se procházeli patagonským národním parkem Torres del Paine.
Prohlídka vinice Cousiño Macul, odlet a cesta zpět
Den 22. — Nedá se nic dělat, všechno pěkné jednou končí… Dnešní den je proto naším dnem rozlučkovým a zároveň posledním, který v daleké Jižní Americe strávíme. A jelikož má být podle předpovědi počasí ještě větší vedro než včera, kde jinde ho strávit než v příjemně chladivém sklípku? Tedy přesně řečeno ve vinařství Cousiño Macul.
Procházka po Santiagu a návštěva Metropolitního parku
Den 21. — Dnešní den máme v plánu procházku po Santiagu, hlavním městě Chile. Chceme se podívat do historického centra kolem náměstí Plaza de Armas, kde se mimo jiné nachází i rozsáhlá Metropolitní katedrála postavená koncem 18. století, ale hlavní část dne bychom rádi strávili v okolí rozlehlého Městského parku.
Třetí a poslední návrat do Santiaga de Chile
Den 20. — Třetí den na Velikonočním ostrově je zde zároveň naším dnem posledním. I když jsme se snažili trochu si přispat, do odletu zbývá ještě několik hodin, takže rychle plánujeme návštěvu městečka Hanga Roa spojenou s nákupem suvenýrů. Jinak to ale bude jen takové odpočinkové procházení. Tak jdeme na to!
Za sochami Moai kolem Velikonočního ostrova (velký okruh)
Den 19. — Je odpoledne kolem druhé hodiny a my se po sedmi rychlých kilometrech vracíme do města Hanga Roa, abychom doplnili hladinu benzínu v nádrži našeho vozítka. Tankujeme jen pár litrů a pak se vydáváme na možná nejdelší úsek cesty až k severnímu pobřeží ostrova, kde na nás čeká spousta zajímavých věcí.
Za sochami Moai kolem Velikonočního ostrova (malý okruh)
Den 19. — Druhý den na Velikonočním ostrově máme celkem jednoduchý program. Plánujeme si půjčit nějaké vozítko, ideálně terénní, a s jeho pomocí objet celý ostrov kolem dokola. Což možná zní jako velké sousto, ale vzhledem k miniaturním rozměrům ostrova nás čeká za volantem maximálně 100 kilometrů.
Velikonoční ostrov a výšlap k posvátnému místu Orongo
Den 18. — Osmnáctý den naší krásné společné dovolené v Jižní Americe oslavíme dlouhým přeletem na ostrov, kde mají Velikonoce celý rok. Ano, poletíme na Velikonoční ostrov! Čeká nás skoro 4000 kilometrů dlouhá a 5 hodin trvající cesta. Tak snad nám v letadle alespoň dají najíst. Přeci jen 5 hodin v kuse je 5 hodin v kuse…
Návrat do Santiaga de Chile podruhé
Den 17. — Uteklo to jako voda a my sedíme na letišti a čekáme na letadlo, které nás odveze pryč z Patagonie. Užili jsme si tu krásných 10 dní a moc se nám odsud nechce, i když se nám to počasí snaží trochu ulehčit. Od rána střídavě prší a sněží, a k tomu je i silný víti. Ale stejně se nám bude stýskat.
Plavba za tučňáky na ostrov Magdalena
Den 16. — Díky včerejší (snad) úspěšné rezervaci výletu lodí máme o programu minimálně na první polovinu dnešního dne jasno. Pojedeme se podívat na ostrov Isla Magdalena zamořený tučňáky a jinou mořskou opeřenou havětí! Už ve čtvrt na osm proto nasedáme do připraveného taxíka, který nás odváží pár kilometrů od centra do přístavu Tres Puentes.
Vracíme se zpět do Punta Arenas
Den 15. — Po včerejším klidném dni spojeném s výletem za dvěma ledovci jsme to do postele zalomili docela brzo. Proto není divu, že jsme se sami probudili ještě před budíkem nařízeným na osmou. Po snídani míříme k novému autobusovému nádraží, odkud nám v 11 hodin jede přímý autobus do Punta Arenas.
Plavba lodí za ledovci Balmaceda a Serrano
Den 14. — I přes maximální snahu se Hance nepodařilo objednat lístky na plavbu za ledovcem přes internet. A byla z toho hodně smutná. Proto jsme se dohodli, že brzo ráno zkusíme jít do přístavu k lodím naslepo a třeba se na nás usměje štěstí. Něco málo po sedmé vyrážíme k moři do přístavu v Puerto Natales a nezbývá nám než doufat…
Návrat z Torres del Paine do Puerto Natales
Den 13. — Poslední den pobytu u vrcholků majestátných hor začínáme už v sedm ráno. Jako obyčejně se po probuzení jdeme trochu opláchnout, potom pozvolna balíme sebe i stan. Počasí je takové všelijaké, chvíli svítí sluníčko a je téměř kouzelně, chvíli je zataženo, každou chvilku prší, ale hlavně fouká silný a nepříjemně nárazový vítr.
Výlet podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci
Den 12. — Ráno se v kempu pod pohořím Paine Grande budíme opět relativně časně, ale přesto odpočatí. Jen co si rozlepíme oči, pozvolna se začínáme chystat na dnešní celodenní výpravu podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci. Venku je polojasno a hlavně žádný déšť. Jen by mě zajímalo, proč mě tak svědí nos…
Ještě jednou míříme do kempu Paine Grande
Den 11. — Po dvou poměrně náročných dnech, během kterých jsme po svých urazili asi 50 kilometrů a nastoupali přes 2.500 metrů, většinu z toho s těžkými batohy na zádech, si zasloužíme trochu toho odpočinku. Proto jsme raději zůstali zavrtaní ve spacácích a spali až do deseti hodin. Už proto, že po většinu noci bubnoval na stěny stanu déšť.
Výšlap k jezeru Torres a vyhlídce na Torres del Paine
Den 10. — Po ne zcela příjemně strávené noci jsme se ráno zhruba v půl sedmé budili s obavami. Zlověstné ticho jen umocnilo naše černé myšlenky, co si na nás počasí zase přichystalo. O to větší bylo naše překvapení, když venku svítilo sluníčko, sytě modrá obloha byla bez jediného mráčku a foukal jen skoro neznatelný větřík. Neuvěřitelné!
Zdoláváme Valle Francés a vzdorujeme dešti, sněhu i orkánu
Den 9. — První noc v Patagonii ve stanu byla divoká. Mnohokrát nás vzbudil silný poryv větru, který lomcoval stanem a zdálo se, že se každou chvilku spolu s ním vydáme na nedobrovolný let kolem kempu. Naše úsilí při stavbě se naštěstí nakonec ukázalo jako dostatečné, protože stan to všechno vydržel. Přesto jsme v 7 hodin ráno byli všechno jiné, jen ne vyspalí do růžova.
Přejezd do Puerto Natales a pak do NP Torres del Paine
Den 8. — Osmý den naší dobrodružné výpravy po Chile se rozloučíme s výdobytky civilizace a spolu se stanem, spacáky, obrovskými batohy, teplým oblečením a nadšením mladých cestovatelů se vrhneme do divočiny v národním parku Torres del Paine. Než se však dostaneme do kempu a poprvé na této dovolené postavíme stan, bude to ještě pár hodin trvat…
Letíme na jih do Patagonie a pozorujeme tučňáky
Den 7. — Když v půl sedmé ráno zazvoní Hance budík, z voňavých a vyhřátých peřin se nám moc nechce. Ale nedá se nic dělat, letadlo nepočká. V půl osmé jsme už na letišti. Dále to už začíná být rutina – rychlé odbavení u skoro prázdné přepážky Sky Airline, průchod bezpečnostní kontrolou, zevlování v odletovém prostoru, nalodění na palubu letadla a odlet. Vzhůru do Patagonie!
Přejezd do Antofagasty a odlet do Santiága
Den 6. — Dnes se rozloučíme se severní oblastí nazvanou El Norte Grande. Čeká nás dlouhá cesta do Antofagasty, jednoho z největších měst země. Tam u letiště vrátíme naše červené autíčko zpátky autopůjčovně a potom letadlem přeletíme do centrální oblasti Chile, do hlavního města Santiaga. S jedním mezipřistáním ve městě La Serena. Tak jdeme na to.
Západ slunce ve Valle de la Luna
Den 5. (odp) — Po probuzení po odpolední siestičce máme jedinou starost, a to aby se nám nezkazilo počasí. Naštěstí jsme na poušti, takže na obloze je zase vymeteno. Díky GPSce víme, že slunce bude zapadat pár minut před osmou, ale pokoj opouštíme už v půl šesté, raději si necháváme časovou rezervu. Což se záhy ukáže jako docela dobrý nápad.
Gejzíry El Tatio za mrazivého rozbřesku
Den 5. (dop) — Dnešní program začíná už „trochu dříve“, přesně před čtvrtou hodinou ranní. Naším cílem je dopravit se do oblasti nazvané Geyser del Tatio a obdivovat tam horkou vodu tryskající z hlubin země. Nekřesťansky časné probuzení je nutné proto, že nejkrásnější a nejviditelnější jsou prý gejzíry za ranního rozbřesku ve stále ještě ledově vymrzlém vzduchu.