Cestování
Cestuji rád a relativně často, především s drahou polovičkou. Občas se ale vydám i na trochu delší a trochu dobrodružnější výlet, o kterém pak napíšu cestopis. Seznam těch nejkrásnějších zahraničních cest je uveden na této stránce.
Ohlédnutí za dovolenou v Chile na podzim roku 2013 (část 1.)
V této první části dvoudílného přehledu se ohlédneme za první polovinou naší společné dovolené v Chile, na které jsme si prohlédli vysoce položená místa na severu země, pekli se ve vlastní šťávě o pár stovek kilometrů dál na jih na nejvyprahlejší poušti světa Atacamě a s batohem na zádech se procházeli patagonským národním parkem Torres del Paine.
Prohlídka vinice Cousiño Macul, odlet a cesta zpět
Den 22. — Nedá se nic dělat, všechno pěkné jednou končí… Dnešní den je proto naším dnem rozlučkovým a zároveň posledním, který v daleké Jižní Americe strávíme. A jelikož má být podle předpovědi počasí ještě větší vedro než včera, kde jinde ho strávit než v příjemně chladivém sklípku? Tedy přesně řečeno ve vinařství Cousiño Macul.
Procházka po Santiagu a návštěva Metropolitního parku
Den 21. — Dnešní den máme v plánu procházku po Santiagu, hlavním městě Chile. Chceme se podívat do historického centra kolem náměstí Plaza de Armas, kde se mimo jiné nachází i rozsáhlá Metropolitní katedrála postavená koncem 18. století, ale hlavní část dne bychom rádi strávili v okolí rozlehlého Městského parku.
Třetí a poslední návrat do Santiaga de Chile
Den 20. — Třetí den na Velikonočním ostrově je zde zároveň naším dnem posledním. I když jsme se snažili trochu si přispat, do odletu zbývá ještě několik hodin, takže rychle plánujeme návštěvu městečka Hanga Roa spojenou s nákupem suvenýrů. Jinak to ale bude jen takové odpočinkové procházení. Tak jdeme na to!
Za sochami Moai kolem Velikonočního ostrova (velký okruh)
Den 19. — Je odpoledne kolem druhé hodiny a my se po sedmi rychlých kilometrech vracíme do města Hanga Roa, abychom doplnili hladinu benzínu v nádrži našeho vozítka. Tankujeme jen pár litrů a pak se vydáváme na možná nejdelší úsek cesty až k severnímu pobřeží ostrova, kde na nás čeká spousta zajímavých věcí.
Za sochami Moai kolem Velikonočního ostrova (malý okruh)
Den 19. — Druhý den na Velikonočním ostrově máme celkem jednoduchý program. Plánujeme si půjčit nějaké vozítko, ideálně terénní, a s jeho pomocí objet celý ostrov kolem dokola. Což možná zní jako velké sousto, ale vzhledem k miniaturním rozměrům ostrova nás čeká za volantem maximálně 100 kilometrů.
Velikonoční ostrov a výšlap k posvátnému místu Orongo
Den 18. — Osmnáctý den naší krásné společné dovolené v Jižní Americe oslavíme dlouhým přeletem na ostrov, kde mají Velikonoce celý rok. Ano, poletíme na Velikonoční ostrov! Čeká nás skoro 4000 kilometrů dlouhá a 5 hodin trvající cesta. Tak snad nám v letadle alespoň dají najíst. Přeci jen 5 hodin v kuse je 5 hodin v kuse…
Návrat do Santiaga de Chile podruhé
Den 17. — Uteklo to jako voda a my sedíme na letišti a čekáme na letadlo, které nás odveze pryč z Patagonie. Užili jsme si tu krásných 10 dní a moc se nám odsud nechce, i když se nám to počasí snaží trochu ulehčit. Od rána střídavě prší a sněží, a k tomu je i silný víti. Ale stejně se nám bude stýskat.
Plavba za tučňáky na ostrov Magdalena
Den 16. — Díky včerejší (snad) úspěšné rezervaci výletu lodí máme o programu minimálně na první polovinu dnešního dne jasno. Pojedeme se podívat na ostrov Isla Magdalena zamořený tučňáky a jinou mořskou opeřenou havětí! Už ve čtvrt na osm proto nasedáme do připraveného taxíka, který nás odváží pár kilometrů od centra do přístavu Tres Puentes.
Vracíme se zpět do Punta Arenas
Den 15. — Po včerejším klidném dni spojeném s výletem za dvěma ledovci jsme to do postele zalomili docela brzo. Proto není divu, že jsme se sami probudili ještě před budíkem nařízeným na osmou. Po snídani míříme k novému autobusovému nádraží, odkud nám v 11 hodin jede přímý autobus do Punta Arenas.
Plavba lodí za ledovci Balmaceda a Serrano
Den 14. — I přes maximální snahu se Hance nepodařilo objednat lístky na plavbu za ledovcem přes internet. A byla z toho hodně smutná. Proto jsme se dohodli, že brzo ráno zkusíme jít do přístavu k lodím naslepo a třeba se na nás usměje štěstí. Něco málo po sedmé vyrážíme k moři do přístavu v Puerto Natales a nezbývá nám než doufat…
Návrat z Torres del Paine do Puerto Natales
Den 13. — Poslední den pobytu u vrcholků majestátných hor začínáme už v sedm ráno. Jako obyčejně se po probuzení jdeme trochu opláchnout, potom pozvolna balíme sebe i stan. Počasí je takové všelijaké, chvíli svítí sluníčko a je téměř kouzelně, chvíli je zataženo, každou chvilku prší, ale hlavně fouká silný a nepříjemně nárazový vítr.
Výlet podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci
Den 12. — Ráno se v kempu pod pohořím Paine Grande budíme opět relativně časně, ale přesto odpočatí. Jen co si rozlepíme oči, pozvolna se začínáme chystat na dnešní celodenní výpravu podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci. Venku je polojasno a hlavně žádný déšť. Jen by mě zajímalo, proč mě tak svědí nos…
Ještě jednou míříme do kempu Paine Grande
Den 11. — Po dvou poměrně náročných dnech, během kterých jsme po svých urazili asi 50 kilometrů a nastoupali přes 2.500 metrů, většinu z toho s těžkými batohy na zádech, si zasloužíme trochu toho odpočinku. Proto jsme raději zůstali zavrtaní ve spacácích a spali až do deseti hodin. Už proto, že po většinu noci bubnoval na stěny stanu déšť.
Výšlap k jezeru Torres a vyhlídce na Torres del Paine
Den 10. — Po ne zcela příjemně strávené noci jsme se ráno zhruba v půl sedmé budili s obavami. Zlověstné ticho jen umocnilo naše černé myšlenky, co si na nás počasí zase přichystalo. O to větší bylo naše překvapení, když venku svítilo sluníčko, sytě modrá obloha byla bez jediného mráčku a foukal jen skoro neznatelný větřík. Neuvěřitelné!
Zdoláváme Valle Francés a vzdorujeme dešti, sněhu i orkánu
Den 9. — První noc v Patagonii ve stanu byla divoká. Mnohokrát nás vzbudil silný poryv větru, který lomcoval stanem a zdálo se, že se každou chvilku spolu s ním vydáme na nedobrovolný let kolem kempu. Naše úsilí při stavbě se naštěstí nakonec ukázalo jako dostatečné, protože stan to všechno vydržel. Přesto jsme v 7 hodin ráno byli všechno jiné, jen ne vyspalí do růžova.
Přejezd do Puerto Natales a pak do NP Torres del Paine
Den 8. — Osmý den naší dobrodružné výpravy po Chile se rozloučíme s výdobytky civilizace a spolu se stanem, spacáky, obrovskými batohy, teplým oblečením a nadšením mladých cestovatelů se vrhneme do divočiny v národním parku Torres del Paine. Než se však dostaneme do kempu a poprvé na této dovolené postavíme stan, bude to ještě pár hodin trvat…
Letíme na jih do Patagonie a pozorujeme tučňáky
Den 7. — Když v půl sedmé ráno zazvoní Hance budík, z voňavých a vyhřátých peřin se nám moc nechce. Ale nedá se nic dělat, letadlo nepočká. V půl osmé jsme už na letišti. Dále to už začíná být rutina – rychlé odbavení u skoro prázdné přepážky Sky Airline, průchod bezpečnostní kontrolou, zevlování v odletovém prostoru, nalodění na palubu letadla a odlet. Vzhůru do Patagonie!
Přejezd do Antofagasty a odlet do Santiága
Den 6. — Dnes se rozloučíme se severní oblastí nazvanou El Norte Grande. Čeká nás dlouhá cesta do Antofagasty, jednoho z největších měst země. Tam u letiště vrátíme naše červené autíčko zpátky autopůjčovně a potom letadlem přeletíme do centrální oblasti Chile, do hlavního města Santiaga. S jedním mezipřistáním ve městě La Serena. Tak jdeme na to.
Západ slunce ve Valle de la Luna
Den 5. (odp) — Po probuzení po odpolední siestičce máme jedinou starost, a to aby se nám nezkazilo počasí. Naštěstí jsme na poušti, takže na obloze je zase vymeteno. Díky GPSce víme, že slunce bude zapadat pár minut před osmou, ale pokoj opouštíme už v půl šesté, raději si necháváme časovou rezervu. Což se záhy ukáže jako docela dobrý nápad.
Gejzíry El Tatio za mrazivého rozbřesku
Den 5. (dop) — Dnešní program začíná už „trochu dříve“, přesně před čtvrtou hodinou ranní. Naším cílem je dopravit se do oblasti nazvané Geyser del Tatio a obdivovat tam horkou vodu tryskající z hlubin země. Nekřesťansky časné probuzení je nutné proto, že nejkrásnější a nejviditelnější jsou prý gejzíry za ranního rozbřesku ve stále ještě ledově vymrzlém vzduchu.
Jedeme na Atacamu a k jezerům Miscanti a Miñiques
Den 4. — První noc na poušti Atacama se nám spalo příjemně. Sice jsme stále ve vysoké nadmořské výšce kolem 2.500 metrů, ale za těch pár dní pobytu ve výškách si naše tělesné schránky už asi trochu zvykly a přizpůsobily se prostředí. A také pravidelné žvýkáme lístky koky, které sice chutnají „velmi nedobře“, ale očividně mají minimálně placebo efekt.
Starodávné umění zvané geoglyfy
Den 3. — Dnešní den se hodláme kulturně obohatit. Pojedeme si prohlédnout starodávná umělecká díla vytvořená nejčastěji na svahu nějakého kopce pouze za pomoci různě zbarveného písku nebo kamení, takzvané geoglyfy. Kromě toho se ještě zastavíme na skleničku ovocné šťávy v jedné z obydlených oáz a nakonec se přesuneme dál na jihovýchod, až do městečka San Pedro de Atacama.
Obdivujeme sopky, lamy a jezera v NP Lauca
Den 2. — Dnes máme v plánu prohlídku národního parku Lauca. Máme krásné počasí, nebe je skoro bez mráčku, tak snad nám to vydrží. A až se dostatečně pokocháme, vrátíme se do Ariky a vyrazíme na jih až do dalšího “malého města” zvaného Iquique, kde máme na dnešní noc domluvené ubytování.
¡Hola Chile! Konečně, po nekonečných 22 hodinách v letadle…
Den 1. — Konečně jsme v cíli našeho několikadenního přesunu do Jižní Ameriky! Malé letišťátko poblíž města Arika je určené pouze pro vnitrostátní lety, proto bez jakýchkoliv překážek projdeme několika chodbami letištní haly k výdeji zavazadel, a o pár minut později už míříme k přepážce autopůjčovny Europcar, kde máme pro následujících 7 dní zamluvené vozítko.
Příprava a dlouhá, předlouhá cesta na dovolenou do Chile
Zážitky z Islandu jsou konečně sepsané, fotky vytříděné a video (skoro) sestříhané, je nejvyšší čas někam zase vyrazit. Chvíli to vypadalo na Nový Zéland, ale nakonec vyhrálo Chile. Je tam taky na co koukat, jsou tam vysoké hory a krásná příroda, plivající lamy, výborné víno, spousta sopek, žádní jedovatí hadi, a až na Santiago málo lidí.
Narozeniny na Krétě v hotelu Rinela Beach
Tak nějak tomu stále nemůžu uvěřit. Ještě ve čtvrtek večer jsem seděl doma, čekal na Hanku, až dorazí z práce a jen v hrubých obrysech spřádal plány na nadcházející prodloužený víkend, protože jsme to z různých důvodů nechali tak nějak na poslední chvíli. Tedy alespoň to tak celou dobu vypadalo…
Koncert skupiny Fun. v Itálii
Koncert skupiny Fun. byl hlavním důvodem naší cesty do Itálie a i kdyby se nic dalšího nepovedlo (jako že naštěstí povedlo:), stála by cesta přes Alpy za to. To, co muzikanti v čele s hlavní trojicí Nate Ruess, Jack Antonoff a Andrew Dost předvedli, dalo zapomenout na všechny rutinerské “hvězdy” žijící ze své minulosti (zdravíme Alanis) a podobná rozporuplné pocity šířící individua.
Cesta do Říma a na hotel (Itálie 2013, den 1.)
Když jsme o Vánocích našli pod stromečkem mimo jiné i dvě vstupenky na koncert stále populárnější skupiny Fun., znamenalo to jediné – koncem dubna vyrazíme do Říma. Při hledání vhodného leteckého spojení jsme se nakonec shodli na tom, že v Itálii strávíme čtyři noci a kromě koncertu si užijeme i samotné hlavní město.
Hotel Carabela Beach Resort a vše kolem něj
Co vás napadne, když se řekne „Dominikánská republika“? Bude to azurová voda, bílé písečné pláže a krásné počasí? Pokud ano, pak jste na tom stejně jako my, protože naší první společnou lenošivou a odpočinkovou dovolenou jsme s Hankou v zimě roku 2013 strávili právě v této malé ostrovní zemičce. A tady je pár vzpomínek.