Cestování
Cestuji rád a relativně často, především s drahou polovičkou. Občas se ale vydám i na trochu delší a trochu dobrodružnější výlet, o kterém pak napíšu cestopis. Seznam těch nejkrásnějších zahraničních cest je uveden na této stránce.
Loučení s Edinburghem i se Skotskem
Den 14. — Poslední den dovolené začíná až v půl deváté. Po probuzení začínáme balit, nebo alespoň třídit věci, které bude potřeba sbalit. Zatím totiž nemáme všechno, chybí nám nějaké suvenýry i pohlednice na rozeslání. Proto se raději vydáváme se do města nakupovat.
Příjezd do Edinburghu a procházka po městě
Den 13. — Den velkého návratu nastává, dnes se vrátíme zpátky do Edinburghu, kde náš čtrnáctidenní výlet po Skotsku začal, a kde zítra také skončí. Máme toho před sebou hodně, proto máme budíček nařízen už na tři čtvrtě na šest ráno.
Návrat do Fort William (Portree, Fort William)
Den 12. — Dnes to s vymýšlením programu bude snadné, protože dnešním dnem začíná konec naší dovolené. Takže nás čeká jen odpočívání, balení a příprava na návrat autobusem do Fort William, odkud budeme zítra pokračovat do Edinburghu.
Popíjení a vaření v hlavním městě Skye (Portree, Isle of Skye den 3.)
Den 11. — Zatímco včerejšek byl docela akční, dnes to bude pravý opak. Od rána jen leje a leje, takže plánovaný výlet ke skalnímu úkazu zvanému The Old Man of Storr po několikerém posunutí budíčku rušíme. Snad najdeme nějakou jinou zábavu…
Výlet na sever do Muzea života na Skye (Duntulm, Isle of Skye den 2.)
Den 10. — Na dnešní den jsme si naplánovali výlet na sever ostrova, kde si kromě zříceniny hradu Duntulm máme v plánu prohlédnout i muzeum věnované životu na ostrově Skye v uplynulých staletích. Pojedeme tam autobusem, který staví přímo před kempem.
Prohlídka městečka Portree (Isle of Skye den 1.)
Den 9. — Ráno nás překvapilo skutečně pěkné počasí, sluníčko na obloze bez mráčku tady nevídáme moc často. Tak ho musíme využít, kdo ví, jak dlouho potrvá. Nakonec se rozhodneme pro klidnou prohlídku města, proto si sbalíme něco málo na cestu a vyrazíme do centra.
Závěrečná etapa a příchod do cíle (Kinlochleven-Fort William, WHW den 8.)
Den 8. — Dnes nás čeká závěrečný den treku West Highland Way. A že to ani dnes nebude úplně příjemná cesta dává tušit hustý déšť, který nám vytrvale bubnuje na stan. Ale nedá se nic dělat, chca(nec) nechca(nec), musíme začít balit, protože nám ve už za pár hodin jede autobus na Isle of Skye.
Ďáblovo schodiště a divoké rosnatky (Kingshouse-Kinlochleven, WHW den 7.)
Den 7. — Dnes nás podle itineráře čeká nejkratší, ale zato nejnáročnější úsek WHW. Budeme šplhat na strmý kopec nzvaný Ďáblovo schodiště. Bouřlivé noční počasí si ale bohužel vybralo daň na kvalitě našeho spánku, kvůli opakovanému buzení při obzvlášť silném poryvu větru jsme se moc dobře nevyspali.
První větší kopečky na trase (Tyndrum-Kingshouse, WHW den 6.)
Den 6. — Po dni odpočinku jsme lačni vyrazit co nejdříve. Máme v plánu ujít přes 30 kilometrů, abychom dohnali jednodenní skluz, proto si dáváme budíka už na šestou. Ranní probuzení však bohužel není ani náhodou do růžova. Silně prší a navíc Eli k bolavé noze přibrala i rýmu a kašel. Prostě když se daří…
Odpočinek, bolavá noha a spousta alkoholu (Tyndrum, WHW den 5.)
Den 5. — Hlavním tématem dnešního dne bude zdravotní stav Eliščiny nohy. Letmý pohled na Eli vracející se z umývárny ale jakékoliv naděje hatí; kulhá jak veterán od Stalingradu a výraz její tváře automaticky odsouvá dotazy typu „tak jak to vypadá?“ do kategorie zbytečných.
Ovce, krávy a rozmary počasí (Doune Bothy – Tyndrum, WHW den 4.)
Den 4. — I když máme stan vskutku luxusní, ranní probuzení pod střechou chaty zvané Bothy Doune je prostě jiná káva. Ke spaní slouží 2 dřevěné „postele“ plus jedno „letiště“ po celé šířce pokoje. Kromě stolku, několika židlí a trochy nářadí je tu už jen krb, díky kterému nám včera mohlo být příjemně teplo.
Dlouhá cesta podél jezera Loch Lomond (Sallochy-Doune Bothy, WHW den 3.)
Den 3. — Třetí den našeho treku po skotské Vysočině začínáme už v 7 ráno. Rádi bychom dneska došli až do kempu Beinglas, což znamená skoro 30 kilometrů, ale hodně bude záležet na počasí. V každém případě před půl devátou opouštíme tábor a pokračujeme v naší cestě.
Kopeček Conic Hill a jezero Lochmond (Drymen – Sallochy, WHW den 2.)
Den 2. — V osm hodin ráno se probouzíme do krásného, ale hodně studeného dne. Před sebou máme výšlap na kopec Conic Hill, sestup k jezeru Loch Lomond a následnou cestu po břehu až do kempu Rowardennanu. Takový je tedy alespoň náš plán.
Vyrážíme na trek West Highland Way (Milngavie – Drymen, WHW den 1.)
Den 1. — Dnes nás čeká první část treku West Highland Way (WHW), což je přibližně 150 kilometrů dlouhá procházka po skotské Vysočině. Její oficiální start není přímo v Glasgow, ale v malém městečku Milngavie situovaném asi 10 kilometrů na sever. Takže vstáváme a jdeme na to!
Příprava a cestování na dovolenou do Skotska
Sláva, dohodnuto, letošní dovolenou strávíme ve Skotsku! Poletíme s ČSA, která zrovna začala operovat novou linku mezi Prahou a Edinburgem s krátkým mezipřistáním v polské Lodži. Díky tomu nás zpáteční letenka přijde na necelých 4500 korun. A to se vyplatí! Takže jdeme balit.
Dovolená v kostce – Skotsko v létě roku 2015
Letní dovolená v roce 2015 nás s Eliškou zavedla do Skotska, země velkých jezer, zelených kopců, spousty ovcí a výborné whiskey. Během 14 dnů jsme tam zvládli jak ujít 150 kilometrů dlouhý trek zvaný West Highland Way vedoucí z Glasgow dál na sever až do města Fort William, tak i navštívit pozoruhodný ostrov Skye a udělat si tam pár výletů.
Ohlédnutí za dovolenou v Chile na podzim roku 2013 (část 2.)
V první části tohoto dvoudílného shrnutí jsme si zavzpomínali na naše toulání po severu i jihu Chile. V této části s pořadovým číslem 2 se ohlédneme za naším návratem z Patagonie, výletem na osamocený bod v Tichém oceánu nazvaný Velikonoční ostrov, a naše vyprávění zakončíme krátkým pohledem do ulic a parků hlavního města Chile Santiaga.
Ohlédnutí za dovolenou v Chile na podzim roku 2013 (část 1.)
V této první části dvoudílného přehledu se ohlédneme za první polovinou naší společné dovolené v Chile, na které jsme si prohlédli vysoce položená místa na severu země, pekli se ve vlastní šťávě o pár stovek kilometrů dál na jih na nejvyprahlejší poušti světa Atacamě a s batohem na zádech se procházeli patagonským národním parkem Torres del Paine.
Prohlídka vinice Cousiño Macul, odlet a cesta zpět
Den 22. — Nedá se nic dělat, všechno pěkné jednou končí… Dnešní den je proto naším dnem rozlučkovým a zároveň posledním, který v daleké Jižní Americe strávíme. A jelikož má být podle předpovědi počasí ještě větší vedro než včera, kde jinde ho strávit než v příjemně chladivém sklípku? Tedy přesně řečeno ve vinařství Cousiño Macul.
Procházka po Santiagu a návštěva Metropolitního parku
Den 21. — Dnešní den máme v plánu procházku po Santiagu, hlavním městě Chile. Chceme se podívat do historického centra kolem náměstí Plaza de Armas, kde se mimo jiné nachází i rozsáhlá Metropolitní katedrála postavená koncem 18. století, ale hlavní část dne bychom rádi strávili v okolí rozlehlého Městského parku.
Třetí a poslední návrat do Santiaga de Chile
Den 20. — Třetí den na Velikonočním ostrově je zde zároveň naším dnem posledním. I když jsme se snažili trochu si přispat, do odletu zbývá ještě několik hodin, takže rychle plánujeme návštěvu městečka Hanga Roa spojenou s nákupem suvenýrů. Jinak to ale bude jen takové odpočinkové procházení. Tak jdeme na to!
Za sochami Moai kolem Velikonočního ostrova (velký okruh)
Den 19. — Je odpoledne kolem druhé hodiny a my se po sedmi rychlých kilometrech vracíme do města Hanga Roa, abychom doplnili hladinu benzínu v nádrži našeho vozítka. Tankujeme jen pár litrů a pak se vydáváme na možná nejdelší úsek cesty až k severnímu pobřeží ostrova, kde na nás čeká spousta zajímavých věcí.
Za sochami Moai kolem Velikonočního ostrova (malý okruh)
Den 19. — Druhý den na Velikonočním ostrově máme celkem jednoduchý program. Plánujeme si půjčit nějaké vozítko, ideálně terénní, a s jeho pomocí objet celý ostrov kolem dokola. Což možná zní jako velké sousto, ale vzhledem k miniaturním rozměrům ostrova nás čeká za volantem maximálně 100 kilometrů.
Velikonoční ostrov a výšlap k posvátnému místu Orongo
Den 18. — Osmnáctý den naší krásné společné dovolené v Jižní Americe oslavíme dlouhým přeletem na ostrov, kde mají Velikonoce celý rok. Ano, poletíme na Velikonoční ostrov! Čeká nás skoro 4000 kilometrů dlouhá a 5 hodin trvající cesta. Tak snad nám v letadle alespoň dají najíst. Přeci jen 5 hodin v kuse je 5 hodin v kuse…
Návrat do Santiaga de Chile podruhé
Den 17. — Uteklo to jako voda a my sedíme na letišti a čekáme na letadlo, které nás odveze pryč z Patagonie. Užili jsme si tu krásných 10 dní a moc se nám odsud nechce, i když se nám to počasí snaží trochu ulehčit. Od rána střídavě prší a sněží, a k tomu je i silný víti. Ale stejně se nám bude stýskat.
Plavba za tučňáky na ostrov Magdalena
Den 16. — Díky včerejší (snad) úspěšné rezervaci výletu lodí máme o programu minimálně na první polovinu dnešního dne jasno. Pojedeme se podívat na ostrov Isla Magdalena zamořený tučňáky a jinou mořskou opeřenou havětí! Už ve čtvrt na osm proto nasedáme do připraveného taxíka, který nás odváží pár kilometrů od centra do přístavu Tres Puentes.
Vracíme se zpět do Punta Arenas
Den 15. — Po včerejším klidném dni spojeném s výletem za dvěma ledovci jsme to do postele zalomili docela brzo. Proto není divu, že jsme se sami probudili ještě před budíkem nařízeným na osmou. Po snídani míříme k novému autobusovému nádraží, odkud nám v 11 hodin jede přímý autobus do Punta Arenas.
Plavba lodí za ledovci Balmaceda a Serrano
Den 14. — I přes maximální snahu se Hance nepodařilo objednat lístky na plavbu za ledovcem přes internet. A byla z toho hodně smutná. Proto jsme se dohodli, že brzo ráno zkusíme jít do přístavu k lodím naslepo a třeba se na nás usměje štěstí. Něco málo po sedmé vyrážíme k moři do přístavu v Puerto Natales a nezbývá nám než doufat…
Návrat z Torres del Paine do Puerto Natales
Den 13. — Poslední den pobytu u vrcholků majestátných hor začínáme už v sedm ráno. Jako obyčejně se po probuzení jdeme trochu opláchnout, potom pozvolna balíme sebe i stan. Počasí je takové všelijaké, chvíli svítí sluníčko a je téměř kouzelně, chvíli je zataženo, každou chvilku prší, ale hlavně fouká silný a nepříjemně nárazový vítr.
Výlet podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci
Den 12. — Ráno se v kempu pod pohořím Paine Grande budíme opět relativně časně, ale přesto odpočatí. Jen co si rozlepíme oči, pozvolna se začínáme chystat na dnešní celodenní výpravu podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci. Venku je polojasno a hlavně žádný déšť. Jen by mě zajímalo, proč mě tak svědí nos…