Den 5. — Když jsem si to včera trochu zkrátil, nejdelší etapa letošní expedice mě tak čeká až dnes. Měl bych napřed podél pobřeží a pak i skrze vnitrozemí našlapat hodně přes 30 kilometrů. To by samo o sobě nebylo tak složité, ale trápí mě dvě věci. Po dnešní noci mám hodně, ale opravdu hodně propocený spacák a budu to muset nějak vyřešit. Ale především mám v lahvi na vodu posledních asi půl litru životodárné tekutiny. Což není mnoho… Hlavním úkolem na dnešní dopoledne tak bude vydržet a najít místo, kde vodu doplním.

Den 4. — Včerejší hřebenovka byla asi nejnáročnější částí expedice, dneska by to mělo být víc na pohodu. Kromě pár kopečků mě čeká průchod trochu zelenější oblastí mezi městečky Vega de Río Palma a Betancuria, prohlídka mohutného sousoší posledních dvou králů původních obyvatel Fuerteventury Guise a Ayose, a nakonec i větší změna trasy, protože asi 16 km dlouhý úsek před městečkem Tindaya je všechno, jen ne zajímavý – rovinatá poušť bez písku. Já proto půjdu zase na pobřeží, kde mám v úmyslu i přespat. V divočině, bez lidí.

Den 3. — Pláže a písek jsou krásné, ale už by to chtělo trochu změnu. Třeba kopečky. Ty sice nejsou papírově nějak závratně vysoké, navíc na tom nejvyšším jsem byl už v den příletu. Ale je nutné mít neustále na paměti, že všude kolem je moře a tedy výchozí nadmořská výška rovna nule. Podle těch několika cestopisů, které jsem před odletem četl, by navíc hřebenovka mezi městečky Cardón a Pájara patřit k tomu nejlepšímu, co Fuerteventura nabízí. Takže vzhůru na cestu!

Den 2. — Dnes začíná tradiční, pomalé zdolávání kilometrů už s 15-kilovou krosnou na zádech. Vybavení má sice asi jen 9 kilo, ale nesu si s sebou samozřejmě i něco na zub, ale především spoustu vody. Ta se bude hodit obzvlášť v dnešní etapě, jelikož po úvodních 10 kilometrech podél jižního pobřeží zamířím do vnitrozemí a zbývající část z plánovaných 30 kilometrů půjdu nefalšovanou pouští, bez možnosti doplnění. Mám jí dohromady asi 5 litrů, to by mělo stačit. Snad to moje záda a hlavně ramena unesou…

Den 1. — Včera to byl jenom malý předkrm, dneska to vypukne naostro! Dopoledne mě čeká přesun na samotný začátek fuerteventurské části GR 131, k majáku na poloostrov Jandía. Autobus mi jede přesně v 10:00, a protože jsem si nejvyšší kopec ostrova vyšel už včera, budu dnešních asi 20 kilometrů moci pojmout vycházkově. Krosnu nechám doma, dnešní noc totiž strávím na tom samém místě, jako noc včerejší. A pokud to bude možné, chtěl bych se párkrát i vykoupat. 

Den 0. — Když už jsem se podíval na nejvyšší vrchol Tenerife, Pico del Teide, který je se svými 3.715 metry nejvyšší horou Kanárských ostrovů i celého Španělska, byla by škoda nezdolat i mnohem kompaktnější Pico de la Zarza, nejvyšší horu Fuerteventury měřící „jen“ 814 metrů. Původně jsem to měl v plánu na závěr prvního dne treku, ale díky nečekaně hladké dopravě jsem měl už v den příletu dostatek času na to to posunout a zkusit jako vůbec první aktivitu na ostrově. Na zahřátí a protažení! Tak jsem nakoupil zásoby na cestu a vyrazil!

Konečně nadešel Den D a já mám před sebou cestu na letiště na v pořadí již druhý let na Kanárské ostrovy. Tentokrát na větrný a druhý největší ostrov jménem Fuerteventura. Nemůžu se dočkat, protože i když už jsem letos byl na Islandu, s batohem na zádech je to přeci jen trochu jiná dovolená. Počasí má být překrásné, tak pokud vydrží rameno a nestane se nic nepředvídatelného, čeká mě celkem 7 dnů tepla, klidu a osamoceného šlapání. A snad i trochu toho koupání!