Den 5. — Když jsem si to včera trochu zkrátil, nejdelší etapa letošní expedice mě tak čeká až dnes. Měl bych napřed podél pobřeží a pak i skrze vnitrozemí našlapat hodně přes 30 kilometrů. To by samo o sobě nebylo tak složité, ale trápí mě dvě věci. Po dnešní noci mám hodně, ale opravdu hodně propocený spacák a budu to muset nějak vyřešit. Ale především mám v lahvi na vodu posledních asi půl litru životodárné tekutiny. Což není mnoho… Hlavním úkolem na dnešní dopoledne tak bude vydržet a najít místo, kde vodu doplním.

Den 4. — Včerejší hřebenovka byla asi nejnáročnější částí expedice, dneska by to mělo být víc na pohodu. Kromě pár kopečků mě čeká průchod trochu zelenější oblastí mezi městečky Vega de Río Palmas a Betancuria, prohlídka mohutného sousoší posledních dvou králů původních obyvatel Fuerteventury Guise a Ayose, a nakonec i větší změna trasy, protože asi 16 km dlouhý úsek před městečkem Tindaya je podle cestopisů všechno, jen ne zajímavý – rovinatá poušť bez písku. Já proto půjdu zase na pobřeží, kde mám v úmyslu i přespat. V divočině, bez lidí.

Den 3. — Pláže, písek, duny a další proprietky letní dovolené na Kanárech jsou krásné, ale už by to chtělo trochu změnu. Třeba nějaké kopečky. Ty zdejší sice nejsou papírově nějak závratně vysoké, navíc na tom nejvyšším jsem byl už v den příletu. Ale je nutné mít neustále na paměti, že při výstupech od pobřeží se ovšem začíná prakticky od nuly. Podle těch několika cestopisů, které jsem před odletem četl, by navíc hřebenovka mezi městečky Cardón a Pájara měla patřit k tomu nejlepšímu, co Fuerteventura nabízí. Takže vzhůru na cestu!

Den 2. — Dnes začíná tradiční, pomalé zdolávání kilometrů už s 15-kilovou krosnou na zádech. Vybavení má sice asi jen 9 kilo, ale nesu si s sebou samozřejmě i něco na zub, ale především spoustu vody. Ta se bude hodit obzvlášť v dnešní etapě, jelikož po úvodních 10 kilometrech podél jižního pobřeží zamířím do vnitrozemí a zbývající část z plánovaných 30 kilometrů půjdu nefalšovanou pouští, bez možnosti doplnění. Mám jí dohromady asi 5 litrů, to by mělo stačit. Snad to moje záda a hlavně ramena unesou…

Den 1. — Včera to byl jenom malý předkrm, dneska to vypukne naostro! Dopoledne mě čeká přesun na samotný začátek fuerteventurské části GR 131, k majáku na poloostrov Jandía. Autobus mi jede přesně v 10:00, a protože jsem si nejvyšší kopec ostrova vyšel už včera, budu dnešních asi 20 kilometrů moci pojmout vycházkově. Krosnu nechám doma, dnešní noc totiž strávím na tom samém místě, jako noc včerejší. A pokud to bude možné, chtěl bych se párkrát i vykoupat. 

Den 0. — Když už jsem se podíval na nejvyšší vrchol Tenerife, Pico del Teide, který je se svými 3.715 metry nejvyšší horou Kanárských ostrovů i celého Španělska, byla by škoda nezdolat i mnohem kompaktnější Pico de la Zarza, nejvyšší horu Fuerteventury měřící „jen“ 807 výškových metrů. Původně jsem to měl v plánu na závěr prvního dne treku, ale díky nečekaně hladké dopravě jsem měl už v den příletu dostatek času výstup posunout a zkusit jako vůbec první aktivitu na ostrově. Na zahřátí a protažení! Tak jsem nakoupil zásoby na cestu a vyrazil!

Konečně nadešel Den D a já mám před sebou cestu na letiště na v pořadí již druhý let na Kanárské ostrovy. Tentokrát na druhý největší, hodně větrný ostrov jménem Fuerteventura. Nemůžu se dočkat, protože i když už jsem letos byl na Islandu, s batohem na zádech je to přeci jen trochu jiná dovolená. Počasí má být překrásné, tak pokud vydrží rameno a nestane se nic nepředvídatelného, čeká mě celkem 7 dnů tepla, klidu a samostatného putování. A snad i trochu toho koupání!

Po 4 expedicích už mám výbavy plnou skříň, navíc jsem posledních několik výprav strávil v dost podobném klimatickém pásu, proto jsem před Fuerteventurou nemusel ani moc utrácet. Stačilo jen pár drobných úprav a mohl jsem vyrazit. Asi největší změnou byla koupě specializovaného tarpu. Nový, lehký a prostorný DD Hammocks SuperLight Tarp byl míněn jako pojistka proti případným rozmarům počasí. Ale nakonec jsem ho, stejně jako nový, miniaturní a ultralehký cvikr na čtení, ani nemusel použít.

Začíná to být taková tradice, že se na expedice do dalekých krajů vydávám s minimální přípravou a jen pár dní poté, co se mi v kalendáři uvolní okénko. Nejinak tomu bylo i letos na podzim, kdy se mi ne zcela očekávaně posunul termín operace ramene a já měl najednou dva měsíce času navíc. Fuerteventura byla sice až třetí volba, ale s pouhými pěti dny dovolené jsem si nemohl moc vyskakovat. Nakonec se ukázalo, že to byla volba víc než šťastná a já tu strávil krásných a nečekaně různorodých 7 říjnových dní.

Souhrnné informace pro všechny, kteří by si stejně jako já chtěli Fuerteventuru projít po trase GR 131. Najdete tu jak plánovaný itinerář včetně základních informací o dané etapě, tak i praktické zkušenosti a doporučení, a v neposlední řadě i přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂