Horská turistika
Chození po horách, ať už sólo, ve dvojici nebo ve skupince, pro zábavu nebo na čas.
Vrchol Teide dobyt! A teď zas k moři! (Refugio Altavista -> Puerto de Santiago)
Den 4. — Svítání na Pico del Teide by měl být když ne ten největší, tak alespoň jeden z těch nejvíc zapamatovatelných zážitků na Tenerife. Pro výstup na nejmladší, asi 200 metrů vysoký přírůstek sopky vytvořený během erupce zhruba před 1000 roky je třeba povolenka, která bývá vyprodána na měsíce dopředu. Mimo provozní dobu lanovky je ovšem zájem menší, a tak i když mi pár týdnů před odletem původní permit z důvodu odstřelu muflonů zrušili, bez problémů jsem získal nový na jiný den.
Vyprahlou pouští až pod vrchol Pico del Teide (Montaña Colorada -> Refugio Altavista)
Den 3. — Mufloni jsou milá zvířátka. Bohužel na Tenerife jde o invazivní druh, který si sem uměle vysadili kvůli lovu v sedmdesátkách, a od té doby se jejich počty striktně regulují. A jedna taková regulace má proběhnout právě dneska, což mi dost nabouralo plány. Nejen, že jsem musel o den posunout dobytí vrcholu Teide, ale dost jsem musel překopat i samotnou trasu. Dnešním největším soupeřem tak bude nuda – do parku Teide se můžu vypravit až v pět odpoledne, kdy letošní letní lovecká sezóna definitivně skončí.
Okružní cesta kalderou Las Cañadas (Vilaflor de Chasna -> Montaña Colorada)
Den 2. — Dneska to bude trochu náročnější a asi i trochu zábavnější, než včera. Nejdříve chci vystoupat na vysokou horu Guajara, ze které si prohlédnu Pico del Teide malinko víc „z očí do očí“, pak mě čeká prohlídka zajímavých skalních útvarů v podhůří Teide nazvaných Los Roques de Garcia. Odpoledne si pak v dostatečné vzdálenosti obejdu Teide z jihu až na severo-východ, navečeřím se v Portillo Alto, a nakonec si ustelu za hranicí národního parku, kde budu zítra přes den z dosahu náruživých lovců muflonů.
Začátek treku je tu, bude to pořád do kopce (Los Cristianos -> Vilaflor de Chasna)
Den 1. — Den D nadešel! Po půl roce plánování, celodenním cestování na ostrov zaslíbený, přespání v luxusním hotelu a velmi dobré snídani nandavám batoh na záda, pořizuji poslední předstartovní selfíčko, zapínám hodinky a rozvážným krokem vyrážím na cestu. Pokud všechno dobře dopadne, čeká mě přes 400 kilometrů kolem ostrova. Spousta šplhání po kopcích, sestupů do údolí, sluníčka, větru a na severu asi i mraků a deště. A snad i nějaké to koupání, když už jsem na Kanárech!
Putování mezi větrníky (Wild Nephin NP -> Sheskin Forest, TWW den 6.)
Den 6. — Nocování v národním parku daleko od lidí, daleko od civilizace bylo super. Před usnutím jsem ještě chvíli na mobilu zkoumal možnosti pro dnešní trasu, ale protože ráno bývá moudřejší večera, nakonec jsem toho nechal a věnoval se odpočinku. Předpověď počasí na dnešek je celkem optimistická, ale terén je tu obecně velmi náročný bez ohledu na to, jestli zrovna prší nebo svítí sluníčko. Tak se mi dlouhý, vydatný spánek bude jistě hodit.
Vzhůru do parku Wild Nephin! (Newport -> Wild Nephin NP, TWW den 5.)
Den 5. — Po včerejší kratší, jednodušší a méně záživné etapě mě dneska opět čeká přes 30 kilometrů šlapání, zhruba polovina z toho již v národním parku Wild Nephin. Z důvodu bolavé nohy i raději vypustím úvodní plánovaný okruh kolem jezera Furnace Lough, kromě jednoho opatství tam toho stejně nemělo být moc zajímavého. Alespoň budu dřív v parku a bůh ví, jak to tam vlastně bude vypadat. Třeba mi trochu pošetřené energie přijde vhod.
Oddychovka po cyklostezce (Westport -> Newport, TWW den 4.)
Den 4. — Čtvrtý den jsem si už před měsícem plánovaný jako oddechovější. A přijde vhod. Noc v posteli byla příjemná, nicméně pro tělo i mozek to byl trochu šok, podle hodinek jsem si zas tak suprově neodpočinul. Největší starosti mi ale dělá noha. Začínám se smiřovat s tím, že to není jen nějaké přechodné namožení, které za dva dny odezní. Podle všeho by nejvíc pomohl naprostý klid, ale to je něco, co nemůžu a ani nechci noze dopřát. Dokud můžu, půjdu dál.
Počasí je na draka (Derrintin Lough -> Westport, TWW den 3.)
Den 3. — Jestli byla moje první noc ve stanu trochu dobrodružná, tak dneska to byl regulerní fičák. Pokud se počasí hodlá i nadále horšit tímto tempem, konec světa očekávám nejpozději v pátek v podvečer. Stan naštěstí drží. I moje hodinky hodnotí dnešní noc jako „slušnou, i když s častým probouzením“, tak bych si asi ani neměl stěžovat. Ale jestli to takhle bude pokračovat… Jediné, co mě v chladném ránu těší, je vidina následující noci v peřinách a pod střechou.
Málo lidí, málo asfaltu (Maumeen -> Derrintin Lough, TWW den 2.)
Den 2. — Včerejšek byl dlouhý, náročný a minimálně ke konci možná až trochu moc napínavý. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a dneska už můžu být celkem v pohodě. Čeká mě totiž další pořádná porce kilometrů, dokonce o 2 víc, než včera. Nicméně batoh na zádech skoro ani necítím a nohy taky fungují bez problémů, tak můžu být netypicky až mírně optimistický. Obzvlášť, když ráno vykouknu ze stanu a zjistím, že i tady v Irsku mají tu krásnou svítící věc zvanou sluníčko!
Letmý start The Western Way (Oughterard -> Maumeen, TWW den 1.)
Den 1. — Autobus pomalu mizí v dáli a já si začínám uvědomovat, že mé dobrodružství právě doopravdy začíná. Čeká mě přes 250 kilometrů chůze neznámem, z toho zhruba 35 kilometrů ještě dnes. Sice jsem už více jak 24 hodin na nohou, ale o dostatečný přísun energie i optimismu se zatím stará adrenalin, takže není nejmenší důvod pochybovat o úspěchu. Dokonce před chvilkou přestalo i pršet, proto nechci otálet a vydávám se na cestu.
Na otočku na Triglav (2864m, Julské Alpy)
Už cestou zpátky do hotelu z mého úspěšného sólo-výstupu na Mangart jsem začal přemýšlet o tom, kam se zkusím vydrápat příště. Triglav mě samozřejmě napadl jako první, ale z vyprávění jsem si pamatoval, že tato hora může být trochu větší a náročnější sousto. Proto jsem finální rozhodnutí odložil až na pokoj, kde si napřed o výstupu na nejvyšší horu Slovinska něco přečtu.
Na otočku na Mangart (2677m, Julské Alpy)
Třetí nejvyšší hora slovinských Julských Alp byla prvním pokusem vyzkoušet si, jestli je můj nápad dostat se nahoru a dolů během pár hodin vůbec realizovatelný. Po pravidelné účasti na dálkových pochodech mám sice slušnou fyzičku, ale přeci jen je rozdíl běhat po Beskydech po pěšinkách nebo lézt po zajištěných cestách skoro do tří kilometrů. Takže jsem byl sám zvědavý, jak to nakonec dopadne.
Závěrečná etapa a příchod do cíle (Kinlochleven-Fort William, WHW den 8.)
Den 8. — Dnes nás čeká závěrečný den treku West Highland Way. A že to ani dnes nebude úplně příjemná cesta dává tušit hustý déšť, který nám vytrvale bubnuje na stan. Ale nedá se nic dělat, chca(nec) nechca(nec), musíme začít balit, protože nám ve už za pár hodin jede autobus na Isle of Skye.
Ďáblovo schodiště a divoké rosnatky (Kingshouse-Kinlochleven, WHW den 7.)
Den 7. — Dnes nás podle itineráře čeká nejkratší, ale zato nejnáročnější úsek WHW. Budeme šplhat na strmý kopec nzvaný Ďáblovo schodiště. Bouřlivé noční počasí si ale bohužel vybralo daň na kvalitě našeho spánku, kvůli opakovanému buzení při obzvlášť silném poryvu větru jsme se moc dobře nevyspali.
První větší kopečky na trase (Tyndrum-Kingshouse, WHW den 6.)
Den 6. — Po dni odpočinku jsme lačni vyrazit co nejdříve. Máme v plánu ujít přes 30 kilometrů, abychom dohnali jednodenní skluz, proto si dáváme budíka už na šestou. Ranní probuzení však bohužel není ani náhodou do růžova. Silně prší a navíc Eli k bolavé noze přibrala i rýmu a kašel. Prostě když se daří…
Odpočinek, bolavá noha a spousta alkoholu (Tyndrum, WHW den 5.)
Den 5. — Hlavním tématem dnešního dne bude zdravotní stav Eliščiny nohy. Letmý pohled na Eli vracející se z umývárny ale jakékoliv naděje hatí; kulhá jak veterán od Stalingradu a výraz její tváře automaticky odsouvá dotazy typu „tak jak to vypadá?“ do kategorie zbytečných.
Ovce, krávy a rozmary počasí (Doune Bothy – Tyndrum, WHW den 4.)
Den 4. — I když máme stan vskutku luxusní, ranní probuzení pod střechou chaty zvané Bothy Doune je prostě jiná káva. Ke spaní slouží 2 dřevěné „postele“ plus jedno „letiště“ po celé šířce pokoje. Kromě stolku, několika židlí a trochy nářadí je tu už jen krb, díky kterému nám včera mohlo být příjemně teplo.
Dlouhá cesta podél jezera Loch Lomond (Sallochy-Doune Bothy, WHW den 3.)
Den 3. — Třetí den našeho treku po skotské Vysočině začínáme už v 7 ráno. Rádi bychom dneska došli až do kempu Beinglas, což znamená skoro 30 kilometrů, ale hodně bude záležet na počasí. V každém případě před půl devátou opouštíme tábor a pokračujeme v naší cestě.
Kopeček Conic Hill a jezero Lochmond (Drymen – Sallochy, WHW den 2.)
Den 2. — V osm hodin ráno se probouzíme do krásného, ale hodně studeného dne. Před sebou máme výšlap na kopec Conic Hill, sestup k jezeru Loch Lomond a následnou cestu po břehu až do kempu Rowardennanu. Takový je tedy alespoň náš plán.
Vyrážíme na trek West Highland Way (Milngavie – Drymen, WHW den 1.)
Den 1. — Dnes nás čeká první část treku West Highland Way (WHW), což je přibližně 150 kilometrů dlouhá procházka po skotské Vysočině. Její oficiální start není přímo v Glasgow, ale v malém městečku Milngavie situovaném asi 10 kilometrů na sever. Takže vstáváme a jdeme na to!
Výlet podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci
Den 12. — Ráno se v kempu pod pohořím Paine Grande budíme opět relativně časně, ale přesto odpočatí. Jen co si rozlepíme oči, pozvolna se začínáme chystat na dnešní celodenní výpravu podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci. Venku je polojasno a hlavně žádný déšť. Jen by mě zajímalo, proč mě tak svědí nos…
Ještě jednou míříme do kempu Paine Grande
Den 11. — Po dvou poměrně náročných dnech, během kterých jsme po svých urazili asi 50 kilometrů a nastoupali přes 2.500 metrů, většinu z toho s těžkými batohy na zádech, si zasloužíme trochu toho odpočinku. Proto jsme raději zůstali zavrtaní ve spacácích a spali až do deseti hodin. Už proto, že po většinu noci bubnoval na stěny stanu déšť.
Výšlap k jezeru Torres a vyhlídce na Torres del Paine
Den 10. — Po ne zcela příjemně strávené noci jsme se ráno zhruba v půl sedmé budili s obavami. Zlověstné ticho jen umocnilo naše černé myšlenky, co si na nás počasí zase přichystalo. O to větší bylo naše překvapení, když venku svítilo sluníčko, sytě modrá obloha byla bez jediného mráčku a foukal jen skoro neznatelný větřík. Neuvěřitelné!
Zdoláváme Valle Francés a vzdorujeme dešti, sněhu i orkánu
Den 9. — První noc v Patagonii ve stanu byla divoká. Mnohokrát nás vzbudil silný poryv větru, který lomcoval stanem a zdálo se, že se každou chvilku spolu s ním vydáme na nedobrovolný let kolem kempu. Naše úsilí při stavbě se naštěstí nakonec ukázalo jako dostatečné, protože stan to všechno vydržel. Přesto jsme v 7 hodin ráno byli všechno jiné, jen ne vyspalí do růžova.
Příprava na B7 2013 (Třinec – Ostravice)
Odpočítávání na stránce Beskydské sedmičky se nám pozvolna blíží k nule, proto je nejvyšší čas vyladit formu na maximum. A kde jinde než v Beskydech! Stejně jako loňského roku si zkusíme projít až na malé rozdíly shodnou trasu závodu z Třince až… prostě až kam to během jednoho dne zvládneme.
Kolečko po Krkonoších před třetí Horskou výzvou 2013
Stejně jako Šumava před druhou pro nás i Krkonoše před třetí Horskou výzvou představovaly velkou neznámou. Pravda, “za mlada” jsem v Krkonoších s rodiči a příbuznými strávil spoustu času, ale to už je dlouho. Proto jsme se s Hankou rozhodli si naše nejvyšší hory projít na vlastní kůži, abychom byli první srpnový víkend co nejlépe připraveni.
Mapování Šumavy před druhou Horskou výzvou 2013
Zdá se, jako by to bylo včera, ale od první Horské výzvy v Jeseníkách už uplynulo více jak 7 týdnů a na dveře pomalu začíná klepat díl druhý, odehrávající se v kopcovité krajině Šumavy a Povydří. Proto jsme se rozhodli si ještě před závodem udělat na Šumavu výlet a přes prodloužený víkend si zdejší krajinu trochu projít.
Květnový výlet na Dlouhé stráně
V rámci přípravy na letošní léto a podzim jsme se rozhodli vyrazit na procházku k jednomu z technických divů naší republiky, přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Z Olomouce se přepravíme přímým autobusem až kousek pod Praděd, pak se posuneme na chatu Ovčárna a něco málo po deváté hodině vyrazíme na cestu k našemu cíli.
Dubnový výlet na Praděd
Když se nám nepovedlo ujít plánovanou trasu první letošní Horské výzvy v Jeseníkách v nočním ostrém závodě, rozhodli jsme se ji alespoň symbolicky pokořit později, na vlastní pěst. Počasí se již trochu umoudřilo, sněhu bylo o poznání méně a denní světlo, v pozdějších hodinách dokonce posílené sluníčkem, slibovalo pěkný výlet.
Přechod přes Keprník aneb trénujeme na Horskou výzvu 2013
Protože nás za necelý měsíc čekala první Horská výzva v Jeseníkách, cíl naší dnešní cesty byl známý už dopředu. Na horách sice byla ještě spousta sněhu a podle Aladina měl během dne připadnout další, ale to nás neodradilo vydat se autobusem do Červenohorského sedla a přes Keprník a Šerák do Ramzové, kde bude za měsíc při Horské výzvě první kontrola.