Plavba lodí za ledovci Balmaceda a Serrano
Den 14. — I přes maximální snahu se Hance nepodařilo objednat lístky na plavbu za ledovcem přes internet. A byla z toho hodně smutná. Proto jsme se dohodli, že brzo ráno zkusíme jít do přístavu k lodím naslepo a třeba se na nás usměje štěstí. Vstáváme po krátkém spánku už v půl sedmé, venku svítí sluníčko, vypadá to na příjemný den. Rychle se oblékáme, trochu snídáme a něco málo po sedmé vyrážíme k moři do přístavu v Puerto Natales.
Loď jménem Agunsa Tonina je docela moderně vypadající plavidlo uzpůsobené pro plavbu v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Všechna místa jsou krytá, jen na zádi je malá otevřená paluba určená pro focení. Z počátku naší cesty to ale vypadá, že nebude potřeba. Venku se honí všichni čerti, fouká silný vítr a loď se jen obtížně prodírá vysokými vlnami. Dokonce nás upozorňují na to, že kapitán může kvůli bezpečnosti plavbu zrušit. Po pár kilometrech se nám ale podaří nepříjemného mraku konstantní rychlostí 24 km/h ujet a dál už počasí vypadá docela nadějně.
Už po pár desítkách metrů chůze lesem složeným z „forrest of coigue“ jsme u ledovcového jezírka plného odlomených ledovcových ker všech tvarů a velikostí. Něco jako Jökulsárlón na Islandu, akorát v menším měřítku. A před námi už je na dohled samotný ledovec Serrano, cíl naší celodenní plavby.
Aby nám to nebylo líto, dostáváme každý kus ledovce ve skleničce, k tomu pití podle chuti a malou krabičku chipsů navrch. Volíme Honzu Chodce (Johny Walker) a chutná fakt báječně. Led má navíc velmi zajímavou konzistenci plnou bublinek, ani zdaleka se nepodobá ledu z mrazáku. Mňam! Po takové svačince je nejlepší dát si dvacet. Venku se stejně zatáhlo, loď se příjemně pohupuje a nás čeká ještě dlouhá cesta zpátky do přístavu. Sice to nějak nevychází časově, na příjezd v půl šesté je teprve málo hodin, ale tím se netrápíme a zavíráme oči.
Než přijde na řadu maso, dostáváme předkrm v podobě pikantního zeleninového salátu a místního pečiva. K tomu zeleninový salát a citronádu. Ale hlavním chodem je samozřejmě maso. Hodně masa! Sice nemáme takový apetit, jako stůl vedle nás se sedmi Rusáky, ale i tak toho spořádáme docela dost. Maso je šťavnaté, skvěle marinované a výborně propečené. Jako přílohu máme brambory, ale kdo by si žaludek plácal něčím takovým, když se v krbu kousek vedle udržuje při servírovací teplotě metrák skopového.