Sportování
Stránka o mém sportování, tedy především chození a lezení po horách, ježdění na kole a trochu i vodáctví.
Prague Half Marathon 2023 aneb můj druhý půlmaraton
Běhání po asfaltu sice není můj šálek kávy, ale když mi v Trasku nabídli zaplatit startovné a navrch slibili pěkné funkční triko, po pěti letech jsem se rozhodl zopakovat si výklus kolem Vltavy mezi pražskými památkami a přihlásil se na Prague Half Marathon 2023. Po dalších zdravotních lapáliích jsem po několikaměsíčním výpadku mohl trénovat jen pár týdnů, ale atmosféra a dav skoro 11 tisíc běžců dělá divy, tak jsem byl sám zvědavý, jaký výkon nakonec předvedu.
Klokočenský klobouk 2022 aneb závodit se dá i na kole
V rámci rehabilitace a snahy o nepřetěžování operovaného palce pravé nohy jsem začal víc jezdit na kole. Takže když mi 200 metrů od nového bydliště startuje významem sice lokální, ale pořád magickým slovem “závod” označená sportovní akce, nemůžu zůstat stranou. Ambice mám malé, spíš minimální, zatím toho pořád víc naběhám než najezdím, ale plánovaných 45 kilometrů bych měl zvládnout se ctí. Snad, pokud se něco nepokazí…
Na otočku na Triglav (2864m, Julské Alpy)
Už cestou zpátky do hotelu z mého úspěšného sólo-výstupu na Mangart jsem začal přemýšlet o tom, kam se zkusím vydrápat příště. Triglav mě samozřejmě napadl jako první, ale z vyprávění jsem si pamatoval, že tato hora může být trochu větší a náročnější sousto. Proto jsem finální rozhodnutí odložil až na pokoj, kde si napřed o výstupu na nejvyšší horu Slovinska něco přečtu.
Na otočku na Mangart (2677m, Julské Alpy)
Třetí nejvyšší hora slovinských Julských Alp byla prvním pokusem vyzkoušet si, jestli je můj nápad dostat se nahoru a dolů během pár hodin vůbec realizovatelný. Po pravidelné účasti na dálkových pochodech mám sice slušnou fyzičku, ale přeci jen je rozdíl běhat po Beskydech po pěšinkách nebo lézt po zajištěných cestách skoro do tří kilometrů. Takže jsem byl sám zvědavý, jak to nakonec dopadne.
Sportisimo Prague Half Marathon 2018 aneb můj první půlmaraton
Už od mládí jsem spíš vytrvalec než sprinter, takže mě takovéto krátké závody nikdy moc nelákaly. Navíc po asfaltu a v davu mezi tisícovkami dalších závodníků. Ale zkusit se má všechno, a tak když přišla nabídka reprezentovat Trask na letošním polovičním Pražském půlmaratonu, váhal jsem jen chvíli. Tréninkové plány sice jako tradičně vzaly brzo zasvé, ale když zdolám sto kilometrů v horském terénu, tak 21 kiláčků po rovince snad dám taky, ne?
Lužická Šukačka 2015
I když to tak podle názvu nevypadá, celý průběh víkendové Lužické Šukačky se dá odvyprávět bez uzardění před 22. hodinou. Jedná se totiž o ryze cyklistický a (lehce) orientační závod pořádaný v Lužických horách v okolí Nového Boru, byť o závodění tady moc nejde. Kromě času je důležité především plnit úkoly, vesměs typu „co je napsáno na ceduli“ nebo „kolik matek je na mostě“.
Závěrečná etapa a příchod do cíle (Kinlochleven-Fort William, WHW den 8.)
Den 8. — Dnes nás čeká závěrečný den treku West Highland Way. A že to ani dnes nebude úplně příjemná cesta dává tušit hustý déšť, který nám vytrvale bubnuje na stan. Ale nedá se nic dělat, chca(nec) nechca(nec), musíme začít balit, protože nám ve už za pár hodin jede autobus na Isle of Skye.
Ďáblovo schodiště a divoké rosnatky (Kingshouse-Kinlochleven, WHW den 7.)
Den 7. — Dnes nás podle itineráře čeká nejkratší, ale zato nejnáročnější úsek WHW. Budeme šplhat na strmý kopec nzvaný Ďáblovo schodiště. Bouřlivé noční počasí si ale bohužel vybralo daň na kvalitě našeho spánku, kvůli opakovanému buzení při obzvlášť silném poryvu větru jsme se moc dobře nevyspali.
První větší kopečky na trase (Tyndrum-Kingshouse, WHW den 6.)
Den 6. — Po dni odpočinku jsme lačni vyrazit co nejdříve. Máme v plánu ujít přes 30 kilometrů, abychom dohnali jednodenní skluz, proto si dáváme budíka už na šestou. Ranní probuzení však bohužel není ani náhodou do růžova. Silně prší a navíc Eli k bolavé noze přibrala i rýmu a kašel. Prostě když se daří…
Odpočinek, bolavá noha a spousta alkoholu (Tyndrum, WHW den 5.)
Den 5. — Hlavním tématem dnešního dne bude zdravotní stav Eliščiny nohy. Letmý pohled na Eli vracející se z umývárny ale jakékoliv naděje hatí; kulhá jak veterán od Stalingradu a výraz její tváře automaticky odsouvá dotazy typu “tak jak to vypadá?” do kategorie zbytečných.
Ovce, krávy a rozmary počasí (Doune Bothy – Tyndrum, WHW den 4.)
Den 4. — I když máme stan vskutku luxusní, ranní probuzení pod střechou chaty zvané Bothy Doune je prostě jiná káva. Ke spaní slouží 2 dřevěné “postele” plus jedno “letiště” po celé šířce pokoje. Kromě stolku, několika židlí a trochy nářadí je tu už jen krb, díky kterému nám včera mohlo být příjemně teplo.
Dlouhá cesta podél jezera Loch Lomond (Sallochy-Doune Bothy, WHW den 3.)
Den 3. — Třetí den našeho treku po skotské Vysočině začínáme už v 7 ráno. Rádi bychom dneska došli až do kempu Beinglas, což znamená skoro 30 kilometrů, ale hodně bude záležet na počasí. V každém případě před půl devátou opouštíme tábor a pokračujeme v naší cestě.
Kopeček Conic Hill a jezero Lochmond (Drymen – Sallochy, WHW den 2.)
Den 2. — V osm hodin ráno se probouzíme do krásného, ale hodně studeného dne. Před sebou máme výšlap na kopec Conic Hill, sestup k jezeru Loch Lomond a následnou cestu po břehu až do kempu Rowardennanu. Takový je tedy alespoň náš plán.
Vyrážíme na trek West Highland Way (Milngavie – Drymen, WHW den 1.)
Den 1. — Dnes nás čeká první část treku West Highland Way (WHW), což je přibližně 150 kilometrů dlouhá procházka po skotské Vysočině. Její oficiální start není přímo v Glasgow, ale v malém městečku Milngavie situovaném asi 10 kilometrů na sever. Takže vstáváme a jdeme na to!
Výlet podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci
Den 12. — Ráno se v kempu pod pohořím Paine Grande budíme opět relativně časně, ale přesto odpočatí. Jen co si rozlepíme oči, pozvolna se začínáme chystat na dnešní celodenní výpravu podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci. Venku je polojasno a hlavně žádný déšť. Jen by mě zajímalo, proč mě tak svědí nos…
Ještě jednou míříme do kempu Paine Grande
Den 11. — Po dvou poměrně náročných dnech, během kterých jsme po svých urazili asi 50 kilometrů a nastoupali přes 2.500 metrů, většinu z toho s těžkými batohy na zádech, si zasloužíme trochu toho odpočinku. Proto jsme raději zůstali zavrtaní ve spacácích a spali až do deseti hodin. Už proto, že po většinu noci bubnoval na stěny stanu déšť.
Výšlap k jezeru Torres a vyhlídce na Torres del Paine
Den 10. — Po ne zcela příjemně strávené noci jsme se ráno zhruba v půl sedmé budili s obavami. Zlověstné ticho jen umocnilo naše černé myšlenky, co si na nás počasí zase přichystalo. O to větší bylo naše překvapení, když venku svítilo sluníčko, sytě modrá obloha byla bez jediného mráčku a foukal jen skoro neznatelný větřík. Neuvěřitelné!
Zdoláváme Valle Francés a vzdorujeme dešti, sněhu i orkánu
Den 9. — První noc v Patagonii ve stanu byla divoká. Mnohokrát nás vzbudil silný poryv větru, který lomcoval stanem a zdálo se, že se každou chvilku spolu s ním vydáme na nedobrovolný let kolem kempu. Naše úsilí při stavbě se naštěstí nakonec ukázalo jako dostatečné, protože stan to všechno vydržel. Přesto jsme v 7 hodin ráno byli všechno jiné, jen ne vyspalí do růžova.
Příprava na B7 2013 (Třinec – Ostravice)
Odpočítávání na stránce Beskydské sedmičky se nám pozvolna blíží k nule, proto je nejvyšší čas vyladit formu na maximum. A kde jinde než v Beskydech! Stejně jako loňského roku si zkusíme projít až na malé rozdíly shodnou trasu závodu z Třince až… prostě až kam to během jednoho dne zvládneme.
Kolečko po Krkonoších před třetí Horskou výzvou 2013
Stejně jako Šumava před druhou pro nás i Krkonoše před třetí Horskou výzvou představovaly velkou neznámou. Pravda, “za mlada” jsem v Krkonoších s rodiči a příbuznými strávil spoustu času, ale to už je dlouho. Proto jsme se s Hankou rozhodli si naše nejvyšší hory projít na vlastní kůži, abychom byli první srpnový víkend co nejlépe připraveni.
Teambuildingování na Chrudimce
Letošní teambuilding se nesl ve vodáckém duchu. Původně jsme měli krotit Vltavu někde u Českého Krumlova, ale příroda si postavila hlavu a třetí povodňový stupeň nám udělal čáru přes rozpočet. Dva dny před odjezdem se proto cíl naší cesty změnil a my vyrazili do hotelu Devět Skal zhruba 20 kilometrů od Žďáru nad Sázavou.
Mapování Šumavy před druhou Horskou výzvou 2013
Zdá se, jako by to bylo včera, ale od první Horské výzvy v Jeseníkách už uplynulo více jak 7 týdnů a na dveře pomalu začíná klepat díl druhý, odehrávající se v kopcovité krajině Šumavy a Povydří. Proto jsme se rozhodli si ještě před závodem udělat na Šumavu výlet a přes prodloužený víkend si zdejší krajinu trochu projít.
Květnový výlet na Dlouhé stráně
V rámci přípravy na letošní léto a podzim jsme se rozhodli vyrazit na procházku k jednomu z technických divů naší republiky, přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Z Olomouce se přepravíme přímým autobusem až kousek pod Praděd, pak se posuneme na chatu Ovčárna a něco málo po deváté hodině vyrazíme na cestu k našemu cíli.
Dubnový výlet na Praděd
Když se nám nepovedlo ujít plánovanou trasu první letošní Horské výzvy v Jeseníkách v nočním ostrém závodě, rozhodli jsme se ji alespoň symbolicky pokořit později, na vlastní pěst. Počasí se již trochu umoudřilo, sněhu bylo o poznání méně a denní světlo, v pozdějších hodinách dokonce posílené sluníčkem, slibovalo pěkný výlet.
Přechod přes Keprník aneb trénujeme na Horskou výzvu 2013
Protože nás za necelý měsíc čekala první Horská výzva v Jeseníkách, cíl naší dnešní cesty byl známý už dopředu. Na horách sice byla ještě spousta sněhu a podle Aladina měl během dne připadnout další, ale to nás neodradilo vydat se autobusem do Červenohorského sedla a přes Keprník a Šerák do Ramzové, kde bude za měsíc při Horské výzvě první kontrola.
Vánoční výlet na Králický Sněžník
Vánoce jsou svátky klidu a pohody. A také více či méně neřízeného obžerstvíů;) Proto jsme se s Hankou rozhodli přeměnit alespoň malou část zkonzumovaného cukroví, bramborového salátu a smaženého kapra na pot a pokud možno i krásný zážitek. Podle předpovědi má být v sobotu krásné počasí, tak vyrazíme na dlouho plánovanou cestu na Králický Sněžník.
Příprava na B7 2012 (Ostravice – Ráztoka)
Dnes nás čeká druhá část přípravy na Beskydskou sedmičku (B7), projdeme si trasu z Ostravice na Ráztoku přes Smrk (1276 m) a Čertův mlýn (1205 m). Počasí nám opět přeje, tak se po příjezdu do Ostravice kolem deváté hodiny dopolední moc dlouho nezdržujeme a po nákupu nezbytných kalorií a vody se vydáváme na cestu.
Příprava na B7 2012 (Třinec – Ostravice)
Jako rozumní a zodpovědní sportovci nenecháváme nic náhodě a máme v úmyslu se na Beskydskou sedmičku co nejlépe připravit. A protože už známe téměř přesnou trasu letošního závodu, není nic snadnějšího než nahrát si ji do GPS navigace, sbalit to nejnutnější na cestu, pořádně zavázat boty a vyrazit. Vzhůru do Třince!
Duhovými horami z Hrafntinnuskeru do Landmannalaugaru — (Skógar-Landmannalaugar, den 4.)
Den 13. — Dnes nás čeká sice závěrečná, ale zároveň nejkrásnější etapa treku, projdeme se skrz Duhové hory. Celkem urazíme asi 12 kilometrů s převýšením 500 metrů, ale vysilující by to být nemělo. Kromě prvního krátkého úseku se bude jenom pozvolna klesat až do samotného cíle v Landmannaulagaru, a ani terén by podle průvodce neměl být náročný.
Kolem jezera Álftavatn z Emstruru do Hrafntinnuskeru — (Skógar-Landmannalaugar, den 3.)
Den 12. — Třetí den našeho čtyřdenního treku plánujeme dát si do těla zase trochu víc, cesta z Emstruru do Hrafntinnuskeru proto bude mít přes 28 kilometrů a převýšení skoro 550 metrů. Kromě krásného výhledu do okolí nás ke konci cesty bude čekat první setkání s pestrobarevnými kopci Duhových hor, více méně hlavní smysl naší cesty.
Údolím řeky Markarfljót z Þórsmörku do Emstruru — (Skógar-Landmannalaugar, den 2.)
Den 11. — Když jsme se ráno kolem osmé hodiny probudili, byla už chata skoro prázdná, kromě nás v ní zůstalo už jen pár dalších cestovatelů. Sbalili jsme si naše prádlo, snesli si batohy z prvního patra do přízemí a obuli se. Na rozdíl od oblečení měly boty k úplné dokonalosti dost daleko, ale díky “ovečkovským” ponožkám z Merina nepředstavovala mírná vlhkost velký problém.
Průsmykem mezi ledovci ze Skógaru do Þórsmörku — (Skógar-Landmannalaugar, den 1.)
Den 10. — Budíček je někdy mezi osmou a devátou hodinou ranní a než se nasnídáme, dobalíme a vylezeme před hotel, je deset. Venku je však mírná rozmrzelost ze zdržení rychle přebita, protože lije jako z konve. Autem popojíždíme pár stovek metrů na parkoviště u informačního centra, které se nachází přímo před 62 metrů vysokým vodopádem Skógafoss.
Výlet na Praděd (Červenohorské sedlo – Velké Losiny)
Když jsme plánovali prodloužený víkend ve Velkých Losinách, měli jsme v úmyslu věnovat minimálně jeden den nějakému pěknému a trochu delšímu výletu. Nakonec jsme se shodli na tom, že vyrazíme autobusem do Červenohorského sedla, půjdeme na Praděd a až tam budeme, tak uvidíme, co dál. A jak jsme se domluvili, tak jsme v neděli 6. května udělali.