Za normálních okolností bych teď měl bolavé nohy a v hlavě čerstvé zážitky z Krkonoš, protože víkend v polovině června tradičně patří Krakonošově stovce. Letos je ale všechno jinak, a tak mířím po dálnici D8 na severozápad do městečka Terezín, odkud ráno startuje pochod s trochu kryptickým názvem Pochod krajem severočeských jednotek. Těším se, protože České Středohoří znám jen málo. Jen kdyby už konečně přestalo pršet…!
175. Přesně tolik dní uplynulo od chvíle, kdy jsem naposledy stál na startu pochodu na 100+ kilometrů. Ne ztráta formy nebo snad zranění, ale miniaturní vetřelec zvaný SARS-CoV-2, způsobující nemoc Covid-19, převrátil svět vzhůru nohama a hromadné akce byly jednou z jeho mnoha obětí. Teprve po třech měsících omezení bylo možné vrátit se k relativně normálnímu žití, a jedním z důkazů byl právě tento pochod konaný v Českém Brodě.
Číslo sedm. Pro někoho šťastné, pro jiného nikoliv. Již sedmkrát jsem byl na startu dálkového pochodu Pražská stovka. Sedmkrát jsem se těšil na desítky kilometrů v náročném terénu, nepříznivém počasí a převážně za svitu čelovky. Sedmkrát jsem doufal v úspěšné zdolání všech Olafových nástrah a vítězný příchod do pražských Modřan. Bohužel, již šestkrát jsem neuspěl. A i sedmý sen se začal hroutit nečekaně brzy, dokonce možná ještě před startem…
Organizátoři masového přechodu Beskyd při třetím ročníku v roce 2012 vyprofilovali téměř dokonalou trasu – sedm vrcholů nad 1000 metrů, “přímou” trasu bez nudných vraceček, start v Třinci a cíl ve Frenštátu. Od té doby téměř všichni doufají, že se tuto trasu podaří beze změn uchovat i pro ten následující ročník. A téměř všichni jsou každý rok zklamáni, že se to více či méně nepodařilo. Nejinak tomu bylo i letos, kdy byl na programu jubilejní, desátý ročník Beskydské sedmičky.
Po loňském, vcelku povedeném pochodování Českým Švýcarskem a Lužickými horami jsem celkem bez přemýšlení nahlásil účast i na letošní rok. Jen tak mimochodem jsem zaregistroval, že trasa má být delší a klikatější, navíc ani předpověď počasí neslibovala zázraky. Nic z toho mě ale neznervóznilo, před očima jsem měl jen loňskou příjemnou procházku. O to studenější sprcha na mě druhý srpnový víkend v Krásné Lípě čekala.
Už cestou zpátky do hotelu z mého úspěšného sólo-výstupu na Mangart jsem začal přemýšlet o tom, kam se zkusím vydrápat příště. Triglav mě samozřejmě napadl jako první, ale z vyprávění jsem si pamatoval, že tato hora může být trochu větší a náročnější sousto. Proto jsem finální rozhodnutí odložil až na pokoj, kde si napřed o výstupu na nejvyšší horu Slovinska něco přečtu.
Třetí nejvyšší hora slovinských Julských Alp byla prvním pokusem vyzkoušet si, jestli je můj nápad dostat se nahoru a dolů během pár hodin vůbec realizovatelný. Po pravidelné účasti na dálkových pochodech mám sice slušnou fyzičku, ale přeci jen je rozdíl běhat po Beskydech po pěšinkách nebo lézt po zajištěných cestách skoro do tří kilometrů. Takže jsem byl sám zvědavý, jak to nakonec dopadne.
Letošní Krakonošova 100 byla plná novinek, alespoň z mého pohledu. Poprvé se startovalo ve vlnách podle výkonnosti z nově opraveného Náměstí Míru ve Vrchlabí. Poprvé se oddělil kontrolní čip se startovním číslem od itineráře a mapy. Poprvé se dramaticky změnila léta pouze více či méně kosmeticky upravovaná trasa, i občerstvovačky byly vesměs nové. A poprvé jsem tento pochod nedošel až do cíle. Ach jo…
Je to již tři roky, co jsem se jednoho sobotního rána vydal na výlet do Rakovníka, abych si tam v rámci Rakovnické 60 prošel okolí a prohlédl si krásy Křivoklátska. Dost se toho od té doby změnilo, změny se však udály i v Rakovníku – účastníků zase výrazně přibylo, k dispozici mají i několik tras navíc, ale hlavně je mezi nimi i čistokrevná stovka. A právě na tu jsem se letos vypravil.
Není příliš obvyklé, abych během jednoho měsíce absolvoval dva pochody na skoro stejném místě. Ale protože se jedná o Brdy, které mám aktuálně skoro “za barákem”, a první z pochodů se odehrával v jihozápadní části u Spáleného Poříčí, nebyla má účast na Fabiánově stovce alias Brdské stezce žádným nudným opáčkem. Navíc jsem měl Brdům co vracet, zatím to tam pro mě vždy dopadlo neslavně.