Nejen stovkami živ je dálkoplaz. Existuje spousta závodů a pochodů, které sice ani přibližně nedosahují sta kilometrů, ale i tak se na ně rád vracím.
Karlštejnská tlapička patří mezi mé nejoblíbenější “kratší” pochody a závody, tak kolem 50 kilometrů. Jednak mám rád Karlštejn, a pak se organizátorům pokaždé podaří naplánovat zajímavou trasu v okolních lesích, loukách a vesnicích. Navíc jsem zde před lety poprvé a zatím naposledy získal krásný pohár za páté místo, takže když byl oznámen termín letošního ročníku, okamžitě jsem si toto datum vyznačil do kalendáře a začal se těšit.
Na 55. ročník pochodu z Prahy do Prčic jsme si museli počkat tři dlouhé, Covidem vyplněné roky. Uspořádáním tohoto masového turistického pochodu se ale zdá, že se věci vracejí zpátky do normálu. A nezbývá než doufat, že to bude návrat trvalý. Třetí květnovou sobotu se tak na start nejdelší varianty pochodu mohlo na konečné trasy metra C najednou postavit hned několik stovek natěšených pochodníků i běžců – bez roušek, dezinfekce a dvoumetrových rozestupů.
Nechci to zakřiknout, ale po dvou letech Covidového omezování se možná blýská na lepší časy. Minimálně Trilobitem Barrandov plánovaná Karlštejnská tlapička řeší jen klasické organizační věci a testy, roušky a další opatření spojená s touto metlou počátku dvacátých let tohoto století. Pravda, minimálně na nejdelší trase asi nepůjde o akci přímo masovou, ale i tak je to velmi příjemná změna.
Blíží se Beskydská sedmička, asi nejmasovější ultra u nás. Je na čase se začít socializovat a zvykat si na lidi. Běhej lesy, ryze komerční akce pro stovky a možná tisíce běžeckých nadšenců, se jeví jako dobrá příležitost. I přes občasnou reklamu na Facebooku mě tato událost doposud nechávala klidným, ale když mi přišla do emailu pozvánka od kolegů, navíc s příslibem placeného startovného, po krátkém rozmýšlení jsem se nakonec přihlásil.
Akce Kudy chodili trempové, pořádaná turistickým oddílem Trilobit Barrandov, patří mezi mé nejoblíbenější „kratší“ pochody. Cesta vede vesměs kolem řek a potoků, lesy a loukami, prostě tam, kde to „trempíci“ měli a mají rádi. Loňská trasa mi přišla výjimečně povedená, z letošní jsem měl trochu obavy, protože první pohled na oficiální GPX soubor sliboval méně lesů a více asfaltu.
Známý pochod vedoucí z jižního okraje Prahy až do Prčic je pro mě jednou z posledních možností, jak alespoň trochu natrénovat na neúprosně se blížící Krakonošovu 100, konanou v půlce června v Krkonoších. Rok 2017 je totiž z pohledu pochodnického všechno, jen ne úspěšný. Ale jsem optimista, ono mi vlastně ani nic jiného nezbývá…
Letošní dálkoplazecká sezóna se pro mě zatím nevyvíjí podle mých představ. Je konec dubna a v nohách mám dohromady míň kilometrů, než kolik jsem loni ušel během každé z několika stovek. Především proto se chystám na start druhého letošního pochodu od Trilobitů s názvem Karlštejnská tlapička.
Je konec února, po sněhu ani památky, teplota v noci jen nesměle nakukuje do záporných hodnot a mým nohám se začíná stýskat po dlouhých (nejen) turistických pochodech a závodech. Nejvyšší čas vyrazit na první letošní výlet pořádaný oddílem Trilobit Barrandov s názvem S Trilobitem Zimou Nezimou.
Nadcházející akce Trilobitu Barrandov nesoucí název „Kudy chodili trempové“ slibuje zážitek vskutku nevšední. Hlavním lákadlem je dlouhá procházka po břehu Sázavy s ještě delší procházkou po břehu vodní nádrže Štěchovice v místech, kde se před mnoha desetiletími proháněly Svatojánské proudy děsící nejen voraře.
Loňská Tlapička byla povedená a i přes nudnější pasáže jsem si ji užil. Proto jsem se na letošní ročník, který měl díky zcela změněné trase vedoucí skrz Brdy do Dobříše a zpět na nádraží Karlštejn nabídnout mnohem lepší zážitek, dost těšil. Bohužel moje trávící soustava si noc před závodem postavila hlavu, a tak jsem se ráno probudil slabý a nevyspalý.
První letošní “ostrý závod” nesoucí název Quo Vadis aneb vítání jara na Milešovce je úspěšně za mnou. Proti mým předpokladům to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, naopak jsem si během těch 55 kilometrů s převýšením kolem 2000 metrů docela máknul. Navíc jsem si užil víc zimy, než na Pražské stovce a pochodu Zimou nezimou dohromady.
Je něco po šesté hodině ráno a já jsem v autobuse číslo 113 na cestě do Písnice, kde se od šesté hodiny ranní odehrává start pochodu S Trilobitem zimou nezimou, pořádaného KČT Trilobit Barrandov. Ale jak už nadpis tohoto příspěvku napovídá, zimní pochod to nebude ani náhodou.
V sobotu má být pěkné počasí, tak stačí chvilka hledání na internetu a mám program. Jmenuje se Karlštejnská tlapička a jedná se o turistický pochod pořádaný Klubem českých turistů, respektive jeho oddílem nazvaným Trilobit Barrandov. Jak lze z názvu odhadnout, alespoň na chvíli se budeme pohybovat v oblasti hradu Karlštejn.
Po úspěšně zdolaných Prčicích a aktivně prochozeném víkendu na Zadově jsme na další víkend plánovali především klid a odpočinek. Ale jak už to tak bývá, nakonec dopadlo všechno úplně jinak. Stačil jeden email od Hanky, můj nadšený souhlas a místo lenošení jsme si začali chystat vybavení na náš první a celkově čtyřicátý závod kolem Jeseníků nazvaný jako Jesenická 60.
Jeden z nejznámějších a nejstarších českých pochodů nazvaný Praha – Prčice, pořádaný Klubem českých turistů, letos slavil 48. narozeniny. A protože byla jen malá šance, že bude v půlce května v okolí Prahy dvacet pod nulou nebo půl metru čerstvého sněhu, rozhodli jsme se zúčastnit i my. Bez předchozí registrace, stačí se jen rozhodnout a vyrazit na start.