Vánoční výlet na Králický Sněžník

by | Dec 29, 2012 | Horská turistika | 0 comments

Vánoce jsou svátky klidu a pohody. A také více či méně neřízeného obžerstvíů;) Proto jsme se s Hankou rozhodli přeměnit alespoň malou část zkonzumovaného cukroví, bramborového salátu a smaženého kapra na pot a pokud možno i krásný zážitek. Podle předpovědi má být v sobotu krásné počasí, tak vyrazíme na dlouho plánovanou cestu na Králický Sněžník. Snad se rosničky v ČHMÚ tentokrát v předpovědi nespletou.

Plánování cesty je rychlé. Náš výlet začneme v městečku Králíky a cílem bude Staré Město pod Sněžníkem, kam bychom se měli dostat po zdolání přibližně 32 kilometrů. Spěšný vlak nám jede už 4 minuty před sedmou a i přes nepatrné ranní komplikace ho pohodlně stíháme. Radost z krásného rána nám však kalí zjištění, že topení ve vlaku sice usilovně fouká, ale jen studený vzduch. Místo příjemného dospání se v teple tak sedíme zabaleni do oblečení a popíjíme Tatranský čaj na zahřátí. Po intervenci několika spolucestujících se panu průvodčímu povedlo chlazení alespoň vypnout, ale to už pomalu balíme a chystáme se na přestup na autobus v Hanušovicích. Ten je, na rozdíl od vlaku, příjemně vytopený, takže nám druhá část cesty příjemně utíká a postupně rozmrzáme do provozní teploty. Chvilku po půl deváté vystupujeme v Králíkách a vyrážíme směr Králický Sněžník.

Po pár metrech za městečkem míjíme několik vysloužilých bunkrů, které spolu s vojenským muzeem plným staré bojové techniky dávají vzpomenout předválečnému obrannému valu, který se však nakonec ukázal být poněkud zbytečným. Kromě štiplavého mrazu nám cestu znepříjemňuje už jen záludná námraza na silnici, ze které máme obavy nejen my, ale i kolem jedoucí řidiči. Po odbočení na vedlejší cestu klouzání ustává, ale s přibývající nadmořskou výškou zase roste tloušťka sněhové pokrývky. I když je na povrchu zmrzlá vrstva, občasnému proboření se nevyhneme.

Dalších pár kilometrů nás červená značka vede přes sněhem zasypaná pole. Cesta to je trochu nudná, ale o to víc se kocháme výhledy do krajiny. Viditelnost je vynikající, jsou vidět i hodně vzdálené vrcholky kopců a hor. A samozřejmě se nezapomínáme hojně fotografovat na památku:)

Zhruba ve třetině naší cesty, v oblasti nazvané Pod Klepáčem, končí prudší stoupání a dál pokračujeme pozvolna po vrstevnici. Na jedné straně máme sněhem zavátý les, na straně druhé úžasný výhled do údolí a na protější kopce se sjezdovkami, lesy a loukami. Pod nohama nám křupe zmrzlý sníh, ve kterém ve kterém jsou vyjeté koleje od aut a běžkařů i stopy od dalších turistů. Cesta se i přesto stává stále obtížnější a naše z počátku výborná průměrná rychlost začíná trochu upadat.

Když míjíme Zbojnickou chatu, bohužel uzavřenou, zbývá nám na vrcholek Králického Sněžníku zhruba pět kilometrů. Pouhých pět kilometrů, dalo by se napsat, ovšem jak se rychle přesvědčíme, bude to zdaleka nejnáročnějších pět kilometrů naší cesty. Hned za chatou je rozcestník, který nás nekompromisně směruje vstříc velmi prudkému kopci s hlubokým, zmrzlým sněhem. Bez častého odpočinku to nejde, a i když výstup měří jen pár stovek metrů, pereme se s ním nepříjemně dlouho. Odměnou za naše úsilí nám jsou další skvělé výhledy do okolí i rozkošné zimní scenérie jako z pohádky, které přímo svádí k focení.

Drobným zpestřením náročné cesty je trasa vedoucí přesně po státní hranici. Před čtvrt stoletím bychom se v těchto místech zcela určitě nevyhnuli nezapomenutelnému setkání s neúnavnými ochránci socialistického blahobytu, dnes nás tu vítají pouze červeno-bílé hraniční patníky a občas nějaká ta výstražná cedule. Sněhu je tolik, že některé patníky jsou zcela zasypány; z toho odhadujeme, že sněhu je tu kolem půl metru. Už tak nepříjemné brodění se přechází ve smrtící závěrečné stoupání na samotný vrchol. Teprve posledních pár stovek metrů vede společně se zelenou značkou, očividně hojně využívánou z polské strany. Sníh je proto ušlapán v širokou cestu, a tak se za pár minut konečně dostáváme na vrchol.

Vrcholek Králického Sněžníku ve výšce 1424 metrů je zcela holý, proto nabízí úchvatný pohled do dálky na všechny světové strany. Dlouhému kochání však brání nepříjemnost v podobě velmi silného a velmi mrazivého větru (který předpověděl pro změnu Alladin), který během několika chvilek činí z pobytu na špičce kopce nepříjemnou ledovou zkušenost. Rychle tedy fotíme sebe i několik kolemjdoucích a po posledním rozhlédnutí se kolem dokola pokračujeme po červené značce dolů mezi stromy, do závětří. Delšímu odpočinku a nabrání sil však brání krátící se čas do odjezdu posledního rozumného spoje domů. Místo teplého čaje a křupavé bagetky za pochodu chroupáme na kost zmrzlé cereální tyčinky a pokračujeme v sestupu.

Cesta dolů je nad očekávání příjemná, protože sníh dobře tlumí otřesy, a tak nás kromě všeobecné únavy a mírnému pocitu chladu nic nějak zvlášť nebolí. Míjíme zamrzlý pramen Moravy a Adélin pramen, kde načerpáme trochu sil a čerstvou vodu do lahve. Světla valem ubývá a jen bílé sněhové pokrývce můžeme děkovat za to, že ještě vidíme na cestu i bez čelovky. U Kapličky měníme značku na Modrou a scházíme až do vesnice Stříbrnice, kde se po dlouhé době setkáváme se silnicí. Bohužel to není velká výhra, protože místo sněhu je na ní hodně kluzká ledovka. Pokračujeme dál směrem ke Starému Městu až k rozcestí, které nás chce opět svést na polní cestu. Vzhledem ke tmě volíme na první pohled pohodlnější, ale o dost delší cestu po silnici, kvůli silné námraze a relativně silnému provozu je ale výhoda této volby diskutabilní.

Nakonec ale všechno dobře dopadne a my přicházíme na nádraží k vlaku do Hanušovic s krásnou rezervou sedmi minut. V Hanušovicích přestupujeme do spěšného vlaku do Zábřehu, kde po několika minutách čekání konečně nasedáme do osobáku jedoucího až do Olomouce. V Olomouci si za odměnu nadělujeme vynikající Loštickou česnečku na zahřátí a po zázvorovém MAXI čaji míříme domů. Do vany a do postýlky:)

Na úplný závěr ještě něco pro statistiky ve spolupráci s Garmin Connect. Během výletu na Králický Sněžník jsme ušli celkem 32,78 kilometrů a nastoupali 1046 metrů. Celkový čas výletu byl 8 hodin 40 minut, z toho jsme se sunuli vpřed něco málo přes 7 hodin průměrnou rychlostí 4,6 km/h. Nejvýše jsme se dostali na Sněžníku do 1419 metrů, naopak nejníže jsme sestoupili do cíle naší cesty, do Starého Města.

Pin It on Pinterest