Dubnový výlet na Praděd
Když se nám nepovedlo ujít plánovanou trasu první letošní Horské výzvy v Jeseníkách v nočním ostrém závodě, rozhodli jsme se ji alespoň symbolicky pokořit později, na vlastní pěst. Počasí se již trochu umoudřilo, sněhu bylo o poznání méně a denní světlo, v pozdějších hodinách dokonce posílené sluníčkem, slibovalo pěkný výlet. Proto jsme se jedno dubnové nedělní ráno vydali na nádraží a vyrazili směr Jeseníky.
První část cesty jsme absolvovali vlakem, zbytek pak autobusem až do výchozího bodu naší cesty, do Koutů nad Desnou. Počasí bylo relativně příjemné, občas svítilo sluníčko a nebyla ani moc velká zima. Nezdržovali jsme se a vyrazili na cestu. Což skoro od začátku znamenalo do kopce, nahoru do Červenohorského sedla. S rostoucí nadmořskou výškou přibývalo i sněhu, na druhou stranu se začalo vyjasňovat, a tak nám cesta příjemně ubíhala.
Nahoře v Sedle už zase bylo víc pod mrakem a plno lidí. Chvilku jsme si odpočinuli, trochu víc se oblékli a pokračovali dál na Klínovec. Na svazích se ještě lyžovalo, tak jsme si při přecházení sjezdovek museli dávat pozor, aby nás některý z posledních lyžařů sezóny nevzal s sebou. Na Klínovci, tedy na hřebeni, bylo sněhu ještě dost, ale byl už dost ze široka ušlapaný, bořili jsme se jen málo. Na Slatích jsme potkali i pár běžkařů, jejichž počet směrem k Švýcárně a dále k Pradědu prudce stoupal.
I v okolí Pradědu bylo sněhu víc než dost, takže jsme několikrát potkali nejen sněžný skútr, ale i mnohem větší pásovou obludu. Využili jsme stále se zlepšujícího počasí a pořídili několik pěkných fotek. I když obloha zatím nebyla úplně azurová, viditelnost byla skvělá.
Pokračovali jsme dál k Ovčárně, odkud jsme plánovali popojet autobusem dolů k rozcestí Hvězda a dál pokračovat jiným autobusem až do Olomouce. Cestou jsme se hřáli na sluníčku a bylo nám prostě fajn:) Když jsme dorazili na Ovčárnu, zbývala do odjezdu autobusu ještě spousta času. Dost na to, abychom začali vymýšlet hlouposti. Jako například tu, že na autobus čekat nebudeme a poběžíme na Hvězdu sami. A tak jsme vyrazili. Soudě podle GPS logu nám to docela šlo a občas jsme dokonce vyvinuli i slušnou rychlost.
O to větší bylo naše zklamání, když jsme po doběhnutí zjistili, že vytipovaný autobus jezdí jen v určitém zimním období, které již skončilo. A že musíme hodinu počkat na další. Zalezli jsme si proto do hospůdky, dali si nějaké to malé občerstvení a čekali. Autobus dorazil přesně. Obavy z jeho přeplněnosti se ukázaly být liché, protože kromě řidiče v něm bylo maximálně pět lidí. Cestu jsme proklimbali a za necelé dvě hodiny byli v Olomouci, kde náš pěkný nedělní výlet skončil.
Na úplný závěr ještě něco pro statistiky ve spolupráci s Garmin Connect. Během výletu na Praděd jsme ušli celkem 25 kilometrů a nastoupali 1075 metrů. Celkový čas výletu byl 6 hodin 38 minut, z toho jsme se sunuli vpřed necelých 5 hodin průměrnou rychlostí 5,1 km/h. Nejvýše jsme se dostali na Pradědu do 1492 metrů, naopak nejníže jsme začínali v Koutech nad Desnou.
