Prohlídka městečka Portree (Isle of Skye den 1.)
Den 9. — Po dlouhém prvním dni na Skye jsme si celkem přispali, vstáváme až kolem deváté hodiny. Když vylezeme před stan, nevěříme svým očím – z oblohy se na nás směje taková velká žlutá koule… Ano, je to skutečně sluníčko! Nebe je téměř bez mráčku, ale i přes hřející hvězdy na obloze je docela zima. Oblékáme se, trochu snídáme a připravujeme program pro dnešní den. Pěkné počasí musíme využít, kdo ví, jak dlouho potrvá. Nakonec se rozhodneme pro klidnou prohlídku města, takže sbalíme něco málo na cestu a vyrazíme.
Bez velkých krosen a převážně z kopce se nám jde mnohem lépe, než včera, takže jsme za 20 minut v centru Portree. Ale i tak krátká doba stačí počasí k tomu, aby se vrátilo do skotského letního normálu. Sluníčko už je minulostí, ochladilo se a na obloze se převalují černé mraky, které nás stále častěji skropí mírnou deštivou sprškou. Během jedné, obzvláště vydatné přeháňky se rozhodujeme zajít někam pod střechu něco pojíst a popít, ale narážíme na problém, že je všude naprosto plno. Ono obecně je tu na náš vkus obrovské množství lidí, doslova davy, takže přeplněné hospody jsou jen logickým důsledkem. Po několika marných pokusech rezignujeme, kupujeme si kafe na zahřátí a pokračujeme v prohlídce města.
Hlavní město ostrova Skye jako takové je malebné, s živým centrem a klidnějšími vilovými čtvrťmi na okrajích. Orientace na turistický průmysl je patrná na každém kroku, kromě desítek penzionů a malých hotýlků je tu i spousta restaurací, kaváren, obchodů se suvenýry, samoobsluh, bank a dalších služeb. Ale těch turistů je tu prostě moc.
Nedílnou součástí Portree je přístav, ve kterém kotví několik desítek malých loděk. Budovy na molu tvoří jednu z nejkrásnějších dominant města, jejich barevnost vynikne především ve večerním sluníčku, což se nás bohužel momentálně netýká. Kromě tradičního rybího zápachu je všude kolem obrovská spousta velkých racků a jiných ptáků, kteří nevynechají jediný okamžik ukrást si něco dobrého k snědku. A nebo svým černo-bílým dárečkem potěšit nějaké auto, lavičku nebo bundu kolemjdoucího.
Trochu náhodou nacházíme cestu vedoucí mimo hlavní turistické trasy, takže si na několik desítek minut vychutnáváme relativní samotu. A navíc se nám naskytnou zajímavé výhledy především na zátoku, ve které panuje čilý ruch, ale i na centrum města pěkně z nadhledu. Kocháme se a fotíme, až z toho dostaneme hlad. A co jiného si dát v přístavu než 100% čerstvé fish & chips!
Vracíme se na molo a jdeme si stoupnout do celkem dlouhé fronty na známou anglickou pochoutku. Nabídka je omezena, všechno je smažené, proto i když se všechny pokrmy připravují na objednávku, jde to relativně rychle. K pití volíme zázvorovou limonádu a když máme všechno pěkně pohromadě, jdeme si to na molo sníst. Máme štěstí, přímo před provozovnou je volná lavička. Během 15 vteřin po dosednutí ale chápeme, proč je volná. Jakmile si první pták všiml, že máme něco k jídlu, zaskřehotal a začalo peklo, ze kterého by strachy zbledl i Hitchcock. Z dálky se to nezdá, ale mořští racci jsou pro našince zvyklého maximálně na obézní holuby doslova gigantiční a navíc nesmírně odrzlí. Rychle se proto přesouváme na zápraží jednoho domku, kde si jídlo konečně můžeme v klidu vychutnat. Je sice příšerně nezdravé, ale zatraceně dobré… 🙂
V rozhodování, co s načatým večerem, nám vydatně pomůže příroda. Začíná pršet a soudě dle mraků všude kolem to nevypadá, že to je jen chvilková přeháňka. Vracíme se proto do kempu (cestou nakupujeme zásoby) a zbytek večera trávíme ve stanu hrou společenských her, karet, popíjením alkoholu a spoustou dalších zábavných činností. A stále se horšící počasí nás nechává úplně v klidu.
