Lezení po horách je zábava a naše nejoblíbenější sportovní činnost.
Den 1. — Dnes nás čeká první část treku West Highland Way (WHW), což je přibližně 150 kilometrů dlouhá procházka po skotské Vysočině. Její oficiální start není přímo v Glasgow, ale v malém městečku Milngavie situovaném asi 10 kilometrů na sever. Takže vstáváme a jdeme na to!
Den 12. — Ráno se v kempu pod pohořím Paine Grande budíme opět relativně časně, ale přesto odpočatí. Jen co si rozlepíme oči, pozvolna se začínáme chystat na dnešní celodenní výpravu podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci. Venku je polojasno a hlavně žádný déšť. Jen by mě zajímalo, proč mě tak svědí nos…
Den 11. — Po dvou poměrně náročných dnech, během kterých jsme po svých urazili asi 50 kilometrů a nastoupali přes 2.500 metrů, většinu z toho s těžkými batohy na zádech, si zasloužíme trochu toho odpočinku. Proto jsme raději zůstali zavrtaní ve spacácích a spali až do deseti hodin. Už proto, že po většinu noci bubnoval na stěny stanu déšť.
Den 10. — Po ne zcela příjemně strávené noci jsme se ráno zhruba v půl sedmé budili s obavami. Zlověstné ticho jen umocnilo naše černé myšlenky, co si na nás počasí zase přichystalo. O to větší bylo naše překvapení, když venku svítilo sluníčko, sytě modrá obloha byla bez jediného mráčku a foukal jen skoro neznatelný větřík. Neuvěřitelné!
Den 9. — První noc v Patagonii ve stanu byla divoká. Mnohokrát nás vzbudil silný poryv větru, který lomcoval stanem a zdálo se, že se každou chvilku spolu s ním vydáme na nedobrovolný let kolem kempu. Naše úsilí při stavbě se naštěstí nakonec ukázalo jako dostatečné, protože stan to všechno vydržel. Přesto jsme v 7 hodin ráno byli všechno jiné, jen ne vyspalí do růžova.
Odpočítávání na stránce Beskydské sedmičky se nám pozvolna blíží k nule, proto je nejvyšší čas vyladit formu na maximum. A kde jinde než v Beskydech! Stejně jako loňského roku si zkusíme projít až na malé rozdíly shodnou trasu závodu z Třince až… prostě až kam to během jednoho dne zvládneme.
Stejně jako Šumava před druhou pro nás i Krkonoše před třetí Horskou výzvou představovaly velkou neznámou. Pravda, “za mlada” jsem v Krkonoších s rodiči a příbuznými strávil spoustu času, ale to už je dlouho. Proto jsme se s Hankou rozhodli si naše nejvyšší hory projít na vlastní kůži, abychom byli první srpnový víkend co nejlépe připraveni.
Zdá se, jako by to bylo včera, ale od první Horské výzvy v Jeseníkách už uplynulo více jak 7 týdnů a na dveře pomalu začíná klepat díl druhý, odehrávající se v kopcovité krajině Šumavy a Povydří. Proto jsme se rozhodli si ještě před závodem udělat na Šumavu výlet a přes prodloužený víkend si zdejší krajinu trochu projít.
V rámci přípravy na letošní léto a podzim jsme se rozhodli vyrazit na procházku k jednomu z technických divů naší republiky, přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Z Olomouce se přepravíme přímým autobusem až kousek pod Praděd, pak se posuneme na chatu Ovčárna a něco málo po deváté hodině vyrazíme na cestu k našemu cíli.
Když se nám nepovedlo ujít plánovanou trasu první letošní Horské výzvy v Jeseníkách v nočním ostrém závodě, rozhodli jsme se ji alespoň symbolicky pokořit později, na vlastní pěst. Počasí se již trochu umoudřilo, sněhu bylo o poznání méně a denní světlo, v pozdějších hodinách dokonce posílené sluníčkem, slibovalo pěkný výlet.
Protože nás za necelý měsíc čekala první Horská výzva v Jeseníkách, cíl naší dnešní cesty byl známý už dopředu. Na horách sice byla ještě spousta sněhu a podle Aladina měl během dne připadnout další, ale to nás neodradilo vydat se autobusem do Červenohorského sedla a přes Keprník a Šerák do Ramzové, kde bude za měsíc při Horské výzvě první kontrola.
Vánoce jsou svátky klidu a pohody. A také více či méně neřízeného obžerstvíů;) Proto jsme se s Hankou rozhodli přeměnit alespoň malou část zkonzumovaného cukroví, bramborového salátu a smaženého kapra na pot a pokud možno i krásný zážitek. Podle předpovědi má být v sobotu krásné počasí, tak vyrazíme na dlouho plánovanou cestu na Králický Sněžník.
Dnes nás čeká druhá část přípravy na Beskydskou sedmičku (B7), projdeme si trasu z Ostravice na Ráztoku přes Smrk (1276 m) a Čertův mlýn (1205 m). Počasí nám opět přeje, tak se po příjezdu do Ostravice kolem deváté hodiny dopolední moc dlouho nezdržujeme a po nákupu nezbytných kalorií a vody se vydáváme na cestu.
Jako rozumní a zodpovědní sportovci nenecháváme nic náhodě a máme v úmyslu se na Beskydskou sedmičku co nejlépe připravit. A protože už známe téměř přesnou trasu letošního závodu, není nic snadnějšího než nahrát si ji do GPS navigace, sbalit to nejnutnější na cestu, pořádně zavázat boty a vyrazit. Vzhůru do Třince!
Den 13. — Dnes nás čeká sice závěrečná, ale zároveň nejkrásnější etapa treku, projdeme se skrz Duhové hory. Celkem urazíme asi 12 kilometrů s převýšením 500 metrů, ale vysilující by to být nemělo. Kromě prvního krátkého úseku se bude jenom pozvolna klesat až do samotného cíle v Landmannaulagaru, a ani terén by podle průvodce neměl být náročný.