Články z rubriky Horská turistika

Den 6. — Nocování v národním parku daleko od lidí, daleko od civilizace bylo super. Před usnutím jsem ještě chvíli na mobilu zkoumal možnosti pro dnešní trasu, ale protože ráno bývá moudřejší večera, nakonec jsem toho nechal a věnoval se odpočinku. Předpověď počasí na dnešek je celkem optimistická, ale terén je tu obecně velmi náročný bez ohledu na to, jestli zrovna prší nebo svítí sluníčko. Tak se mi dlouhý, vydatný spánek bude jistě hodit.

Den 5. — Po včerejší kratší, jednodušší a méně záživné etapě mě dneska opět čeká přes 30 kilometrů šlapání, zhruba polovina z toho již v národním parku Wild Nephin. Z důvodu bolavé nohy i raději vypustím úvodní plánovaný okruh kolem jezera Furnace Lough, kromě jednoho opatství tam toho stejně nemělo být moc zajímavého. Alespoň budu dřív v parku a bůh ví, jak to tam vlastně bude vypadat. Třeba mi trochu pošetřené energie přijde vhod.

Den 4. — Čtvrtý den jsem si už před měsícem plánovaný jako oddechovější. A přijde vhod. Noc v posteli byla příjemná, nicméně pro tělo i mozek to byl trochu šok, podle hodinek jsem si zas tak suprově neodpočinul. Největší starosti mi ale dělá noha. Začínám se smiřovat s tím, že to není jen nějaké přechodné namožení, které za dva dny odezní. Podle všeho by nejvíc pomohl naprostý klid, ale to je něco, co nemůžu a ani nechci noze dopřát. Dokud můžu, půjdu dál.

Den 3. — Jestli byla moje první noc ve stanu trochu dobrodružná, tak dneska to byl regulerní fičák. Pokud se počasí hodlá i nadále horšit tímto tempem, konec světa očekávám nejpozději v pátek v podvečer. Stan naštěstí drží. I moje hodinky hodnotí dnešní noc jako „slušnou, i když s častým probouzením“, tak bych si asi ani neměl stěžovat. Ale jestli to takhle bude pokračovat… Jediné, co mě v chladném ránu těší, je vidina následující noci v peřinách a pod střechou. 

Den 2. — Včerejšek byl dlouhý, náročný a minimálně ke konci možná až trochu moc napínavý. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a dneska už můžu být celkem v pohodě. Čeká mě totiž další pořádná porce kilometrů, dokonce o 2 víc, než včera. Nicméně batoh na zádech skoro ani necítím a nohy taky fungují bez problémů, tak můžu být netypicky až mírně optimistický. Obzvlášť, když ráno vykouknu ze stanu a zjistím, že i tady v Irsku mají tu krásnou svítící věc zvanou sluníčko!

Den 1. — Autobus pomalu mizí v dáli a já si začínám uvědomovat, že mé dobrodružství právě doopravdy začíná. Čeká mě přes 250 kilometrů chůze neznámem, z toho zhruba 35 kilometrů ještě dnes. Sice jsem už více jak 24 hodin na nohou, ale o dostatečný přísun energie i optimismu se zatím stará adrenalin, takže není nejmenší důvod pochybovat o úspěchu. Dokonce před chvilkou přestalo i pršet, proto nechci otálet a vydávám se na cestu.