Všechno jako obyčejně, jen je to organizované a na zádech mám občas i startovní číslo. Posledních pár let navíc tak nějak systematicky i trénuju, takže mě výsledný čas zajímá víc než před lety.
Namlsán hodně povedeným Pražským půlmaratonem mám zálusk na další trofej – reinkarnovanou Fabiánovu stovku konanou v Brdech. Organizace se ujal můj kamarád a parťák z B7 Jirka Větvička s pomocníky, takže to pro mě bude mít i trochu jiný rozměr. Musím ukázat, že loňské fiasko s nedokončeným beskydským propršeným pochodem byl ojedinělý výbuch…
Plán to byl jednoduchý a přitom dokonalý – přihlásím se na 24. ročník Pražské stovky, nakoupím dostatek teplé zimní výbavy, mentálně se připravím na zimu, led, bláto, tmu a desítky hodin na cestě, a po oslnivém výkonu si v cíli s Olafem pořídím vítězné selfíčko. Nepovedená sezóna 2017 tím bude zapomenuta a já se pln optimismu vrhnu na přípravu na sezónu příští. Inu, skoro to vyšlo. Skoro…
Nedá se nic dělat, je konec, moje úžasná série čtyř dokončených Beskydských sedmiček v řadě právě končí. Stojím v dešti kousek od vrcholku Lysé hory a v ruce držím promoklý telefon, kterým jsem právě oznámil svému parťákovi Jirkovi, že letošní ročník B7 je nad mé síly. Kromě extrémních povětrnostních podmínek padá největší díl viny na mou hlavu, nemám prostě natrénováno…
Akce Kudy chodili trempové, pořádaná turistickým oddílem Trilobit Barrandov, patří mezi mé nejoblíbenější „kratší“ pochody. Cesta vede vesměs kolem řek a potoků, lesy a loukami, prostě tam, kde to „trempíci“ měli a mají rádi. Loňská trasa mi přišla výjimečně povedená, z letošní jsem měl trochu obavy, protože první pohled na oficiální GPX soubor sliboval méně lesů a více asfaltu.
Letošní sezóna zatím není zrovna povedená, K100 je moje premiérová stovka v tomto roce. Nemám moc natrénováno, ale poměrně slušný výsledek z pochodu do Prčic mě naplňuje mírným optimismem. Nicméně hory jsou hory, ty v okolí Prahy nenajdeme, takže to určitě bude bolet. Ale těším se, Krkonoše mám prostě rád. Jen ta předpověď počasí mi dělá starosti…
Známý pochod vedoucí z jižního okraje Prahy až do Prčic je pro mě jednou z posledních možností, jak alespoň trochu natrénovat na neúprosně se blížící Krakonošovu 100, konanou v půlce června v Krkonoších. Rok 2017 je totiž z pohledu pochodnického všechno, jen ne úspěšný. Ale jsem optimista, ono mi vlastně ani nic jiného nezbývá…
Letošní dálkoplazecká sezóna se pro mě zatím nevyvíjí podle mých představ. Je konec dubna a v nohách mám dohromady míň kilometrů, než kolik jsem loni ušel během každé z několika stovek. Především proto se chystám na start druhého letošního pochodu od Trilobitů s názvem Karlštejnská tlapička.
Je konec února, po sněhu ani památky, teplota v noci jen nesměle nakukuje do záporných hodnot a mým nohám se začíná stýskat po dlouhých (nejen) turistických pochodech a závodech. Nejvyšší čas vyrazit na první letošní výlet pořádaný oddílem Trilobit Barrandov s názvem S Trilobitem Zimou Nezimou.
Pražská stovka je ultra-dlouhý a ultra-náročný závod konaný v první půlce prosince v “okolí” našeho hlavního města s cílem v Praze – Modřanech. Každý rok se ho účastní několik stovek nadšenců, mezi kterými figuruji i já, a každý rok to většina z nich dojde až do cíle, zato já to zabalím někde v průběhu cesty. Bohužel, nejinak tomu bylo i letos…
Zatímco Krkonoše mám prochozené a proběhané celkem slušně, území o pár kilometrů níž na jih mezi Trutnovem a Dvorem Králové nad Labem je pro mě velkou neznámou. I proto jsem při plánování akcí na letošní podzim vzal v potaz relativně nový podnik nazvaný jednoduše Stovka Podkrkonoším.
Nevím, kolik černých koček mi přeběhlo přes cestu, kolik soli jsem rozsypal a kolik zrcadel rozbil, ale jak jinak si vysvětlit, že jsem ušel a uběhl skoro 125 kilometrů v rámci papírově 130-kilometrového pochodu Z Dubče do Dubče, a stejně jsem nakonec neviděl cíl… Ale byl to pěkný pochod v překvapivě pěkném prostředí, počasí nám přálo a rekord v počtu ušlých kilometrů mám tak jako tak.
Již počtvrté za posledních pět let stojím začátkem září na třineckém náměstí Svobody a upírám oči k časomíře, která odpočítává poslední vteřiny do startu. Společnost mi dělá historicky třetí parťačka Míša, se kterou mám v plánu i napodruhé projít celou trasu „short“ včetně zacházky do Ráztoky. A poprvé cítím před závodem silnou nervozitu…
Letošní šumavský podnik seriálu Horská výzva, jsem od začátku bral především jako takový test vzájemné kompatibility s mojí novou závodní parťačkou Míšou. V ostrém tempu jsme si zaběhli přes 20 kilometrů, vylezli na několik kopečků, vyzkoušeli pohyb za světla i v noci, a v neposlední řadě zvládli skoro 54 kilometrů. Takže spokojenost, i když jsme nakonec závod nedokončili.
Hostýnské osmy jsem se chtěl zúčastnit už jednou, před několika roky, ale ze zdravotních důvodů to nakonec nevyšlo. A když jsem se chtěl přihlásit letos, byla už startovní listina beznadějně zaplněna. Naštěstí byla u příležitosti pátého výročí založení závodu organizátory připravena ještě jedna varianta nazvaná Hostýnská stoosma, tak jsem se přihlásil na ni.
Nadcházející akce Trilobitu Barrandov nesoucí název „Kudy chodili trempové“ slibuje zážitek vskutku nevšední. Hlavním lákadlem je dlouhá procházka po břehu Sázavy s ještě delší procházkou po břehu vodní nádrže Štěchovice v místech, kde se před mnoha desetiletími proháněly Svatojánské proudy děsící nejen voraře.