Týnišťské šlápoty 2026 aneb organizátorem snadno a rychle

Hned na úvod je nutné zmínit, že se nejedná o moji první organizátorskou zkušenost. Tu jsem si odbyl už loni, na stejném pochodu v Orlických horách. Ale srovnávat to moc nelze. Loni jsem byl na první kontrole už po 12 kilometrech, kde většina závodníků jen proběhla, maximálně zobla kus sýra nebo banánu a doplnila vodu, a za necelé tři hodiny bylo po všem. Letos jsem si vybral „plnotučnou“ kontrolu uprostřed závodu, kde jsme měli za úkol postarat se nejen o „stovkaře“, tedy účastníky trasy A po cca 55 kilometrech, ale i o „půlkaře“, tedy účastníky trasy B s 11 kilometry v nohách.

Na kontrole v altánku u hostince Klopoty budeme celkem tři. Jana Dobrovolná (UTMB) i Vít Toman (UTMB) jsou špičkoví závodníci a běžci, snad si mezi nimi nebudu připadat nepatřičně. Zatím máme spolu s Olafem vytvořenou diskuzní skupinu na Facebooku, kde řešíme co nakoupit a jak to bude probíhat. Olaf toho má nad hlavu, tak na otázky typu „máme koupit 5 balení chleba nebo radši 20“ odpoví diplomaticky, že máme jeho důvěru a že to nechá na nás.

Což je potěšující, ale zároveň to moc nepomůže vyřešit rébus s nákupem. Primárně proto, že z naší trojice s organizací nejvíc zkušeností já. A ty jsou, jak už jsem psal, jen hodně malé. Obracím se proto s prosbou o pomoc na ostříleného organizátora Jirku Učíka a s jeho radami náš nákupní košík trochu prořídne. Což se zpětně ukáže jako velmi užitečná redukční dieta. Pro klid duše, že od nás nebudou závodníci odcházet hladoví, ještě najdeme nejbližší obchod, kde je případně možné operativně zásoby dokoupit, a já začnu do košíku v Košíku sázet jednu položku za druhou. Obrovskou výhodou je, že v místě je i samoobslužný bar s točeným pivem a limonádou a lednicí plnou Birellů, které po dohodě s Olafem můžeme nabízet v ceně startovného. A tekoucí pitná voda, starost o pití je proto tentokrát minimální.

Zároveň využívám situaci a objednávám si dlouho vyhlídnutou lednici do auta Hyundai MC32D s nabíjením 12 i 220 voltů, kterou plánuju využít pro chlazení salámů, sýrů, pomazánek a dalších poživatin podléhajících rychlé zkáze na cestě autem a potom i na místě. Že se jedná o špičkový výrobek se ukáže hned večer, protože při ukázce svého dárku drahé polovičce klesne teplota v místnosti k bodu mrazu. Ani ji nemusím zapínat. Naštěstí jen dočasně… 🙂

Den před startem závodu se definitivně rozhodnu, že nejlépe se vyspím ve své posteli, a tak pojedu rovnou na kontrolu. Čtečku čipů mi přiveze Vítek, proto můžu ušetřit půl hodiny cestování a strávit ji spánkem. Plán obsazení kontroly je totiž od 6:00 ráno do 21:00 večer, což pro mě znamená budíček už v půl čtvrté. Abych nabral sílu, v pátek už v osm večer si proto beru prášek na spaní a zalézám do postele.

Budím se sám 8 minut před budíkem. Proberu se rozcvičkou při nakládání auta, pak otevřu prvního Red Bulla a vydávám se na cestu. Ačkoliv má být dneska horký letní den, zatím je dost zima, u nás jen 12 stupňů. Silnice jsou krásně prázdné a průjezdné, cesta snad bude bez problémů.

Deset minut před šestou jsem na místě. Vítá mě Jana se svým monochromatickým border kóliákem Bedřichem s achromatickýma očima a nedůvěrou vůči dalším osobám mužského pohlaví. Snad si časem zvykne. Provádíme obhlídku prostoru a podle dosahu prodlužovačky elektrické energie na připojení notebooku obsazujeme část altánku. O chvilku později dorazí i Vítek a společně začínáme s přípravami na návštěvu prvního běžce.

Máme docela dobrou představu, kdy se tak stane. Po technické stránce jsou totiž (nejen) Olafo-akce na špičkové úrovni. Základem je webová aplikace Časomíra dálkových pochodů z dílny Radka „Vizi“ Vyskočila s přehledným zobrazením všech závodníků, kontrol a dosažených časů. Užitečnou funkcí je seznam závodníků před kontrolou s odhadovaným časem příchodu.

Oku běžného návštěvníka skryté je administrátorské rozhraní pro lidi na kontrolách, kde je možné zadat číslo závodníka buď manuálně, nebo načtením čipu. Kromě několika dalších funkcí jako ajťák oceňuju hlavně skvělou optimalizaci a rychlost i na špatném internetovém připojení, s takovou aplikací je radost pracovat.

Druhým užitečným nástrojem je pak online sledování závodníků pomocí GPS trackerů a systému Stopni To. Díky němu mohou všichni sledovat jak přesné umístění kontrol, tak i aktuální polohu všech účastníků.

S využitím těchto užitečných nástrojů tak odhadujeme, že máme na přípravu minimálně hodinu. Pro tři lidi brnkačka. Ale Vítek s hrůzou zjišťuje, že má k vaření těstovin všechno kromě vařiče… Naštěstí nebydlí tak daleko, jako my ostatní, tak by měl být za hodinku zpátky. Jana a já zatím vybalujeme, krájíme, mícháme, mažeme. Ještě vylepím K25 a nedaleko i velká „K-čka“ značící blížící se kontrolu, zhruba v sedm máme hotovo. O půl hodiny později přibíhá na kontrolu první závodník a brzy po něm i první závodnice. Show může začít!

Snímání čipu je sice možná pohodlnější, ale mě se víc líbí netahat závodníky až k počítači a jen se jich z dálky zeptat na číslo. Po zadání si jen zkontroluju, že načtené jméno je to správné a závodník se mezitím může občerstvit. Podle očekávání ale ti největší rychlíci netráví na kontrole moc času, jen si doplní vodu nebo ionťák, zobnou trochu sýra nebo krajíc chleba s pomazánkou a běží dál.

Kromě zapisování do počítače mám na starosti evidenci pití a jeho případné točení. A také focení závodníků a závodnic, na památku. Vzhledem k jejich počtu zatím stíhám všechno a ještě s nimi můžu prohodit pár slov.

 V 7:45 na naší kontrolu přichází čtvrtý závodník, Aleš Zavoral. Tedy spíš přijíždí, veze se spolu s Olafem autem. Cestou z parkoviště pak kulhá, opírá se o hůlku, jeho kotník má k plné funkčnosti hodně daleko. U jeho jména už svítí DNF, dnešní závod tak nedokončí. Ztěžka dosedá na lavici a je rád, že je rád.

Olaf si mezitím vyřizuje své hlavní organizátorské povinnosti a já se chvíli bavím s Alešem. Když se blíží další závodník, stihnu mu ještě běžet trochu naproti a fotím ho nebo ji klidně na několika místech. Rozestupy jsou relativně velké, zatím se to dá. Ale postupně přituhuje.

Zhruba od půl deváté začínají závodníci dobíhat v kratších intervalech, občas i menších skupinkách najednou. Dorazili totiž první sedmdesátkaři z trasy B, následujících 60 minut bude hodně hektických. Představa, že bychom tu kmitali jen ve dvojici, je v této chvíli dost děsivá. S některými mě známými tvářemi bych si klidně i trochu víc popovídal, ale není čas. Začínáme doplňovat první tenčící se zásoby na občerstvovacím stole, někteří závodníci zde i krátce posedí.

Pár závodníků trochu tápe, kudy mají pokračovat dál, tak Vítek operativně vytvoří informační cedulku a připevní ji na keř. Na zemi pak pomocí pásky vytvoří dvě velké šipky, čímž se problém s problematickou navigací elegantně a efektivně vyřeší.

Mezi půl devátou a půl desátou odbavíme asi 13 stovkařů a 45 závodníků na kratší trase, pak nápor začne malinko slábnout. Zvládli jsme to bez ztráty kytičky! Naše na začátku krásně upravená jídelní tabule už sice není tak upravená, ale i tak jsme čekali, že bude malinko větší konzumace – i přes redukovaný nákup máme fakt velké zásoby a třetina sjednoceného startovního pole je za námi.

Máme i dalšího DNF, přímo na naší kontrole odevzdává závodník číslo 50 čip a tracker a odebírá se vstříc autobusové (nebo možná vlakové) zastávce. 

Přesně v 10 hodin obsloužíme poslední dva účastníky trasy B, podle rychlých propočtů nám zbývá obsloužit už „jen“ 60 stovkařů. Abychom se nenudili, přijíždí na inspekci dva malí Malí Petrové a jeden větší Marek.

Doba strávená závodníky na kontrole se začíná zvyšovat. Spolu s rostoucí teplotou navíc roste i spotřeba vody, piva a limonád. Musíme si říct panu domácímu o další Birelly, všechny chlazené v lednici už jsou pryč. Naštěstí je majitel altánku na podobnou situaci připraven, a tak za pár minut přinese basu polotmavých nealkoholických piv v lahvi.

Blíží se poledne. Vzhledem k odražení náporu a hlavně změně typu příchozích účastníků začínáme řešit vaření. Ze závodníků a běžců se totiž postupně stávají spíš pochodníci a turisté, kteří ocení něco teplého do žaludku. 

Jelikož nemám takové kulinářské ambice jako Vítek, který se chystá na těstoviny s rajčatovou omáčkou a sýrem, začínám vařit vodu na párky. Koupil jsem jedno XXL balení debrecinských a jedno XXL balení vídeňských, dohromady 1,1 kg, což je zhruba 30 nožiček. K tomu chleba, hořčici a kyselou okurčičku, kdo by odolal?

Všechno zatím běží hladce, návštěvníci jsou zdá se spokojeni. Kromě nás a majitelů se v altánku zatím neobjevil nikdo cizí, takže to, že jsme se postupně roztáhli po všech stolech, nikomu nevadí.

Jediné, co se mi zatím nepovedlo, je skamarádit se s Bedřichem. Svou roli v tom může hrát i to, že má pelíšek pod stolem, kde je notebook, na kterém neustále zapisuju příchozí. A kdykoliv se přiblížím, Bedřicha probudím a on nezřídka kdy musí na chvíli odejít. Chápu to, neměl bych mě rád taky… 🙂

Děláme rychlou inventuru. Zdá se, že mimořádný nákup nebude nutné provést. Některé věci, jako třeba 48% gouda nakrájená na kostičky nebo makový závin, mizí překvapivě dobře. Jiné, jako třeba banány nebo sušené meruňky, zaostávají za očekáváním. Naprostým fiaskem jsou ale sušené datle a bílé hroznové víno. Obzvlášť u vína, kterého máme nakoupeno 3,5 kg, se zatím nesnědla ani první vanička. Zajímavé…

To o nakrájený meloun je výrazně větší zájem. Jak mezi závodníky, tak mezi vosami. Někde jsem četl, že po odchování potomstva jsou vosy agresivnější a asi na tom něco bude – jsou jich tu mraky a netváří se zrovna přátelsky. Naštěstí se to celý den obešlo bez žihadel.

Po kontrole stále ještě hodně plné tašky s banány zahajujeme akci „banán na cestu“. Každému pochodníkovi nabídneme na cestu jeden celý banán. Většina si ho s díky vezme, ani není třeba vyhrožovat násilím. 

Párky sklízí docela úspěch, jejich počet se rychle tenčí. Vítek tak začne s přípravou svého těstovinového gurmánského chodu. Zbývá obsloužit asi 30 pochodníků. Už je téměř jisté, že pokud někdo brutálně nezakufruje nebo nezkolabuje, skončíme tu mnohem dříve, než v plánovaných devět večer. Můj odhad je kolem páté.

Rozestupy mezi závodníky se zvyšují, většinou navíc dojde rovnou celá skupinka. Stále častěji se tak místo znavených stovkařů objeví před altánkem běžný turista, většinou cyklista. Postupně začínáme uvolňovat zabrané venkovní stoly. Nejdříve jeden, a o chvíli později i druhý. Naši návštěvníci ocení spíš chládek a stín, na sluníčku už je to pravé pozdně červencové peklíčko. 

Za 60 minut mezi 13. a 14. hodinou dorazí 8 stovkařů, během dalších 60 minut už jen 4. Aktuálně čekáme na posledních 9 statečných, velmi pozvolna začínáme uklízet a připravovat se na uzavření kontroly. Jídlo už připravujeme spíš jen na objednávku. I v altánku už je příliš horko a pochutiny se rychle roztékají a degradují. Vítkovy těstoviny sklízejí na konci startovního pole velký úspěch, spokojenost strávníků je maximální.

Posledním Mohykánem na naší kontrole se stává Ondra Plašil. Chvilku to vypadalo, že u předchozí kontroly vytrousil tracker, ale on si jen na chvilku dáchnul. Stovku totiž zdolává v civilním oblečení, což je vzhledem k panujícím teplotám ještě větší maso, než jindy. Postaráme se o něj a po rozloučení krátce po páté pokračujeme v balení, už naplno.

Zabere nám to necelou hodinu. Nesnědené zbytky ovoce necháme ovečkám majitele, nenaservírované zbytky jídla připravíme na vrácení do Týniště do cíle. Celkem 4 pytle s odpadky bereme s sebou. Já sčítám útratu v baru a po kontrolním telefonátu s majitelem ji přes QR kód ihned platím. Pak nanosíme věci do auta, loučíme se a naše letošní kontrolorování definitivně končí. Jana se jde ještě projít s Bedřichem, aby rozdýchal dnešní intenzivní socializaci, Vítek míří do cíle v Týništi a já do navigace zadávám adresu svého domova.

O dvě hodiny později jsem doma. Unavený, jako bych tu stovku běžel a ne se jen poflakoval na kontrole. Úklid nechávám na ráno, teď se jen navečeřím a po probrání zážitků s drahou polovičkou a rychlé sprše se odebírám na lože. Dobrou noc!

Co říci závěrem? Asi tolik, že vyzkoušet si i opačnou stranu bylo velmi zajímavé a asi i užitečné. Člověk pak snáze odpustí případnou chybičku, když někdy něco dojde nebo se nepovede. Po pravdě nechápu, jak Olaf a jeho hard-core pomocníci jsou schopni jet 4 dny v kuse (plus další týdny příprav před závodem), aniž by se z toho zbláznili nebo zkolabovali. A teprve teď dokážu docenit, jak obrovský kus práce je za každým závodem! A kolik věcí musí klapnout, aby všechno dopadlo k všeobecné spokojenosti.

Tímto bych chtěl poděkovat svým dvěma kolegům na kontrole za úžasnou spolupráci a příjemně strávenou sobotu, ostatním organizátorům za podporu a všem statečným účastníkům za návštěvu. Snad se zase někde brzo potkáme! 🙂

Pomocník pro začínající organizátory

Na internetu je spousta rad pro začínající stovkaře, ale omezený počet rad pro začínající organizátory. Toto mé shrnutí nemůže být v žádném případě považováno za návod, přesný popis, postup či nákupní seznam. Je to spíš jen sada reálných čísel a dojmů z jedné konkrétní akce, ale pokud nemáte vůbec žádné zkušenosti, možná to pomůže alespoň udělat si představu, jak na problém koukat a v jakých relacích a objemech se můžete pohybovat.

Nejdříve popis situace: Naše kontrola byla na letním pochodu konaném koncem července. Noční teploty se pohybovaly kolem 10 stupňů, přes den šplhaly ke třicítce, na sluníčku bylo samozřejmě víc. Měli jsme dvě skupiny strávníků – stovkaři startující 25 minut po půlnoci to k nám měli asi 55 kilometrů náročného terénu s převýšením cca. 2.500 metrů. Byli jsme jejich čtvrtá občerstvovačka, ta předchozí byla cca. 11 km zpět. Sedmdesátkaři startující ve čtvrt na osm to k nám jako první kontrole měli kilometrů 11.

Konzumace: V níže uvedené tabulce je souhrn všech položek na seznamu. Většina je rozepsaná, ale některé (třeba pomazánky) jsou sdružené – je asi jedno, jestli byl hummus avokádový nebo se sušenými rajčaty. A je to v kilech a litrech, jelikož balení se liší a jde o celkový objem a hmotnost.

• Pro jistotu ještě jednou zdůrazním, tento seznam je třeba brát jako orientační a jen pro představu řádů, nikoliv nákupní seznam ke zkopírování. Věcí, které mají na konečnou konzumaci vliv, je asi nekonečné množství, mimo jiné počasí, vzdálenost, náročnost terénu, vzdálenost od posledního občerstvení, vzdálenost do cíle…
• Pozitivní překvapení (konzumace byla vyšší a udali bychom víc) bylo u závinu, škvarkovky a Fanty. Možmá i párků by se oživilo víc.
• Negativní překvapení (konzumace byla za očekáváním) bylo primárně hroznové víno, jablka a sušené ovoce. A banány, ty jsme rozdali trochu pod tlakem.
• V seznamu nejsou čaje (potřeba jednotky ks), káva (rozpustné/turka jsme dělali jednotky ks a je to hodně trvanlivý sortiment), hořčici a ingredience na omáčku na těstoviny, tam je to asi na kulinářských schopnostech každého individuálně

Celkově pár postřehů na závěr:

• Konzumace není lineární, roste s přibývajícím časem. Není třeba v polovině panikařit.
• Předchozí občerstvovačky mají na konzumaci fakt velký vliv. Když máte za sebou kontrolu se smaženými řízečky či gulášovkou, salám a sýr už nevypadají tak lákavě…
• Funguje aktivní nabízení. Měli jsme nakrájené banány a skoro nikdo je nechtěl. Začali jsme je aktivně nabízet každému před odchodem a 5 kilo bylo pryč za 2 hodiny.
• Vařené jídlo ocení především druhá část startovního pole.
• Pokud neobjednáte nějaký naprostý úlet (původně jsem chtěl objednat 4x víc chleba, díky Jirko!), tak se to v cíli většinou sní.
• Chybami se člověk učí a příště to bude lepší! 🙂

…a to je definitivně vše, sportu zdar a organizátorům zvlášť!