Cestování
Cestuji rád a relativně často, především s drahou polovičkou. Občas se ale vydám i na trochu delší a trochu dobrodružnější výlet, o kterém pak napíšu cestopis. Seznam těch nejkrásnějších zahraničních cest je uveden na této stránce.
Putování mezi větrníky (Wild Nephin NP -> Sheskin Forest, TWW den 6.)
Den 6. — Nocování v národním parku daleko od lidí, daleko od civilizace bylo super. Před usnutím jsem ještě chvíli na mobilu zkoumal možnosti pro dnešní trasu, ale protože ráno bývá moudřejší večera, nakonec jsem toho nechal a věnoval se odpočinku. Předpověď počasí na dnešek je celkem optimistická, ale terén je tu obecně velmi náročný bez ohledu na to, jestli zrovna prší nebo svítí sluníčko. Tak se mi dlouhý, vydatný spánek bude jistě hodit.
Vzhůru do parku Wild Nephin! (Newport -> Wild Nephin NP, TWW den 5.)
Den 5. — Po včerejší kratší, jednodušší a méně záživné etapě mě dneska opět čeká přes 30 kilometrů šlapání, zhruba polovina z toho již v národním parku Wild Nephin. Z důvodu bolavé nohy i raději vypustím úvodní plánovaný okruh kolem jezera Furnace Lough, kromě jednoho opatství tam toho stejně nemělo být moc zajímavého. Alespoň budu dřív v parku a bůh ví, jak to tam vlastně bude vypadat. Třeba mi trochu pošetřené energie přijde vhod.
Oddychovka po cyklostezce (Westport -> Newport, TWW den 4.)
Den 4. — Čtvrtý den jsem si už před měsícem plánovaný jako oddechovější. A přijde vhod. Noc v posteli byla příjemná, nicméně pro tělo i mozek to byl trochu šok, podle hodinek jsem si zas tak suprově neodpočinul. Největší starosti mi ale dělá noha. Začínám se smiřovat s tím, že to není jen nějaké přechodné namožení, které za dva dny odezní. Podle všeho by nejvíc pomohl naprostý klid, ale to je něco, co nemůžu a ani nechci noze dopřát. Dokud můžu, půjdu dál.
Počasí je na draka (Derrintin Lough -> Westport, TWW den 3.)
Den 3. — Jestli byla moje první noc ve stanu trochu dobrodružná, tak dneska to byl regulerní fičák. Pokud se počasí hodlá i nadále horšit tímto tempem, konec světa očekávám nejpozději v pátek v podvečer. Stan naštěstí drží. I moje hodinky hodnotí dnešní noc jako „slušnou, i když s častým probouzením“, tak bych si asi ani neměl stěžovat. Ale jestli to takhle bude pokračovat… Jediné, co mě v chladném ránu těší, je vidina následující noci v peřinách a pod střechou.
Málo lidí, málo asfaltu (Maumeen -> Derrintin Lough, TWW den 2.)
Den 2. — Včerejšek byl dlouhý, náročný a minimálně ke konci možná až trochu moc napínavý. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a dneska už můžu být celkem v pohodě. Čeká mě totiž další pořádná porce kilometrů, dokonce o 2 víc, než včera. Nicméně batoh na zádech skoro ani necítím a nohy taky fungují bez problémů, tak můžu být netypicky až mírně optimistický. Obzvlášť, když ráno vykouknu ze stanu a zjistím, že i tady v Irsku mají tu krásnou svítící věc zvanou sluníčko!
Letmý start The Western Way (Oughterard -> Maumeen, TWW den 1.)
Den 1. — Autobus pomalu mizí v dáli a já si začínám uvědomovat, že mé dobrodružství právě doopravdy začíná. Čeká mě přes 250 kilometrů chůze neznámem, z toho zhruba 35 kilometrů ještě dnes. Sice jsem už více jak 24 hodin na nohou, ale o dostatečný přísun energie i optimismu se zatím stará adrenalin, takže není nejmenší důvod pochybovat o úspěchu. Dokonce před chvilkou přestalo i pršet, proto nechci otálet a vydávám se na cestu.
Moje výbavička alias Gear List pro Irsko 2023
Doby, kdy se na expedice chodilo s krosnou s kovovou výstuží, chlebem se smaženým řízkem, vlněným svetrem a pohorkami, které svým pohodlím připomínaly španělskou botu, jsou naštěstí pryč. Dnes je k dispozici nepřeberné množství materiálů, přípravků a předmětů, které pochodníkovi na tůře pomohou překonat nejednu obtíž či svízel, a které jsou lehké, odolné a rychloschnoucí. A také vesměs hodně nebo ještě více drahé…
Příprava a cesta na expedici do Irska 2023
Co mě napadne, když se řekne Irsko? Těžko říct… Jameson, jemná irská whisky. Ovce pasoucí se na večně zelených kopcích. Velmi dobří hráči kolektivní hry zvané ragby. Zelený trpaslík Leprikón a národní patron, svatý Patrik. A pak ještě černé pivo Guiness, jinak už asi nic. Takže je otázkou, proč mě napadlo vybrat si pro svou první expedici po letech zrovna tento ostrov. Nicméně stalo se a já mohl začít s přípravou.
Expedice v kostce – Irsku na podzim roku 2023
Pro svou první sólo expedici jsem si vybral 250 kilometrů dlouhý trek v Irsku vedoucí z městečka Oughterard až do pustiny mezi městy Ballina a Tobercurry. Cílem bylo nejen ujít v průměru 30 kilometrů za den, ale především si vyvětrat hlavu a odpočinout si od lidí. Což se povedlo, ovcí, krav a dalších čtyřnohých zvířat jsem potkal nesrovnatelně víc, než dvounohých pánů tvorstva. Být trochu lepší počasí, trochu méně asfaltu a v neposlední řadě si třetí den nepochroumat pravou nohu, byla by to naprosto dokonalá dovolená.
Loučení s Edinburghem i se Skotskem
Den 14. — Poslední den dovolené začíná až v půl deváté. Po probuzení začínáme balit, nebo alespoň třídit věci, které bude potřeba sbalit. Zatím totiž nemáme všechno, chybí nám nějaké suvenýry i pohlednice na rozeslání. Proto se raději vydáváme se do města nakupovat.
Příjezd do Edinburghu a procházka po městě
Den 13. — Den velkého návratu nastává, dnes se vrátíme zpátky do Edinburghu, kde náš čtrnáctidenní výlet po Skotsku začal, a kde zítra také skončí. Máme toho před sebou hodně, proto máme budíček nařízen už na tři čtvrtě na šest ráno.
Návrat do Fort William (Portree, Fort William)
Den 12. — Dnes to s vymýšlením programu bude snadné, protože dnešním dnem začíná konec naší dovolené. Takže nás čeká jen odpočívání, balení a příprava na návrat autobusem do Fort William, odkud budeme zítra pokračovat do Edinburghu.
Popíjení a vaření v hlavním městě Skye (Portree, Isle of Skye den 3.)
Den 11. — Zatímco včerejšek byl docela akční, dnes to bude pravý opak. Od rána jen leje a leje, takže plánovaný výlet ke skalnímu úkazu zvanému The Old Man of Storr po několikerém posunutí budíčku rušíme. Snad najdeme nějakou jinou zábavu…
Výlet na sever do Muzea života na Skye (Duntulm, Isle of Skye den 2.)
Den 10. — Na dnešní den jsme si naplánovali výlet na sever ostrova, kde si kromě zříceniny hradu Duntulm máme v plánu prohlédnout i muzeum věnované životu na ostrově Skye v uplynulých staletích. Pojedeme tam autobusem, který staví přímo před kempem.
Prohlídka městečka Portree (Isle of Skye den 1.)
Den 9. — Ráno nás překvapilo skutečně pěkné počasí, sluníčko na obloze bez mráčku tady nevídáme moc často. Tak ho musíme využít, kdo ví, jak dlouho potrvá. Nakonec se rozhodneme pro klidnou prohlídku města, proto si sbalíme něco málo na cestu a vyrazíme do centra.
Závěrečná etapa a příchod do cíle (Kinlochleven-Fort William, WHW den 8.)
Den 8. — Dnes nás čeká závěrečný den treku West Highland Way. A že to ani dnes nebude úplně příjemná cesta dává tušit hustý déšť, který nám vytrvale bubnuje na stan. Ale nedá se nic dělat, chca(nec) nechca(nec), musíme začít balit, protože nám ve už za pár hodin jede autobus na Isle of Skye.
Ďáblovo schodiště a divoké rosnatky (Kingshouse-Kinlochleven, WHW den 7.)
Den 7. — Dnes nás podle itineráře čeká nejkratší, ale zato nejnáročnější úsek WHW. Budeme šplhat na strmý kopec nzvaný Ďáblovo schodiště. Bouřlivé noční počasí si ale bohužel vybralo daň na kvalitě našeho spánku, kvůli opakovanému buzení při obzvlášť silném poryvu větru jsme se moc dobře nevyspali.
První větší kopečky na trase (Tyndrum-Kingshouse, WHW den 6.)
Den 6. — Po dni odpočinku jsme lačni vyrazit co nejdříve. Máme v plánu ujít přes 30 kilometrů, abychom dohnali jednodenní skluz, proto si dáváme budíka už na šestou. Ranní probuzení však bohužel není ani náhodou do růžova. Silně prší a navíc Eli k bolavé noze přibrala i rýmu a kašel. Prostě když se daří…
Odpočinek, bolavá noha a spousta alkoholu (Tyndrum, WHW den 5.)
Den 5. — Hlavním tématem dnešního dne bude zdravotní stav Eliščiny nohy. Letmý pohled na Eli vracející se z umývárny ale jakékoliv naděje hatí; kulhá jak veterán od Stalingradu a výraz její tváře automaticky odsouvá dotazy typu „tak jak to vypadá?“ do kategorie zbytečných.
Ovce, krávy a rozmary počasí (Doune Bothy – Tyndrum, WHW den 4.)
Den 4. — I když máme stan vskutku luxusní, ranní probuzení pod střechou chaty zvané Bothy Doune je prostě jiná káva. Ke spaní slouží 2 dřevěné „postele“ plus jedno „letiště“ po celé šířce pokoje. Kromě stolku, několika židlí a trochy nářadí je tu už jen krb, díky kterému nám včera mohlo být příjemně teplo.
Dlouhá cesta podél jezera Loch Lomond (Sallochy-Doune Bothy, WHW den 3.)
Den 3. — Třetí den našeho treku po skotské Vysočině začínáme už v 7 ráno. Rádi bychom dneska došli až do kempu Beinglas, což znamená skoro 30 kilometrů, ale hodně bude záležet na počasí. V každém případě před půl devátou opouštíme tábor a pokračujeme v naší cestě.
Kopeček Conic Hill a jezero Lochmond (Drymen – Sallochy, WHW den 2.)
Den 2. — V osm hodin ráno se probouzíme do krásného, ale hodně studeného dne. Před sebou máme výšlap na kopec Conic Hill, sestup k jezeru Loch Lomond a následnou cestu po břehu až do kempu Rowardennanu. Takový je tedy alespoň náš plán.
Vyrážíme na trek West Highland Way (Milngavie – Drymen, WHW den 1.)
Den 1. — Dnes nás čeká první část treku West Highland Way (WHW), což je přibližně 150 kilometrů dlouhá procházka po skotské Vysočině. Její oficiální start není přímo v Glasgow, ale v malém městečku Milngavie situovaném asi 10 kilometrů na sever. Takže vstáváme a jdeme na to!
Příprava a cestování na dovolenou do Skotska
Sláva, dohodnuto, letošní dovolenou strávíme ve Skotsku! Poletíme s ČSA, která zrovna začala operovat novou linku mezi Prahou a Edinburgem s krátkým mezipřistáním v polské Lodži. Díky tomu nás zpáteční letenka přijde na necelých 4500 korun. A to se vyplatí! Takže jdeme balit.
Dovolená v kostce – Skotsko v létě roku 2015
Letní dovolená v roce 2015 nás s Eliškou zavedla do Skotska, země velkých jezer, zelených kopců, spousty ovcí a výborné whiskey. Během 14 dnů jsme tam zvládli jak ujít 150 kilometrů dlouhý trek zvaný West Highland Way vedoucí z Glasgow dál na sever až do města Fort William, tak i navštívit pozoruhodný ostrov Skye a udělat si tam pár výletů.
Ohlédnutí za dovolenou v Chile na podzim roku 2013 (část 2.)
V první části tohoto dvoudílného shrnutí jsme si zavzpomínali na naše toulání po severu i jihu Chile. V této části s pořadovým číslem 2 se ohlédneme za naším návratem z Patagonie, výletem na osamocený bod v Tichém oceánu nazvaný Velikonoční ostrov, a naše vyprávění zakončíme krátkým pohledem do ulic a parků hlavního města Chile Santiaga.
Ohlédnutí za dovolenou v Chile na podzim roku 2013 (část 1.)
V této první části dvoudílného přehledu se ohlédneme za první polovinou naší společné dovolené v Chile, na které jsme si prohlédli vysoce položená místa na severu země, pekli se ve vlastní šťávě o pár stovek kilometrů dál na jih na nejvyprahlejší poušti světa Atacamě a s batohem na zádech se procházeli patagonským národním parkem Torres del Paine.
Prohlídka vinice Cousiño Macul, odlet a cesta zpět
Den 22. — Nedá se nic dělat, všechno pěkné jednou končí… Dnešní den je proto naším dnem rozlučkovým a zároveň posledním, který v daleké Jižní Americe strávíme. A jelikož má být podle předpovědi počasí ještě větší vedro než včera, kde jinde ho strávit než v příjemně chladivém sklípku? Tedy přesně řečeno ve vinařství Cousiño Macul.
Procházka po Santiagu a návštěva Metropolitního parku
Den 21. — Dnešní den máme v plánu procházku po Santiagu, hlavním městě Chile. Chceme se podívat do historického centra kolem náměstí Plaza de Armas, kde se mimo jiné nachází i rozsáhlá Metropolitní katedrála postavená koncem 18. století, ale hlavní část dne bychom rádi strávili v okolí rozlehlého Městského parku.
Třetí a poslední návrat do Santiaga de Chile
Den 20. — Třetí den na Velikonočním ostrově je zde zároveň naším dnem posledním. I když jsme se snažili trochu si přispat, do odletu zbývá ještě několik hodin, takže rychle plánujeme návštěvu městečka Hanga Roa spojenou s nákupem suvenýrů. Jinak to ale bude jen takové odpočinkové procházení. Tak jdeme na to!