Mírně užitečné informace o Tenerife – tipy, triky, ceny, ubytko a tak…
U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budoou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
V první části příspěvku jsem dal dohromady tak nějak chronologicky tipy na to, co mi pomohlo v přípravách na expedici, co jsem vyzkoumal a s čím jsem se pak musel potýkat. V druhé jsou pak primárně ceny a zkušenosti s jednotlivými podniky.
Proč Tenerife?
Tenerife jsem si vybral z několika důvodů. Jednak se tam mluví španělsky, a já si chtěl konečně v reálu vyzkoušet, jestli léta strávená nad Duolingem nejsou jen ztráta času. Dále je to přeci jen teplejší oblast, než Irsko, kde jsem se toulal minulý rok. Ale není to zase jen vyprahlá poušť, Tenerife nabízí od všeho trochu – hory, údolí, moře, města, skály, pláže, vesnice, lesy i pouště, teplo i zimu. Nejvyšší hora celého Španělska Pico del Teide měřící 3.715 metrů s možností výstupu, to už je jen taková třešnička na dortu.
Zatřetí je to bezpečná země, takže se sólo cestovatel nemusí zas tak moc bát. Ani lidí, ani přírody. A v neposlední řadě nabízí spoustu turistických tras v čele s GR-131, různé obtížnosti a různé délky, ze kterých se dá poskládat pěkná dvoutýdenní okružní cesta. Takže jsem se ani moc dlouho nerozmýšlel, objednal letenky a začal se připravovat.
Přípravy
Při přípravách na expedici se ve mě perou dva protichůdné požadavky. Na jednu stranu nemám moc rád překvapení (obzvlášť ta méně příjemná), takže preferuji důkladnou přípravu a jasný itinerář. Na stranu druhou si ale chci nechat i velký prostor pro to být okouzlen krásami přírody, nadšen panorámaty a příjemně unaven výstupy. A to i v situaci, že to nakonec v reálu nevypadá tak, jak na Instagramu. Nebo se plánovaný výlet kvůli zásahu vyšší moci vůbec neuskuteční. Takže zas tak moc do detailu to taky nechci řešit, abych pak nebyl zklamán.
Na úplném začátku si tak vyberu termín. Jak podle ceny letenek a období (prázdniny vs. mimo sezónu), tak podle nějakého statisticky přijatelného počasí. Na Tenerife jsem se rozhodl pro druhou polovinu června – ještě to nejsou úplně prázdniny, lidí tam bude snad přijatelně a ubytování i letenky jsou trochu levnější, ale už bude dost teplo i ve výšce nad 2.000 metrů, kde budu trávit významnou část cesty, nebo dokonce na koupání.
V druhém kroku si udělám hrubý, velmi hrubý plán cesty a itinerář. Zabere mi to pár dnů studování různých stránek a blogů na internetu, hledání letenek na různých vyhledávačích, zkoumání existujících značených stezek a treků na webu AllTrails.com, vybírání vhodných ubytování na Booking.com, číhání na rezervaci volných permitů na místa, kam je vstup regulován a tak všelijak podobně. To všechno si den po dni zapisuji a postupně naklikávám v úžasných Mapách.cz.
Jakmile to všechno do sebe zapadne a navazuje a já vím, kdy odletím, kudy budu chodit, kde budu spát, kde budu jíst, kde nakoupím, kde naberu vodu, kde se vykoupu a samozřejmě kdy se vrátím, všechno to najednou objednám a zarezervuju. U hotelů a penzionů preferuji ta, která mi co umožní co nejposlednější možnost změny termínu, nebo rovnou zrušení pobytu. Nejednou už se mi to vyplatilo. Naopak letenky beru jako záchytný bod, tam jdu primárně po ceně a délce letu, rozšířené služby mě moc nezajímají.
Komunikace
Tenerife, stejně jako ostatní ostrovy Kanárského souostroví, patří od roku 1496 do Španělského království. Proto není divu, že se tady nejlépe domluvíte španělsky. Pokud jde o komunikaci domorodců s nerodilým mluvčím, tak moje zkušenost je asi taková: nedávají najevo žádnou nadřazenost nebo aroganci, obzvlášť pokud oni sami nevládnou jiným jazykem. Ale moc tu konverzaci taky neulehčují. Očividně neumí mluvit pomalu, i když se třeba ze začátku snažili, po 3 slovech už to jelo jak kulomet. V turistických oblastech je celkem slušná šance domluvit se i anglicky nebo německy, ale čím dál od pobřeží, tím spíš to bude jen španělština. Vesměs všechny informační tabule, ukazatele a podobně jsou minimálně dvojjazyčné, v mnoha případech trojjazyčné. Ale zase jsou i výjimky a čím méně turisticky frekventované místo je, tím větší je šance na „sólo en español“.
Pokud jde o mobilní telefon a mobilní internet, tak Kanáry jako španělské území jsou samozřejmě v EU. A EU roaming mi tu fungoval bez problémů. V obydlených místech to bylo naprosto v pohodě, signál vlastně pořád a 5G k tomu, ale v divočině jsem se často setkal s delšími úseky bez mobilního pokrytí. To, že je vidět pobřeží, rozhodně neznamená, že bude signál. Obzvlášť ve východní části ostrova je pobřeží neobydlené, a tak není důvod tam stavět BTSky. Je dobré to při plánování cesty mít na vědomí.
Orientace
Jsem na místě, batoh na zádech, jiskra v očích, touha v srdci. Pravděpodobně nejdůležitější pro mě je neztratit se a dojít úspěšně z místa startu do místa předpokládaného cíle. K tomu využívám kombinaci online a offline aplikací a technických vymožeností.
Pro mě naprosto nejužitečnější služba Seznamu, navíc i ve formě aplikace pro iPhone umožňující stáhnout si mapy offline. Na naklikání trasy, průzkum jednotlivých zajímavostí kolem cesty a následný export do GPX naprostá špička. Nakliknou trasu mám samozřejmě uloženou, abych se mohl na cestě podívat a řešit případné komplikace či změny. Obzvlášť užitečné v horách, kde mi nejen rychle spočítá vzdálenost, kterou musím ujít, ale i ukáže převýšení. Někdy je tak lepší zvolit trochu delší, ale mnohem méně stoupavou trasu. Export GPX nahrávám do hodinek Garmin, které mi slouží jednak jako záznamník, a pak mě pípnutím upozorní na to, že jsem omylem z trasy sešel. Na druhou stranu není dobré Mapám věřit bezvýhradně. Ne všechny informace tam uvedené jsou aktuální, což platí především o zdrojích pitné vody, případně o otevíracích dobách obchodů a restaurací.
Velmi příjemné překvapení, kvalita místního turistického značení překonala mé očekávání. Červeně jsou značené dlouhé trasy nad 50 kilometrů (GR – Gran Recorrido) a obecně platí, že je k jejich zdolání potřeba více jak 1 den. Žlutě jsou značené krátké trasy od 10 do 50 kilometrů (PR – Pequeño Recorrido), které se vesměs dají zvládnout během jednoho dne. Poslední, zelené, jsou místní stezky (SL – Sendero Local) do 10 kilometrů, často tvořící okruh, které vedou kolem nějaké místní zajímavosti. Hlavním způsobem značení jsou barevné značky na kamenech, stromech a dalších nehmotných předmětech, podobně jako u nás. Doplňkově jsou to směrovky a kilometrovníky na křižovatkách a informační tabule. Asi nejvíc mě nadchla značka „špatná cesta“, která na většině křižovatek zřetelně ukazuje „tudy cesta nevede“ a která mi přijde vážně skvělá a praktická. A během pobytu mi ušetřila hóóódně vysoký počet zbytečných kilometrů.
Další velmi užitečná online služba, tentokrát z dílny místních úřadů, mající i svou aplikaci pro Apple. Cílem aplikace je nabízet především aktuální informace o schůdnosti tras, výstrahy a novinky, ale obecně toho je v ní schováno mnohem víc. Pro mě byla klíčová mapa s přehledným zobrazením uzavřených tras a v nepravidelných intervalech i jejich aktualizovaný seznam. Kromě míst uzavřených při velkém požáru v roce 2023 umí zobrazit třeba i místa, kde bude probíhat odstřel přemnožených muflonů. Dále je k dispozici plánovač, kde si méně připravený turista může ad-hoc naplánovat pěkný výlet, seznam všech stezek včetně informací o jejich délce, převýšení a obvyklém čase průchodu, turistických objektů typu kempy nebo návštěvnická centra, seznam bezpečnostních výstrah a tak podobně. Rozhodně doporučuji stáhnout a v pravidelných intervalech kontrolovat.
Nocování a přespávání
Noc se dá na expedici trávit různě. Nejlepší je ale dobře se vyspat a nabrat síly na další den. Způsobů, jak tak učinit, je mnoho, já využil jen několik z nich. Pokud jde o hotely a penziony, jejich seznam najdete v druhé polovině příspěvku. Zde jsem se tématu věnoval jen obecně.
Asi nejbezpečnější je zůstat pod střechou a jako bonus dostat ráno najíst. Služeb na zprostředkování ubytování je spousta, já dlouhodobě využívám Booking.com. Ubytování jsem vesměs objednával dopředu a v cenovém rozmezí 80-100 EUR, dvakrát jsem ale řešil přespání doslova na poslední chvíli. Díky tomu, že nebyla ještě úplná sezóna, nakonec úspěšně. Zároveň můžu spokojeně konstatovat, že jsem ani jednou nebyl vysloveně zklamán. Spíš naopak, služby mi v této cenové kategorii přišly úplně v pohodě.
U kempů to je trochu složitější. Určitě existují i soukromé, ale ty jsem nějak aktivně nehledal a nenašel. Pak je na Tenerife asi 16 kempů státních. Ty jsou sice zadarmo, ale místo v nich si je nutné dopředu rezervovat. Což jde jen na měsíc dopředu. Takže při delším plánování je nutné doufat, protože jako chodec jednoduše 30 kilometrů do dalšího kempu nepřeskočíte.
P.S. Aktuálně probíhá přesun online rezervací na Tenerife ON, tak je to teď tak nějak všelijak rozstrkané.
Tomuto tématu jsem věnoval snad polovinu času celkových příprav na cestu. A ani teď z toho nejsem úplně moudrý. Na jednu stranu je to asi jednoduché - spaní na divoko není povoleno. Tečka. Jenže pak do toho začnou přibývat různá ale, začne se řešit, co přesně znamená termín "kempování" a co "bivakování" (u většiny zákazů kempování je vyfocen dvoutunový přívěs, nebo rovnou šestikolka), pak je někde napsáno, že v nadmořské výšce nad 2.500 metrů se může bivakovat volně... Suma sumárum, moje nekvalitní spaní pod širákem bylo kromě jiných důvodů způsobeno i tím, že jsem podvědomě tušil, že se to asi nesmí. Na druhou stranu jsem při nocování v přírodě jen natáhl hamaku nebo položil karimatku a spacák, povečeřel suché, studené jídlo (nic k rozdělání ohně jsem si s sebou nebral) a šel spát. A ráno se svítáním jsem už byl beze stopy pryč. Takže, i když jsem moc rád, že jsem to nemusel řešit, pořád doufám, že bych se pokutě či něčemu horšímu dokázal nakonec vyhnout...
Povolenky
Přístup do některých míst je omezen jen na určitý počet osob za den. Technicky je třeba získat online povolenku. Ty jsou většinou zdarma, ale některé povolenky se vydávají jen v termínech blízkým dnešnímu datu. Typicky třeba 15 dní nebo měsíc. Získat takovou povolenku v sezóně tak může být docela dřina. Osobně jsem měl následující povolenky:
-
- Nocování pod Teide – povolenka na bivak pod Teide je dostupná pro 4 oblasti – samotné Teide, Montaña Blanca, Pico Viejo a Montaña Guajara. Oblasti jsou přesně vymezené a počet povolenek je hodně omezený. Ale dají se zajistit dlouho dopředu.
- Výstup na vrchol Teide – povolenka je nutná jen na úplně poslední úsek vedoucí od horní stanice lanovky na vrchol. Vydává se na 4 dvouhodinová okna od 9 do 17 hodin, tedy dobu, kdy jezdí lanovka, případně na 2 tříhodinové úseky před (6-9 hodin) nebo po (17-20 hodin) skončení provozu lanovky. Na rozdíl od těch dvouhodinových jsou ty tříhodinové povolenky relativně dostupné i v krátkém časovém horizontu. A taky se dají zajistit s dostatečným předstihem.
- Zona de Exclusión de Monte de Aguirre – povolenka na úsek vedoucí skrz prales Monte de Aguirre, kousek na sever od vesnice Jardina. Vydává se jen 20 povolenek na den a maximálně 7 dnů předem.
- Okružní cesta La Ensillada – Cabezo de Tejo – La Ensillada – okružní cesta divokým pralesem El Pijaral na východě Tenerife. Nabízí krásné výhledy, pokud tedy není mlha a silný vítr, jako jsem měl já. Povolení je jen 45 na den a dopředu se dají pořídit jen týden.
Kontroly sice nejsou moc časté, já v chráněných oblastech žádného kontrolora nepotkal, což minimálně na vrcholu Teide bylo trochu s podivem. Ale pokuty za přistižení bez povolenky jsou značné, minimálně v jednom případě je to 600 Euro, takže bych to načerno raději nezkoušel!
Aktualizace 27. listopadu 2024 – Pro pěší výstup k La Rambleta po stezce č. 7 (Montaña Blanca-Pico del Teide, úsek mezi vrcholem Montaña Blanca a křižovatkou stezek č. 7 a č. 11: Mirador de La Fortaleza), stezce č. 9 (Teide-Pico Viejo, úsek mezi křižovatkou stezek č. 9 a č. 32: Abeque a Mirador de Pico Viejo), stezce č. 23 (Los Regatones) a č. 28 (Chafarí) bude nutné získat předchozí rezervaci prostřednictvím webové stránky nebo aplikace TENERIFEON (https://www.tenerifeon.es/reservas). Platné to bude v blízké budoucnosti. Je to hlavně z důvodu neukázněných návštěvníků, prý během jednoho víkendu museli pomáhat 130 lidem bezpečně to sejít…
Voda a potraviny
Voda, tato životodárná tekutina si zaslouží vlastní kapitolu, protože její nedostatek vám může nejen zkomplikoval, ale rovnou pokazit celou expedici. Samozřejmě nevím, jak je to v jiném období, ale v červnu byla celá jižní polovina Tenerife vyprahlá jak troud. A co jsem si nepřinesl na zádech, nebo případně nezakoupil v obchodech nebo restauracích, to jsem neměl. Obzvlášť chci upozornit na optimistické Mapy.cz plné ikonek s vodovodním kohoutkem a nebo brodem, které svádí brát dostatek tekutin na lehkou váhu. Ale já jsem se za celou dobu, snad s jednou nebo maximálně dvěma výjimkami, s možností doplnění vody na cestě nesetkal. Chce to tak dobře plánovat a na zádech si to raději donést.
Na severní části ostrova je situace výrazně jiná. Dostatek srážek znamená, že vody je relativně dostatek. Ať už ve formě vodovodu s kohoutkem, studánky, potůčku, nebo dokonce deště. Já měl s sebou i vodní filtr, ale nakonec jsem ho využil jen jednou a to ještě spíš na zkoušku, než že bych to vysloveně potřeboval.
Pokud jde o nákup potravin, tak ve městech je spousta různých supermarketů. Někdy je to skutečně obchod formátu naší Billy, ale většinou je to spíš taková večerka s různým sortimentem. Mimo města a pobřeží je situace horší, obchodů je málo, mají roztodivnou otevírací dobu a omezený sortiment. A čím méně turistická oblast, tím menší ochota pro akceptovat pro platby platební karty. Hotovost je tak určitě nezbytná.
Výdaje
Své výdaje jsem se snažil strukturovat a nějak seskupit. Součástí přehledu není vybavení (to má samostatnou stránku) a pak nákupy především jídla a pití v různých obchodech, ale jinak je tam vesměs vše.
Většina cen je v EURO. Nepřeváděl jsem to, aktuální kurz byl něco málo přes 25 korun za jedno Éčko.
Letenky
Základem úspěšné expedice bylo pořízení letenek. Kupoval jsem je s dostatečným předstihem, ale stejně se to pár týdnů před startem trochu zkomplikovalo. Nakonec se ale konal happy end.
Letět se Smartwings sice nebylo nejlevnější, konkurence se občas dostala i o pár stovek níž, ale rozhodně nejrychlejší. Jako jediná společnost totiž z Prahy na Tenerife (jižní letiště) lítá přímo, takže let trvá mezi 5 až 5,5 hodiny. Člověk sice musí počítat s nízkonákladovkovými móresy, ale oba lety proběhly v pohodě, takže si nemůžu stěžovat.
Doprava
I když jsem plánoval chodit především po svých, nějakému tomu zrychlenému přesunu v rámci ostrova jsem se nevyhnul. Nicméně především díky velmi husté a velmi kvalitní autobusové hromadné dopravě to nebyl nijak stresující zážitek.
Se zelenými autobusy jsem absolvoval dvě cesty. První byla z letiště Tenerife Sur do letoviska Los Cristianos, vzdáleného asi 21 kilometrů.
Jednou jsem na Tenerife využil i služeb taxi. Poslední den jsem se nechal odvézt na letiště Uberem, protože můj preferovaný Bolt na ostrově jaksi služby neposkytuje.
Ubytování
Ubytování na Tenerife bylo bezproblémové. Objednáním výhradně přes Booking.com počínaje a čistotou a úrovní služeb obecně konče. Díky tomu, že jsem si skoro všechno objednával s několikaměsíčním předstihem jsem občas i pár desítek procent ušetřil. O tom, že už i před sezónou byla nakonec většina cenově dostupných ubytování vyprodána, ani nemluvě.
Krásný, nový nebo nově zrekonstruovaný tříhvězdičkový hotel. Má dva bazény, druhý na střeše jedné z budov, který je otevřený večer a kam je vstup jen pro dospělé. Místnosti velké, moderně zařízené. Všechno čisté. Nádhera!
Velký, tříhvězdičkový hotel hned na pobřeží a s výhledem na moře. Vybavení je takové tradičnější a je vidět, že už se pár let používá, ale všechno bylo čisté a uklizené. K dispozici je i vybavená kuchyně a v koupelně velká vana.
Moje jediná "čtyřhvězda" a bylo to znát. Velký pokoj, balkónek s výhledem na moře, krásná koupelna. A ta snídaně! Nejluxusnější hotelová snádaně, jakou jsem kdy jedl. Tolik druhů sýrů a salámů nenabízí ani Makro, dal jsem si i sklenku Prosecca. 🙂
Poměrně netradiční zážitek za výhodnou cenu. Umístění na skále nad mořem, takže o zvukovou kulisu je postaráno. Vybavení venkovské, jednoduché a čisté. Část domu je "otevřená", chráněná jen igelitem, takže je člověk jednou nohou v přírodě. A výhled na moře při sprchování je super!
Naprosto luxusní záležitost! Ubytování jsem sháněl doslova pět minut předem, 2 hodiny od objednání jsem byl před vchodem. Je to krásný, luxusně zařízený byt s několika ložnicemi, obývákem, velkou koupelnou a kuchyní. A neuvěřitelně ochotným majitelem k tomu!
Moderně rekonstruovaný dům, jehož majitel má rád organizaci a pořádek. Kromě ubytování v malém pokoji se samostatnou koupelnou nabízí obrovské množství doplňkových věcí a služeb. A majitel je Amík, takže preferuje angličtinu. 🙂
Asi jediné drobounké zklamání. Poslední den jsem si chtěl užít, ale pokoj byl velmi, velmi prostý a nezařízený, s výhledem do druhého křídla budovy. Ale čistý, o tom žádná, a za velmi příznivou cenu. Zajímavostí je možnost snídat nad mořem, část hotelu je přímo nad vodou.
Restaurace a kavárny
Jelikož jsem si nevařil a po brzkém vyhození nefunkčního chemického ohřevu neměl možnost si cokoliv alespoň ohřát jsem se snažil v průměru jednou za den někde zastavit a najíst, nebo se alespoň napít. Celkově jsem byl s úrovní gastronomie spokojený, ale je fakt, že po 40 kilometrech v horách s konzumací složenou výhradně z tyčinek a cornflejků není člověk zrovna dvakrát náročný. A dobroty typu McDonald jsem sem nepsal, tady není co hodnotit.
Malý podnik kousek severně od Arony. Na to, že je to uprostřed ničeho, tu bylo docela plno. Dal jsem si jen dvě piva na zahnání žízně a šel dál. Zajímavostí je fakt hodně kulhající pan číšník.
Restaurace u přírodní památky Roques de Garcia. Klasická past na turisty, voda tu stojí asi bambilion, automat nefungoval, k jídlu předražený saláty a podobně.
V 6 večer tu už neměli nic k jídlu, tak jsem povečeřel koblihy a pivo. To tu naopak měli dobrý, podávaný v krásně ledových půllitrech. Jinak klasickej motorest.
Kvůli odstřelu muflonů jsem tu, na dohled Teide, strávil skoro celý den. Bylo to fajn, jídlo dobré, pivo taky, pak jsem si dal i dezert, kafe a limonádu. Motorest, dost frekventovaneý, ale v pohodě.
Příjemné překvapení ve vesnici Chirche cestou na západní pobřeží. Všechno domácí, dal jsem si nějaké smažené vepřové se zeleninou, hranolky, pivo, limo. Dobré to bylo. A hodně milá obsluha.
I tady jsem byl mile překvapen. Domluva s číšníkem sice byla složitější, ale hovězí Entrecôte na vlastním grilu s hranolkami a domácí dort patří ke gastronomickým vrcholům této expedice.
Restaurace na severovýchodě s krásným výhledem na moře. Jídlo bylo takové obyčejnější, ale po několika neúspěšných pokusech se najíst dříve jsem byl spokojený. A pivo zase dobré a studené.
Skvělá snídaně na dohled La Laguny. Obsluha milá a rychlá, na to kolik tam bylo lidí. Kafe, pomerančová šťáva a burger za pár euro. Olizoval jsem se ještě v poledne!
Restaurace Las Rosas ve stejnojmenné vesnici mi byla doporučena jako specialista na steaky, ale po pravdě řečeno jsem si nevybral moc dobře, bylo to takové mdlé. Zato místní víno bylo fajn.
Taková restaurace uprostřed ničeho. Byl jsem tu jen na snídani a ta mi chutnala, kromě bagety jsem měl i něco sladkého a pití. Bylo to přiměřeně dobré a přiměřeně drahé.
Jeden z mála v neděli otevřených podniků. Obsluha příjemná, trochu jsem sice musel čekat, ale vzhledem k počtu hostů pochopitelné. Snídaně velmi dobrá a přiměřeně levná.
Výborná rybí restaurace v El Médano. Dal jsem si rybu dne, k tomu víno z místních vinic, kafe a dezert, a užíval si úspěšné zakončení celé expedice.
A to je, pokud mě mé záznamy i paměť neklamou, úplně vše. Pokud máte nějaký dotaz, klidně pište. Pokud budu vědět, rád odpovím v komentářích.