Kudy chodili trempové 2021 aneb KO po dvanácti kilometrech (DNF)
Už delší dobu mě trápí stehna. Pod tlakem začínají kolabovat. Stačí pár kilometrů běhu a pálení začne být nesnesitelné, což má za následek jedinou věc – s během je konec. Snažím se s tím nějak válčit, ale po pravdě ani nevím, jestli je to přetrénováním nebo mám naopak někde rezervy a je to důsledek nějakého zanedbaného cvičení nebo protahování. Pikovice jsou dobrý způsob, jak si vyzkoušet, jestli dává smysl za měsíc vůbec vyrazit do Beskyd na můj nejoblíbenější pochod, Beskydskou sedmičku. Tak uvidíme…
Vzhledem k pouhým 12 kilometrům z celkových 50 mě po návratu k počítači ani nenapadlo to nějak rozepisovat. Ale zpětně to byla asi chyba, neúspěchy ke sportu neoddělitelně patří.
K závodu si pamatuju jen to, že výklus podél Sázavy až do Davle byl v pohodě, stejně tak stoupání na rozhlednu na Pepři. Dokonce i nahoru na kontrolu jsem vyběhl jako nic, ale jakmile jsem těch asi 100 schodů seběhl dolů, byl konec. Protahování ani odpočinek nepomohl, tak jsem se dobelhal do Jílového a pak nejkratší cestou do Pikovic k autu.
Ke konci se sice už stehna vzpamatovala natolik, že jsem byl schopen lehce vyklusávat, ale celkově to byla bída. Generálka na Beskydskou prostě dopadla špatně.
