A je to tady, další víkendová Horská výzva je za námi. Tentokrát jsme pobíhali po Krkonoších. Měli jsme natrénováno, přípravu spojenou s částečným projitím plánované trasy závodu jsme absolvovali už před 14 dny. Trasa se od poslední změny už nijak neupravila, takže žádná Sněžka, zato 4 hlavní náročné výstupy a sestupy. Prostě dřina jako obvykle.
Stejně jako Šumava před druhou pro nás i Krkonoše před třetí Horskou výzvou představovaly velkou neznámou. Pravda, “za mlada” jsem v Krkonoších s rodiči a příbuznými strávil spoustu času, ale to už je dlouho. Proto jsme se s Hankou rozhodli si naše nejvyšší hory projít na vlastní kůži, abychom byli první srpnový víkend co nejlépe připraveni.
Tak nějak tomu stále nemůžu uvěřit. Ještě ve čtvrtek večer jsem seděl doma, čekal na Hanku, až dorazí z práce a jen v hrubých obrysech spřádal plány na nadcházející prodloužený víkend, protože jsme to z různých důvodů nechali tak nějak na poslední chvíli. Tedy alespoň to tak celou dobu vypadalo…
Kdysi dávno, přesně před 378 dny, jsme se vydali na pochod nazvaný GeoKoPr, ale do cíle nedošli. Během roku jsme proto poctivě trénovali, nachodili mnoho stovek kilometrů a zúčastnili se hned několika pochodů. Takže jsme si před startem mohli s klidným svědomím říci, že jsme na pátý ročník GeoKoPru připraveni.
Letošní teambuilding se nesl ve vodáckém duchu. Původně jsme měli krotit Vltavu někde u Českého Krumlova, ale příroda si postavila hlavu a třetí povodňový stupeň nám udělal čáru přes rozpočet. Dva dny před odjezdem se proto cíl naší cesty změnil a my vyrazili do hotelu Devět Skal zhruba 20 kilometrů od Žďáru nad Sázavou.
Týden před druhou Horskou výzvou postihly Českou republiku a Čechy především silné povodně, takže nebylo jisté, zda se závod vůbec uskuteční. Naštěstí se počasí včas umoudřilo a závod se konal podle předpokladů v termínu 7. a 8. června. Co se však proti původnímu plánu změnilo byla trasa. Ale nakonec to zas tak moc nevadilo a i díky krásnému počasí jsme si to skvěle užili.
Po úspěšně zdolaných Prčicích a aktivně prochozeném víkendu na Zadově jsme na další víkend plánovali především klid a odpočinek. Ale jak už to tak bývá, nakonec dopadlo všechno úplně jinak. Stačil jeden email od Hanky, můj nadšený souhlas a místo lenošení jsme si začali chystat vybavení na náš první a celkově čtyřicátý závod kolem Jeseníků nazvaný jako Jesenická 60.
Zdá se, jako by to bylo včera, ale od první Horské výzvy v Jeseníkách už uplynulo více jak 7 týdnů a na dveře pomalu začíná klepat díl druhý, odehrávající se v kopcovité krajině Šumavy a Povydří. Proto jsme se rozhodli si ještě před závodem udělat na Šumavu výlet a přes prodloužený víkend si zdejší krajinu trochu projít.
Jeden z nejznámějších a nejstarších českých pochodů nazvaný Praha – Prčice, pořádaný Klubem českých turistů, letos slavil 48. narozeniny. A protože byla jen malá šance, že bude v půlce května v okolí Prahy dvacet pod nulou nebo půl metru čerstvého sněhu, rozhodli jsme se zúčastnit i my. Bez předchozí registrace, stačí se jen rozhodnout a vyrazit na start.
V rámci přípravy na letošní léto a podzim jsme se rozhodli vyrazit na procházku k jednomu z technických divů naší republiky, přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Z Olomouce se přepravíme přímým autobusem až kousek pod Praděd, pak se posuneme na chatu Ovčárna a něco málo po deváté hodině vyrazíme na cestu k našemu cíli.