Den 12. — Ráno se v kempu pod pohořím Paine Grande budíme opět relativně časně, ale přesto odpočatí. Jen co si rozlepíme oči, pozvolna se začínáme chystat na dnešní celodenní výpravu podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci. Venku je polojasno a hlavně žádný déšť. Jen by mě zajímalo, proč mě tak svědí nos…
Den 11. — Po dvou poměrně náročných dnech, během kterých jsme po svých urazili asi 50 kilometrů a nastoupali přes 2.500 metrů, většinu z toho s těžkými batohy na zádech, si zasloužíme trochu toho odpočinku. Proto jsme raději zůstali zavrtaní ve spacácích a spali až do deseti hodin. Už proto, že po většinu noci bubnoval na stěny stanu déšť.
Den 10. — Po ne zcela příjemně strávené noci jsme se ráno zhruba v půl sedmé budili s obavami. Zlověstné ticho jen umocnilo naše černé myšlenky, co si na nás počasí zase přichystalo. O to větší bylo naše překvapení, když venku svítilo sluníčko, sytě modrá obloha byla bez jediného mráčku a foukal jen skoro neznatelný větřík. Neuvěřitelné!
Den 9. — První noc v Patagonii ve stanu byla divoká. Mnohokrát nás vzbudil silný poryv větru, který lomcoval stanem a zdálo se, že se každou chvilku spolu s ním vydáme na nedobrovolný let kolem kempu. Naše úsilí při stavbě se naštěstí nakonec ukázalo jako dostatečné, protože stan to všechno vydržel. Přesto jsme v 7 hodin ráno byli všechno jiné, jen ne vyspalí do růžova.
Den 8. — Osmý den naší dobrodružné výpravy po Chile se rozloučíme s výdobytky civilizace a spolu se stanem, spacáky, obrovskými batohy, teplým oblečením a nadšením mladých cestovatelů se vrhneme do divočiny v národním parku Torres del Paine. Než se však dostaneme do kempu a poprvé na této dovolené postavíme stan, bude to ještě pár hodin trvat…
Den 7. — Když v půl sedmé ráno zazvoní Hance budík, z voňavých a vyhřátých peřin se nám moc nechce. Ale nedá se nic dělat, letadlo nepočká. V půl osmé jsme už na letišti. Dále to už začíná být rutina – rychlé odbavení u skoro prázdné přepážky Sky Airline, průchod bezpečnostní kontrolou, zevlování v odletovém prostoru, nalodění na palubu letadla a odlet. Vzhůru do Patagonie!
Den 6. — Dnes se rozloučíme se severní oblastí nazvanou El Norte Grande. Čeká nás dlouhá cesta do Antofagasty, jednoho z největších měst země. Tam u letiště vrátíme naše červené autíčko zpátky autopůjčovně a potom letadlem přeletíme do centrální oblasti Chile, do hlavního města Santiaga. S jedním mezipřistáním ve městě La Serena. Tak jdeme na to.
Den 5. (odp) — Po probuzení po odpolední siestičce máme jedinou starost, a to aby se nám nezkazilo počasí. Naštěstí jsme na poušti, takže na obloze je zase vymeteno. Díky GPSce víme, že slunce bude zapadat pár minut před osmou, ale pokoj opouštíme už v půl šesté, raději si necháváme časovou rezervu. Což se záhy ukáže jako docela dobrý nápad.
Den 5. (dop) — Dnešní program začíná už „trochu dříve“, přesně před čtvrtou hodinou ranní. Naším cílem je dopravit se do oblasti nazvané Geyser del Tatio a obdivovat tam horkou vodu tryskající z hlubin země. Nekřesťansky časné probuzení je nutné proto, že nejkrásnější a nejviditelnější jsou prý gejzíry za ranního rozbřesku ve stále ještě ledově vymrzlém vzduchu.
Den 4. — První noc na poušti Atacama se nám spalo příjemně. Sice jsme stále ve vysoké nadmořské výšce kolem 2.500 metrů, ale za těch pár dní pobytu ve výškách si naše tělesné schránky už asi trochu zvykly a přizpůsobily se prostředí. A také pravidelné žvýkáme lístky koky, které sice chutnají „velmi nedobře“, ale očividně mají minimálně placebo efekt.