Den 20. — Třetí den na Velikonočním ostrově je zde zároveň naším dnem posledním. I když jsme se snažili trochu si přispat, do odletu zbývá ještě několik hodin, takže rychle plánujeme návštěvu městečka Hanga Roa spojenou s nákupem suvenýrů. Jinak to ale bude jen takové odpočinkové procházení. Tak jdeme na to!
Den 19. — Je odpoledne kolem druhé hodiny a my se po sedmi rychlých kilometrech vracíme do města Hanga Roa, abychom doplnili hladinu benzínu v nádrži našeho vozítka. Tankujeme jen pár litrů a pak se vydáváme na možná nejdelší úsek cesty až k severnímu pobřeží ostrova, kde na nás čeká spousta zajímavých věcí.
Den 19. — Druhý den na Velikonočním ostrově máme celkem jednoduchý program. Plánujeme si půjčit nějaké vozítko, ideálně terénní, a s jeho pomocí objet celý ostrov kolem dokola. Což možná zní jako velké sousto, ale vzhledem k miniaturním rozměrům ostrova nás čeká za volantem maximálně 100 kilometrů.
Den 18. — Osmnáctý den naší krásné společné dovolené v Jižní Americe oslavíme dlouhým přeletem na ostrov, kde mají Velikonoce celý rok. Ano, poletíme na Velikonoční ostrov! Čeká nás skoro 4000 kilometrů dlouhá a 5 hodin trvající cesta. Tak snad nám v letadle alespoň dají najíst. Přeci jen 5 hodin v kuse je 5 hodin v kuse…
Den 17. — Uteklo to jako voda a my sedíme na letišti a čekáme na letadlo, které nás odveze pryč z Patagonie. Užili jsme si tu krásných 10 dní a moc se nám odsud nechce, i když se nám to počasí snaží trochu ulehčit. Od rána střídavě prší a sněží, a k tomu je i silný víti. Ale stejně se nám bude stýskat.
Den 16. — Díky včerejší (snad) úspěšné rezervaci výletu lodí máme o programu minimálně na první polovinu dnešního dne jasno. Pojedeme se podívat na ostrov Isla Magdalena zamořený tučňáky a jinou mořskou opeřenou havětí! Už ve čtvrt na osm proto nasedáme do připraveného taxíka, který nás odváží pár kilometrů od centra do přístavu Tres Puentes.
Den 15. — Po včerejším klidném dni spojeném s výletem za dvěma ledovci jsme to do postele zalomili docela brzo. Proto není divu, že jsme se sami probudili ještě před budíkem nařízeným na osmou. Po snídani míříme k novému autobusovému nádraží, odkud nám v 11 hodin jede přímý autobus do Punta Arenas.
Den 14. — I přes maximální snahu se Hance nepodařilo objednat lístky na plavbu za ledovcem přes internet. A byla z toho hodně smutná. Proto jsme se dohodli, že brzo ráno zkusíme jít do přístavu k lodím naslepo a třeba se na nás usměje štěstí. Něco málo po sedmé vyrážíme k moři do přístavu v Puerto Natales a nezbývá nám než doufat…
Den 13. — Poslední den pobytu u vrcholků majestátných hor začínáme už v sedm ráno. Jako obyčejně se po probuzení jdeme trochu opláchnout, potom pozvolna balíme sebe i stan. Počasí je takové všelijaké, chvíli svítí sluníčko a je téměř kouzelně, chvíli je zataženo, každou chvilku prší, ale hlavně fouká silný a nepříjemně nárazový vítr.
Den 12. — Ráno se v kempu pod pohořím Paine Grande budíme opět relativně časně, ale přesto odpočatí. Jen co si rozlepíme oči, pozvolna se začínáme chystat na dnešní celodenní výpravu podél jezera Grey až ke stejnojmennému ledovci. Venku je polojasno a hlavně žádný déšť. Jen by mě zajímalo, proč mě tak svědí nos…