Poté, co se mi minulý rok začátkem září „podařilo“ přerušit krásnou sérii čtyř dokončených B7 v řadě, zůstala mi už jen jedna stovka, u které mám při vícenásobné účasti stoprocentní úspěšnost. Přeměnit letošní registraci na čtvrtý úspěšný záznam v mém závodnickém deníčku ale dlouho vypadalo jako nesplnitelné přání. A tak jsem se na start pochodu postavil s jediným přáním – dojít až do cíle.
Letošní sezóna zatím není zrovna povedená, K100 je moje premiérová stovka v tomto roce. Nemám moc natrénováno, ale poměrně slušný výsledek z pochodu do Prčic mě naplňuje mírným optimismem. Nicméně hory jsou hory, ty v okolí Prahy nenajdeme, takže to určitě bude bolet. Ale těším se, Krkonoše mám prostě rád. Jen ta předpověď počasí mi dělá starosti…
Téměř na den přesně po roce jsem zase na cestě na sever, do Vrchlabí, kde večer odstartuje jubilejní 50. ročník pochodu Krakonošova 100. Šel jsem ho sice zatím jen jednou, ale i tak je to teď spolu s Beskydskou sedmičkou můj nejoblíbenější podnik. Mimo jiné proto, že to byla moje první dokončená stovka, navíc v hodně slušném čase.
Stejně jako před týdnem jsem o víkendu vyrazil na procházku po Krkonoších. Tentokrát sám, protože Krakonošova 100, nejstarší to dálkový pochod ve Střední Evropě, je pro jednotlivce. Na třetí pokus jsem se pokusil zdolat svojí první stovku, tedy pochod na alespoň 100 kilometrů.
A je to tady, další víkendová Horská výzva je za námi. Tentokrát jsme pobíhali po Krkonoších. Měli jsme natrénováno, přípravu spojenou s částečným projitím plánované trasy závodu jsme absolvovali už před 14 dny. Trasa se od poslední změny už nijak neupravila, takže žádná Sněžka, zato 4 hlavní náročné výstupy a sestupy. Prostě dřina jako obvykle.
Stejně jako Šumava před druhou pro nás i Krkonoše před třetí Horskou výzvou představovaly velkou neznámou. Pravda, “za mlada” jsem v Krkonoších s rodiči a příbuznými strávil spoustu času, ale to už je dlouho. Proto jsme se s Hankou rozhodli si naše nejvyšší hory projít na vlastní kůži, abychom byli první srpnový víkend co nejlépe připraveni.