Dubaj 2018 / Spojené Arabské Emiráty
Následuje chronologický popis toho, co jsme v Dubaji viděli a zažili. Kromě obsáhlého vyprávění je k dispozici i samostatná fotogalerie těch nejkrásnějších fotek, které jsme během našeho pobytu v jihoamerické zemi pořídili. A také několik autentických videí, ale ty spíš jen pro pobavení. (dodělat).
Autorem fotografie v záhlaví je Nikolaj
Beskydská sedmička 2026 aneb chcíplá koza v cíli stovky!
Když jsem v půlce května přeletěl na kole přes řídítka a musel na operaci s ramenem, moje účast na Beskydské sedmičce byla pravděpodobná zhruba stejně jako vítězství Slavie ve fotbalové Lize mistrů – teoreticky to možné je, ale prakticky bych si na to nevsadil ani korunu. Po 3 měsících srůstání, rehabilitace a přiměřeného tréninku se nicméně mé zbožné přání pozvolna začalo měnit ve skutečnost. A o dalších 14 dnů nato už jsem stál v Třinci na stadionu a odpočítával poslední vteřiny do startu. Zázraky se někdy stávají!
Kudy chodili trempové 2026 aneb jedna ruka (už zase) tleská
Za měsíc tu je Beskydská sedmička. Ta loňská se mi hrubě nepovedla, kvůli stehnům na kaši jsem vzdal už v polovině v Ostravici. A ani letos to zatím nevypadá na úplně bezproblémový závod. Naopak, ještě nedávno se zdálo, že do Beskyd ani nemá smysl jezdit. Ale rameno srůstá, hybnost se zvyšuje, a i nemluvný doktor se posledně tvářil skoro optimisticky. Je načase rameno i zbytek tělesné schránky důkladně otestovat. Třeba na padesátce v Pikovicích – je to nedaleko, okolí kolem Sázavy a Vltavy dobře znám a akce od Trilobitů nebývají moc náročné. Nebo ne?
Týnišťské šlápoty 2026 aneb organizátorem snadno a rychle
I když moje rekonvalescence po květnovém zranění ramene zatím probíhá překvapivě dobře a proti plánu už zvládnu i běhat, na akci organizovanou Olafem bych si 2 měsíce po operaci netroufnul ani bez lékařského varování. Stovku bych nedal a ke kratším „dětským“ trasám mám mentální blok. Takže jsem se Olafovi 10 dnů před startem omluvil a zároveň se nabídl, že mu i letos vypomůžu na některé kontrole. Což uvítal, a proto jsem se místo přípravy běžeckého vybavení ponořil do tvorby nákupního seznamu a organizace jako takové.
Okružní cesta po poloostrově Snaefellsnes
Den 2. — Dnes to bude hodně náročný den. Máme v plánu ujet asi 330 kilometrů autem a celkem asi 8 zastávek, většinou spojených s nějakou kratší procházkou. Mezi hlavní lákadla dnes bude bezesporu patřit pozorování tuleňů na pláži, černý kostelík v Búðiru a hlavně fotogenický a hodně „profláknutý“ kopec Kirkjufell. Tak snad nám bude přát počasí, zatím to tu bylo hodně islandské… Ale předpověď je docela optimistická, minimálně občas by mohlo být i hezky.
Vřídla, majáky a vodopády Hraunfossar a Barnafossar
Den 1. — Předpověď počasí byla na dobu naší dovolené dlouhodobě poněkud děsivá, mělo pršet, pršet a pršet. Už po příletu nás přivítala šedá, pochmurná obloha a spousta přeháněk. Ale jak se v následujících dnech ukázalo, na Islandu panuje skutečně proměnlivé počasí. Navíc stačí ujet 20 kilometrů a je jak mávnutím kouzelného proutku úplně jiné. Proto jsme každé ráno provedli rychlou kontrolu a plánovaný program operativně přizpůsobovali aktuální předpovědi.
Přípravy, odlet a přílet na dovolenou na Island 2026
Po týdnech plánování a utrácení spousty peněz konečně nastává Den D! Vyrážíme na letiště a pak ocelovým ptákem na severozápad na 2.650 kilometrů dlouhou cestu až na ostrov ohně a ledu zvaný Island. Čeká nás 10 dnů obdivování krásné, ale drsné přírody, boje s proměnlivým počasím, spousta lávy, ovcí, moře, koní a samozřejmě dalších turistů. Itinerář máme bohatý, takže i když se zaměříme jen nejmenší část, měli bychom vidět to nejlepší, co Island nabízí.
Letecký den na kole aneb AC luxace typu Rockwood III
Je to prostě pech. Obrovskej, pitomej, nenadálej, smutnej pech. Celou zimu jezdím na kole do práce a z práce. V jakémkoliv počasí. Ať už byl déšť, bláto, vítr, sníh, náledí, mráz, prostě cokoliv, vyjel jsem, a po určité době také dorazil do cíle. A když už jsem si vybudoval takovou fyzičku, že to začalo vypadat dobře i s mým oblíbenějším sportem – běháním, přišlo to nešťastné pondělí a rázem bylo všechno jinak. Místo lovení rekordů jsem tak začal z blízka studovat české zdravotnictví a rehabilitační postupy po luxaci ramene.
Karlštejnská tlapička 2026 aneb do třetice všeho…?
Letošní rok se zatím vyvíjí nad očekávání příjemně. První padesátku v Brdech jsem zdolal s přehledem, stejně jako první stovku v Pyšelích. V obou případech jsem se pro jistotu šetřil, obzvlášť hodný jsem byl na zlobivá a křečím podléhající stehna, ale dlouhodobé fyzio a protahování spolu s pravidelným přísunem hořčíku v tabletkách dokázaly zázraky. Tak jsem se to ve svém třetím letošním pochodu rozhodl pořádně otestovat. Plánovaná trasa vypadala běhatelně, a kdyby se to nějak pokazilo, do cíle na Karlštejně bych se vždycky nějak dostal. Tak uvidíme!
Pyšelský kopeček 2026 aneb konečně zase v cíli stovky!
Konečně! Konečně si do seznamu zdolaných stovek můžu zapsat další záznam! Čekání to bylo vskutku nekonečné. Od Pražské stovky 2024 uplynulo více jak 16 měsíců, ale pravidelné cvičení, posilování a fyzioterapie dokázaly přesvědčit mou tělesnou schránku, že ještě nepatří do starého železa. A já si tak na akci zvané Pyšelský kopeček ultraPUNKtrail mohl v cíli vyzvednout zasloužený diplom a finisherskou medaili. Nezbývá než doufat, že to nebyla jednorázová anomálie a já podobný radostný pocit budu moci zažívat i v dalších závodech.
S Trilobitem (ne)zimou nezimou 2026 aneb blýskání na lepší časy?
448. Přesně tolik dnů uplynulo od mého posledního dokončeného běžecko-pochodnického závodu. Když jsem si v reportáži z předloňské Zimy Nezimy posteskl, že už moje pochodování není, co bývalo, neměl jsem nejmenší tušení, jak moc horší to ještě může být. Nicméně zdravotní problémy mě donutily k pravidelnému cvičení a protahování, fyzičku si udržuju jízdou na kole a koupě nových, extra tlumených bot vytvořily předpoklad prolomit nepřízeň osudu. Na start do Všenor jsem se tak vydal s mírným optimismem.
Cílová rovinka, duny a překvapivé setkání (Vila Nova de Milfontes -> São Torpes)
Den 8. — Poslední den mé letošní podzimní expedice je tu. Podle několika zdrojů, které jsem během své přípravy četl, by měla být část kolem rybářské vesnice jménem Porto Covo tím nejhezčím, co Fishermen’s Trail. Tak se nechám překvapit. Opět by se ale mělo jednat o snadnější úsek, takže jediné, co mě bude tlačit, je čas. Pár minut po šesté mi z centra Sines jede autobus zpátky do Lisabonu a pokud mi z nějakého důvodu ujede, budu mít problém. Fakt velký problém…
Písek. Všude jen písek! A taky korek! (Cavaleiro -> Vila Nova de Milfontes)
Den 7. — Sedmý den je takovou esencí celého Fishermen’s Trailu. Vesměs celou dobu vede po pobřeží, s jednou odbočkou do vnitrozemí do vesnice Almograve. Čeká mě spousta písku, moře a skal, a také nějaká ta místní flóra. I dnes má být pěkně, ale teplota setrvale klesá nejen v noci, ale i přes den – podle předpovědi bude maximálně 14 stupňů. V každém případě už se začínám trochu těšit do cíle nejen dnešní etapy, ale i celé této expedice.
Nejkratší a nejsnadnější etapa (Zambujeira do Mar -> Cavaleiro)
Den 6. — Když jsem si kvůli výrazně levnější letence musel pobyt v Portugalsku o den protáhnout, znamenalo to také ze sedmi dnů šlapání udělat osm. Vzhledem k povinnosti spát jen ve vyhrazených kempech nebo přímo pod střechou někde v ubytku z toho nakonec po několikadenním přemýšlení a šoupání vlaječek na plánovací mapě vyšla hodně jednoduchá a hodně krátká šestá etapa. Tak alespoň budu mít čas na premiérové dovádění v moři!
Městečko Odeceixe a moře písku (Camping Serrão -> Zambujeira do Mar)
Den 5. — Po dvou odpočinkovějších dnech bych se dnes měl protáhnout zase o malinko víc, mám v plánu ujít skoro 40 kilometrů. Až na výjimky pouze podél pobřeží, na dohled oceánu. Podle mapy by to nemělo být příliš obtížné, největší překážkou asi bude tradičně sluníčko a písek. V plánu je i návštěva jednoho většího městečka jménem Odeceixe, které, stejně jako Aljezur, leží několik kilometrů ve vnitrozemí. Proti proudu řeky Seixe. Tak vzhůru na cestu, jinak tu zmrznu…
Eukalyptový háj a hrad v Aljezur (Barranco da Fonte -> Camping Serrão)
Den 4. — Po včerejším klidnějším dnu mě ani dneska nečeká žádná divočina. Trochu překvapivě mě trasa povede především vnitrozemím, k moři se dvakrát dostanu jen na skok a potřetí jen na pár kilometrů. Ale to mi vůbec nevadí, po třech dnech už jsou moře i skály kolem malinko okoukané. Asi hlavním lákadlem by měl být starý hrad, respektive zase jeho zbytky, sahající až někdy do doby Bronzové.
Den třetí, slunečný a na pohodu (Vila do Bospo -> Barranco da Fonte)
Den 3. — Po včerejším plánovaně dlouhém a neplánovaně náročném, skoro 45 kilometrů dlouhém pochodování, jsem to dneska chtěl vzít hodně rekreačně. Zastavit se v nějaké hezké restauraci na dobré jídlo, nasadit pohodové tempo a možná si dopříá i nějaké to koupání ve studeném a stále neklidném Atlantiku. Tak uvidíme, co z toho se povede. V každém případě jsem si plánoval přispat a řádně doplnit energii.
Prý to bude pohodička, říkali… (Salema Eco Camp -> Vila do Bospo)
Den 2. — Na druhý den jsem si připravil pořádnou porci kilometrů, čeká mě jich skoro 48! Ale vzhledem k obtížnosti treku by to mělo být bez problémů zvládnutelné. Nejvyšší kopec bude mít jen 150 metrů a dohromady podle mapy nastoupám jen asi 600 výškových. Navigace taky zatím není nijak náročná, pokud nemám po levé ruce moře, jdu špatně. Takže mám asi největší obavu z toho, jestli mě dneska nebudou bolet stehna nebo si neudělám jiné bebíčko…
Začátek písečného dobrodružství (Lagos -> Salema Eco Camp)
Den 1. — Celodenní cestování je vždy trochu nuda, proto samým vzrušením z nadcházejícího začátku expedice nemůžu dospat a budím se už v 6 ráno. První den jsem naplánoval na rozkoukání, 24 kilometrů s minimálním převýšením bude na protažení ztuhlých svalů a otestování poslední měsíce bolavých, ze šlapání na kole možná přetížených stehen tak akorát. Počasí má být ještě proměnlivé, ale bouřky ani tornádo v předpovědi nejsou, tak to snad všechno bude cajk!
Příprava a cesta na expedici v Portugalsku 2025
Dálkový pochod Fishermen’s Trail mi utkvěl v paměti už na jaře při hledání trasy pro mou krátkou jarně-letní dovolenou. Vzhledem ke své délce kolem 240 kilometrů to ale na pětidenní pochod bylo příliš velké sousto, proto jsem to odložil do šuplíčku „na potom“ a odletěl na Mallorku. O půl roku později jsem se ale ke svému nápadu vrátil a začal ho rozpracovávat. Po několika dnech plánování nakonec vykrystalizovalo 8 dní pochodování a 2 dny cestování, což na zbývající 4 dny dovolené bylo tak akorát.
Moje výbavička alias Gear List pro Portugalsko 2025
Po 3 expedicích už mám výbavy plnou skříň, proto jsem před Portugalskem nemusel ani moc utrácet. Největší změnou na mém gearlistu byl nový, super lehký a super praktický stan Durston X-Mid 1, který pro svou konstrukci využívá trekových holí a váží tak jen necelou polovinu toho, co stan původní. Díky výhodnému prodeji svého stávajícího lehkého stanu Jurek ULLI 1 a nákupu přímo u zahraničního výrobce jsem ho ale pořídil jen s drobným příplatkem.
Mírně užitečné informace o Portugalsku – tipy, triky, ceny, ubytko a tak…
U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
Expedice v kostce – Portugalsko na podzim roku 2025
Dálkový pochod Fishermen’s Trail mi utkvěl v paměti už na jaře při hledání trasy pro mou jarně-letní dovolenou, náhradu za Kungsleden. Vzhledem ke své délce kolem 230 kilometrů to ale na pětidenní pochod bylo příliš velké sousto, proto jsem to odložil do šuplíčku „na potom“ a odletěl na Mallorku. O půl roku později jsem se ke svému nápadu vrátil. Po několika dnech plánování nakonec vykrystalizovalo 8 dní pochodování a 2 dny cestování, což na letošní 4 zbývající dny dovolené bylo tak akorát.
Klokočenský klobouk 2025 aneb tentokrát až na bedně!
Tři roky po první účasti jsem zase na startu Klokočenského klobouku. Tentokrát sice nejsem po operaci, ale i tak je kolo jen náhradní program za moji neschopnost dlouhodobě a systematicky běhat. V rámci pravidelného dojíždění do práce od července letošního roku ale mám v nohách už docela dost kilometrů, tak bych si mohl vylepšit i čas z minula. Přesná trasa je sice stále na každém účastníkovi, ale povinné průjezdné body jsou až na jednu výjimku stejné.
Beskydská sedmička 2025 aneb bez práce nejsou medaile… (DNF)
Prázdniny končí, děti brousí tužky a plní aktovky, a mě čeká výlet do Frenštátu pod Radhoštěm na můj nejoblíbenější závod, Beskydskou sedmičku! Letos má o hodinu pozdější start a lehce pozměněnou trasu. Místo sestupu z Kykulky do Malenovic a následnému náročnému výšlapu zpátky na hřeben je nově součástí závodu odbočka mezi Malým a Velkým Javorníkem přes Padolí. Trasa se tím i o pár kilometrů zkrátí, ale já si ji zkrátím ještě o dost víc…
Kudy chodili trempové 2021 aneb KO po dvanácti kilometrech (DNF)
Už delší dobu mě trápí stehna. Pod tlakem začínají kolabovat. Stačí pár kilometrů běhu a pálení začne být nesnesitelné, což má za následek jedinou věc – s během je konec. Snažím se s tím nějak válčit, ale po pravdě ani nevím, jestli je to přetrénováním nebo mám naopak někde rezervy a je to důsledek nějakého zanedbaného cvičení nebo protahování. Pikovice jsou dobrý způsob, jak si vyzkoušet, jestli dává smysl za měsíc vůbec vyrazit do Beskyd na můj nejoblíbenější pochod, Beskydskou sedmičku. Tak uvidíme…
Cyklovýlet na maják Formentor a návrat domů (Port de Pollença a Formentor)
Den 6. — Den šestý je den návratu. Protože mi ale letadlo letí zpátky až pozdě večer, hodlám si ten poslední den dovolené užít tak nějak víc, než obvykle. Už včera jsem začal zjišťovat, jestli je možné prodloužit si check-out, po snídani se prý dozvím víc. A kromě hotelového bazénu mě láká i výlet na nejvýchodnější cíp severní poloviny ostrova, na maják Formantor. Je to asi 19 kilometrů daleko a jediné, co zatím nevím, je jak se tam dostat… Ale já už něco vymyslím!
Dlouhá a poněkud nudná cesta do cíle (Coll de Bosc Gran -> Port de Pollença)
Den 5. — Předchozí tři dny jsem si celkem máknul, dneska by to proto mělo být spíš odpočinkovější završení mé pětidenní expedice. V plánu je dojít do cíle co nejdříve a konečně si užít hotelový bazén, případně jiné typicky dovolenkové aktivity či zážitky. Podle mapy půjdu vesměs z kopce, v plánu mám pouze jedno zpestření v podobě výstupu na Puig Tomir. Ale upřímně řečeno se mi moc nechce, tak konečné rozhodnutí odkládám až na později, až budu stát na rozcestí a budu do toho muset říznout…
Přehrada a druhá nejvyšší hora Mallorky (Coll de l’Ofre -> Coll de Bosc Gran)
Den 4. — Na čtvrtý den jsem si naplánoval procházku kolem vodní nádrže Cúber a dva intenzivní výstupy. První bude kolem vrcholku hory Puig dels Tossals Verds, druhý pak na druhou nejvyšší horu Mallorky, Puig de Massanella. Ta první se totiž zalíbila vojákům, kteří si na jejím vrcholku postavili velký radar. A od té doby tam nemají očumující a fotící civilisty moc rádi, tak si pro jistotu celou oblast uzavřeli pro sebe. Poslední zajímavostí bude návštěva Klášter Santuari de Lluc.
Moře, koupačka a pirátská slavnost v Sólleru (Ref. Moragues -> Coll de l’Ofre)
Den 3. — Po včerejším dlouhém a náročném pochodování jsem sice byl unavený, ale o poznání méně než první den. Což je dobře, protože mě ani dneska nečeká úplně snadný úsek. Během 36 kilometrů mám v plánu projít další zajímavá přírodní místa GR 221, navštívit malou pobřežní vesničku Deià a velké vnitrozemské město Sóller, prohlédnout si maják střežící vjezd do přístavu Port de Sóller, a v neposlední řadě se zase smočit v moři. Tentokrát na podle fotek mnohem hezčí pláži poblíž vesnice Deià, kam bych chtěl podle svého itineráře dorazit někdy před polednem.
Města, moře, lesy a spousta kamenů (Ref. Coma d’en Vidal -> Ref. Moragues)
Den 2. — Dneska mě čeká asi nejdelší etapa pětidenní expedice, měl bych ujít přes 40 kilometrů a nastoupat hodně přes 2500 metrů. Tedy pokud se něco nepokazí. Na rozdíl od včerejška na to mám ale celý den. Nicméně zase bych se rád konečně vykoupal v moři – na Tenerife jsem, si to plánoval hned několikrát, ale nakonec se mi to během samotného treku nepodařilo. Nakonec stejně bude nejvíc záležet na tom, jestli se mi povede setřást únavu, nebo budu po 20 kilometrech stejná mrtvola jako včera…
Přesun na start a lehčí začátek (Port d’Andratx -> Ref. Coma d’en Vidal)
Den 1. — Start letošní expedice jsem si kvůli pozdnímu příletu musel naplánovat až na poledne dne následujícího. Napřed bylo nutné se s jedním přestupem dostat autobusem do městečka Port d’Andratx, kde vybraný trek GR 221 začíná. Nebo také končí, pochodníci mohou těch cca 150 kilometrů zdolat oběma směry. Já si vybral směr ze západu na východ s koncem na východním cípu ostrova, v dalším přístavu Port de Pollença. Tak uvidíme, jestli se tam dostanu včas a podle plánu!
Příprava a cesta na expedici na Mallorce 2025
Baleárské ostrovy. Dovolenková destinace převážně německých důchodců a anglických nevybouřených mladíků. Moment… Tenhle úvod už jsem někde viděl… No jasně, u reportu z Tenerife! Možná se to někomu může zdát trochu zbrklé, vyrazit necelý rok po návštěvě Tenerife na další podobný ostrov, ale někdy se to tak sejde a člověk si nemůže moc vybírat. Plánovanou expedici do Švédska jsem musel odložit minimálně o rok, a tak jsem využil jeden z placených květnových svátků a vyrazil na cestu.
Moje výbavička alias Gear List pro Mallorcu 2025
Na první pohled to sice vypadá, že už mám výbavy víc, než zvládnu unést, ale opak je pravdou:) Když chce člověk trochu optimalizovat zátěž, kterou táhne na zádech, bez dalších nákupů pro konkrétní situaci se úplně neobejde. Díky expedici na Tenerife, které je svým charakterem počasí Mallorce dost podobné, ale bylo nákupů jen velmi omezené množství. A ten největší náklad, nová karimatka, byl spíš upgrade než nákup něčeho úplně nového.
Mírně užitečné informace o Mallorce – tipy, triky, ceny, ubytko a tak…
U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
Expedice v kostce – Mallorca na jaře roku 2025
Po loňském, vesměs sluníčkovém Tenerife, jsem sice na konec prázdnin plánoval něco víc na sever, a dokonce jsem byl i v úvodní fázi přípravy na švédskou Královskou cestu, ale pak se to nějak zkomplikovalo a já místo toho jen s minimální přípravou vyrazil na další ze španělských ostrovů. Tentokrát na Mallorcu. Z určitého pohledu je to takové „Tenerife light“, ale právě to jsem potřeboval – na expedici jsem měl jen týden a musel jsem letět už v první polovině května.
Pražská 100 2024 aneb bahno na 1000 způsobů
Devětkrát! Už devětkrát jsem si po závodě, většinou nedokončeném, kladl na srdce, že Pražská stovka prostě není pro mě a bude lepší se jí v budoucnu vyhnout. Zima, déšť, sníh, bláto, vítr, náledí, ale hlavně 16 hodin denně tma. A k tomu různé zlomyslné zkoušky od organizátorů typu zdolávání potoků a říček po kluzkých kmenech stromů, šplhání po řetězech a namrzlých schodech nebo slaňování prudkých srázů. Ale člověk zapomíná, pamatuje si jen to dobré a mezi jednotlivými ročníky je dlouhých 12 měsíců prodleva, takže asi tušíte, jak to i letos dopadlo…
Beskydská sedmička 2024 aneb co tělo dovolí…
Poslední prázdninový víkend pro mě znamená jediné – koná se Beskydská sedmička! Letos sice bylo do poslední chvíle otevřené, jestli se na východ naší republiky vůbec vypravím, ale nakonec všechno dobře dopadlo a já si do svých statistik můžu poznamenat jedenácté úspěšné zvládnutí tohoto velmi těžkého závodu. Vzhledem k náročnosti trasy to sice bolí pokaždé, ale letos to kvůli zdravotním komplikacím bylo ještě o malinko drsnější, proto si dokončení tohoto ročníku cením dvojnásob.
Krušné hory nejsou krušné 2024 aneb vítězství ducha nad tělem
Je to přesně rok, co jsem podle všeho vstal levou nohou, prošel se pod žebříkem, rozbil zrcadlo a zašlápl černou kočku. A místo dalšího příjemného zážitku z dokončeného pochodu si z obnovené stovky skrz Krušné hory nazvané poeticky Krušné hory nejsou krušné odnesl jen nepopulární DNF. Letos jsem se, po důkladném zvážení okolností, rozhodl si snahu o pokoření tohoto velmi náročného pochodu zopakovat. Připravený jsem snad lépe, ale bude jen necelý týden na odpočinek po Šlápotách stačit?
Týnišťské šlápoty 2024 aneb peklo. Prostě peklo!
Nikdy neříkej nikdy! Mé předsevzetí, že v létě budu čas trávit raději u vody než polykáním desítek kilometrů v náročném terénu, se opět ukázalo jako ne úplně nezvratné. Právě teď znovu mířím v autě do Týniště nad Orlicí, kde se letos koná další, 34. ročník Šlápot. Předpověď na sobotu slibuje 31 stupňů Celsia, tak ještě že se alespoň Olaf trochu umoudřil a místo tradičních 130+ kilometrů má letošní trasa „jen“ 121. Zato výškových skoro 4,5… Tak uvidíme, jak to dopadne, každopádně nic snadného nás podle všeho nečeká.
Zakončení a návrat z expedice na Tenerife 2024
Moje druhá sólo expedice spěje ke svému konci. Zažil jsem na Tenerife dva krásné, zajímavé a dobrodružné dva týdny. Viděl jsem skoro všechno, co jsem vidět chtěl a prošel skoro všechno, co jsem si naplánoval. Nafotil jsem stovky fotek a zaznamenal stovky kilometrů nejrůznějším terénem. Ale všechno má svůj čas, všechno jednou končí, a tak se dnešním dnem mé letošní putování po cizích krajích stává historií. Dopoledne se přesunu na letiště, nasednu na letadlo, a pokud nenastane nějaká komplikace, kolem půlnoci budu doma.
Zpátky do civilizace, zpátky na pobřeží (Barranco del Río -> El Médano)
Den 12. — Dnes mě čeká poslední etapa. Poslední přenocování v hotelu na břehu moře. Poslední kapitola v itineráři mé letošní expedice. Do cíle v hotelu El Médano ve stejnojmenném turistickém centru mi zbývá necelých 30 kilometrů, svou destinaci mám už před očima. A mám smíšené pocity. Na jednu stranu se mi tu moc líbí a klidně bych tu zůstal i déle, na stranu druhou jsem už dost unavený a celkově opotřebovaný. Takže je asi nakonec dobře, že se moje letošní letní soukromá dovolená chýlí ke konci.
Dlooooouhý návrat na jihozápad ostrova (La Esperanza -> Barranco del Río)
Den 11. — Po dlouhém a důkladném odpočinku mě dneska bude čekat… No určitě velká porce kilometrů, ale jinak je to stále ve hvězdách. Zázrak se totiž nestal, velká část trailů v oblasti postižené rozsáhlými požáry je stále veřejnosti nepřístupná, a tak, i když to nemám úplně rád, budu muset při cestě na západ improvizovat. Raději jsem si proto nastavil budík na šestou hodinu, abych se na cestu vydal co možná nejdříve a měl dostatek času na řešení případných zádrhelů a překážek.
Kolem letiště zpátky k národnímu parku (Tegueste -> La Esperanza)
Den 10. — Na dnešek jsem si naplánoval nejjednodušší etapu z celého pobytu, která se navíc po včerejším neplánovaném setkání se strážcem parku ještě o pár kilometrů zkrátila. Místo v lese jsem totiž přespal v luxusním domečku v městečku Tegueste, takže dnes musím zdolat pouhopouhých, vesměs nenáročných 19 kilometrů. Největším dobrodružstvím tak podle všeho bude sehnat nějaké trekové ponožky velikosti 48, protože se mi do věčných „chodišť“ odebral druhý a poslední pár. A jít bez nich by nemuselo dopadnout dobře…
Vinařská stezka po pobřeží a Roque de Taborno (Almáciga -> Tegueste)
Den 9. — Plán na dnešní den je relativně pohodový. Obzvlášť, když jsem včera na poslední chvíli změnil cíl etapy a tu dnešní si tak o příjemných 5 kilometrů zkrátil. Napřed chci jít podél pobřeží až na pláž Playa de Tamadite, kde si snad konečně budu moct trochu užít i moře. Následně ze všech stran okouknu monumentální skálu Roque de Taborno, abych pak nakonec znovu vyšplhal až na hřeben rozdělující ostrov na severní a jižní část, prošel se tajuplným Lesem záhad a někde na jeho okraji našel místo k přespání.
Rezervace El Pijaral a východní cíp ostrova (Igueste -> Almáciga)
Den 8. — Když jsem plánoval procházky po východní části ostrova, pojal jsem to dost odpočinkově. Chtěl jsem navštívit různé pláže, a kromě pochodování si trochu užít i vodních sportů. V praxi se ale ukázalo, že mezi plánováním a realitou bývá dost často velký nesoulad – moře může být bouřlivé, pláže kamenité a počasí nepřející. A to nemluvím o tom, že jsem si při plánování na samotné koupání nevyhradil moc času. Prostě jsem v itineráři pokračoval dál. Takže jsem zvědavý, jestli se mi během těch 14 dnů povede smočit alespoň jednou…
Prales v parku Anaga a noční bojovka (San Cristóbal -> Igueste)
Den 7. — Požár na konci léta 2023 napáchal na Tenerife obrovské škody. Jedním z důsledků několikaměsíčního ohnivého pekla, trvajícího od půlky srpna do půlky listopadu, je i uzavření mnoha, nebo lépe řečeno skoro všech turistických tras, stezek a silnic v centrální oblasti mezi hranicí národního parku Teide na straně jedné a městem La Esperanza na straně druhé. Vzhledem k obrovskému zasaženému území probíhá sanace, zabezpečení a znovuotevření cest hodně, hodně pomalu. Což mi dost komplikuje plány. Bohužel…
Pohodovým tempem až na severní pobřeží (Chinyero -> Puerto de la Cruz)
Den 6. — Dneska to konečně vyšlo, tahle etapa byla konečně bez nervů a „na pohodu“! Vesměs celá vedla po příjemné lesní cestě, v chládku, ve stínu mohutných borovic, a navíc z mírného kopce. Jediný drobný zádrhel na mě čekal až na úplném konci etapy, ale uzavřená stezka a nutnost najít alternativní trasu už mě nemůže překvapit. Díky velmi brzkému budíčku a minimálním přestávkám jsem byl v cíli už brzy odpoledne a mohl si dostatečně odpočinout a trochu i prohlédnout přímořské městečko.
Okouknout zatím poslední soptící sopku (Puerto de Santiago -> Chinyero)
Den 5. — Po náročné první, čtyřdenní, od moře k moři vedoucí „etapě“ jsem si odpočinul v hotelu a mohl se začít chystat na další dobrodružství. Tentokrát dvoudenní a snad výrazně snadnější. Dnes mám v plánu vylézt na první z několika Gigantických skalních masivů a prohlédnout si zdejší krajinu hezky z výšky. Následně v Santiagu del Teide doplním zásoby, a nakonec se pokochám pohledem na sopku Chinyero, která na Tenerife soptila jako poslední v roce 1909. Tedy zatím…
Vrchol Teide dobyt! A teď zas k moři! (Refugio Altavista -> Puerto de Santiago)
Den 4. — Svítání na Pico del Teide by měl být když ne ten největší, tak alespoň jeden z těch nejvíc zapamatovatelných zážitků na Tenerife. Pro výstup na nejmladší, asi 200 metrů vysoký přírůstek sopky vytvořený během erupce zhruba před 1000 roky je třeba povolenka, která bývá vyprodána na měsíce dopředu. Mimo provozní dobu lanovky je ovšem zájem menší, a tak i když mi pár týdnů před odletem původní permit z důvodu odstřelu muflonů zrušili, bez problémů jsem získal nový na jiný den.
Vyprahlou pouští až pod vrchol Pico del Teide (Montaña Colorada -> Refugio Altavista)
Den 3. — Mufloni jsou milá zvířátka. Bohužel na Tenerife jde o invazivní druh, který si sem uměle vysadili kvůli lovu v sedmdesátkách, a od té doby se jejich počty striktně regulují. A jedna taková regulace má proběhnout právě dneska, což mi dost nabouralo plány. Nejen, že jsem musel o den posunout dobytí vrcholu Teide, ale dost jsem musel překopat i samotnou trasu. Dnešním největším soupeřem tak bude nuda – do parku Teide se můžu vypravit až v pět odpoledne, kdy letošní letní lovecká sezóna definitivně skončí.