Týden před druhou Horskou výzvou postihly Českou republiku a Čechy především silné povodně, takže nebylo jisté, zda se závod vůbec uskuteční. Naštěstí se počasí včas umoudřilo a závod se konal podle předpokladů v termínu 7. a 8. června. Co se však proti původnímu plánu změnilo byla trasa. Ale nakonec to zas tak moc nevadilo a i díky krásnému počasí jsme si to skvěle užili.
Po úspěšně zdolaných Prčicích a aktivně prochozeném víkendu na Zadově jsme na další víkend plánovali především klid a odpočinek. Ale jak už to tak bývá, nakonec dopadlo všechno úplně jinak. Stačil jeden email od Hanky, můj nadšený souhlas a místo lenošení jsme si začali chystat vybavení na náš první a celkově čtyřicátý závod kolem Jeseníků nazvaný jako Jesenická 60.
Zdá se, jako by to bylo včera, ale od první Horské výzvy v Jeseníkách už uplynulo více jak 7 týdnů a na dveře pomalu začíná klepat díl druhý, odehrávající se v kopcovité krajině Šumavy a Povydří. Proto jsme se rozhodli si ještě před závodem udělat na Šumavu výlet a přes prodloužený víkend si zdejší krajinu trochu projít.
Jeden z nejznámějších a nejstarších českých pochodů nazvaný Praha – Prčice, pořádaný Klubem českých turistů, letos slavil 48. narozeniny. A protože byla jen malá šance, že bude v půlce května v okolí Prahy dvacet pod nulou nebo půl metru čerstvého sněhu, rozhodli jsme se zúčastnit i my. Bez předchozí registrace, stačí se jen rozhodnout a vyrazit na start.
V rámci přípravy na letošní léto a podzim jsme se rozhodli vyrazit na procházku k jednomu z technických divů naší republiky, přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Z Olomouce se přepravíme přímým autobusem až kousek pod Praděd, pak se posuneme na chatu Ovčárna a něco málo po deváté hodině vyrazíme na cestu k našemu cíli.
Koncert skupiny Fun. byl hlavním důvodem naší cesty do Itálie a i kdyby se nic dalšího nepovedlo (jako že naštěstí povedlo:), stála by cesta přes Alpy za to. To, co muzikanti v čele s hlavní trojicí Nate Ruess, Jack Antonoff a Andrew Dost předvedli, dalo zapomenout na všechny rutinerské “hvězdy” žijící ze své minulosti (zdravíme Alanis) a podobná rozporuplné pocity šířící individua.
Když jsme o Vánocích našli pod stromečkem mimo jiné i dvě vstupenky na koncert stále populárnější skupiny Fun., znamenalo to jediné – koncem dubna vyrazíme do Říma. Při hledání vhodného leteckého spojení jsme se nakonec shodli na tom, že v Itálii strávíme čtyři noci a kromě koncertu si užijeme i samotné hlavní město.
Když se nám nepovedlo ujít plánovanou trasu první letošní Horské výzvy v Jeseníkách v nočním ostrém závodě, rozhodli jsme se ji alespoň symbolicky pokořit později, na vlastní pěst. Počasí se již trochu umoudřilo, sněhu bylo o poznání méně a denní světlo, v pozdějších hodinách dokonce posílené sluníčkem, slibovalo pěkný výlet.
A jsme doma… I přes několikatýdenní ujišťování rosniček z ČHMÚ o tom, že ten další týden je zaručeně poslední zimní a že pak už bude jaro, jarní teploty a rozkvetlé kytičky, realita byla jiná. Pár dní před závodem připadlo k již tak bohaté sněhové nadílce v Jeseníkách dalších 30-60 centimetrů sněhu, takže se ze závodu stalo bílé peklo. Doslova.
Protože nás za necelý měsíc čekala první Horská výzva v Jeseníkách, cíl naší dnešní cesty byl známý už dopředu. Na horách sice byla ještě spousta sněhu a podle Aladina měl během dne připadnout další, ale to nás neodradilo vydat se autobusem do Červenohorského sedla a přes Keprník a Šerák do Ramzové, kde bude za měsíc při Horské výzvě první kontrola.