Den 2. — Dnes máme v plánu prohlídku národního parku Lauca. Máme krásné počasí, nebe je skoro bez mráčku, tak snad nám to vydrží. A až se dostatečně pokocháme, vrátíme se do Ariky a vyrazíme na jih až do dalšího “malého města” zvaného Iquique, kde máme na dnešní noc domluvené ubytování.
Den 1. — Konečně jsme v cíli našeho několikadenního přesunu do Jižní Ameriky! Malé letišťátko poblíž města Arika je určené pouze pro vnitrostátní lety, proto bez jakýchkoliv překážek projdeme několika chodbami letištní haly k výdeji zavazadel, a o pár minut později už míříme k přepážce autopůjčovny Europcar, kde máme pro následujících 7 dní zamluvené vozítko.
Zážitky z Islandu jsou konečně sepsané, fotky vytříděné a video (skoro) sestříhané, je nejvyšší čas někam zase vyrazit. Chvíli to vypadalo na Nový Zéland, ale nakonec vyhrálo Chile. Je tam taky na co koukat, jsou tam vysoké hory a krásná příroda, plivající lamy, výborné víno, spousta sopek, žádní jedovatí hadi, a až na Santiago málo lidí.
Odpočítávání na stránce Beskydské sedmičky se nám pozvolna blíží k nule, proto je nejvyšší čas vyladit formu na maximum. A kde jinde než v Beskydech! Stejně jako loňského roku si zkusíme projít až na malé rozdíly shodnou trasu závodu z Třince až… prostě až kam to během jednoho dne zvládneme.
A je to tady, další víkendová Horská výzva je za námi. Tentokrát jsme pobíhali po Krkonoších. Měli jsme natrénováno, přípravu spojenou s částečným projitím plánované trasy závodu jsme absolvovali už před 14 dny. Trasa se od poslední změny už nijak neupravila, takže žádná Sněžka, zato 4 hlavní náročné výstupy a sestupy. Prostě dřina jako obvykle.
Stejně jako Šumava před druhou pro nás i Krkonoše před třetí Horskou výzvou představovaly velkou neznámou. Pravda, “za mlada” jsem v Krkonoších s rodiči a příbuznými strávil spoustu času, ale to už je dlouho. Proto jsme se s Hankou rozhodli si naše nejvyšší hory projít na vlastní kůži, abychom byli první srpnový víkend co nejlépe připraveni.
Tak nějak tomu stále nemůžu uvěřit. Ještě ve čtvrtek večer jsem seděl doma, čekal na Hanku, až dorazí z práce a jen v hrubých obrysech spřádal plány na nadcházející prodloužený víkend, protože jsme to z různých důvodů nechali tak nějak na poslední chvíli. Tedy alespoň to tak celou dobu vypadalo…
Kdysi dávno, přesně před 378 dny, jsme se vydali na pochod nazvaný GeoKoPr, ale do cíle nedošli. Během roku jsme proto poctivě trénovali, nachodili mnoho stovek kilometrů a zúčastnili se hned několika pochodů. Takže jsme si před startem mohli s klidným svědomím říci, že jsme na pátý ročník GeoKoPru připraveni.
Letošní teambuilding se nesl ve vodáckém duchu. Původně jsme měli krotit Vltavu někde u Českého Krumlova, ale příroda si postavila hlavu a třetí povodňový stupeň nám udělal čáru přes rozpočet. Dva dny před odjezdem se proto cíl naší cesty změnil a my vyrazili do hotelu Devět Skal zhruba 20 kilometrů od Žďáru nad Sázavou.
Týden před druhou Horskou výzvou postihly Českou republiku a Čechy především silné povodně, takže nebylo jisté, zda se závod vůbec uskuteční. Naštěstí se počasí včas umoudřilo a závod se konal podle předpokladů v termínu 7. a 8. června. Co se však proti původnímu plánu změnilo byla trasa. Ale nakonec to zas tak moc nevadilo a i díky krásnému počasí jsme si to skvěle užili.