Stejně jako před týdnem jsem o víkendu vyrazil na procházku po Krkonoších. Tentokrát sám, protože Krakonošova 100, nejstarší to dálkový pochod ve Střední Evropě, je pro jednotlivce. Na třetí pokus jsem se pokusil zdolat svojí první stovku, tedy pochod na alespoň 100 kilometrů.
Druhá společná HV s Kódlem, tentokrát v Krkonoších. Prošli jsme se pěkně, mimo jiné proto, že rosničky si slibované bouřky a krupobití na poslední chvíli rozmyslely, a tak se celý pochod nesl ve znamení jasné oblohy a příjemné (po poledni až nepříjemné) teploty. A také mého bolavého kolena, které mě začalo táhnout už pár metrů po startu a předznamenalo hodně pomalý průběh závodu.
V sobotu má být pěkné počasí, tak stačí chvilka hledání na internetu a mám program. Jmenuje se Karlštejnská tlapička a jedná se o turistický pochod pořádaný Klubem českých turistů, respektive jeho oddílem nazvaným Trilobit Barrandov. Jak lze z názvu odhadnout, alespoň na chvíli se budeme pohybovat v oblasti hradu Karlštejn.
A je to tady, letošní sezóna dálkových pochodů a závodů začíná právě dnes! Jako již několik let je prvním závodem Horská výzva v Jeseníkách, která slibuje náročné podmínky, spoustu sněhu, ledu a vody. Na start se těším spolu s Karlem alias Kódlem. Právě teď se nacházíme v autě zhruba na půli cesty mezi Prahou a Kouty nad Desnou, odkud se v čase 23:55 bude startovat.
Pražská stovka je již mnoho let takovým dost drsným zakončením sezóny ultramaratonců a ultratrailistů. Konává se v první polovině prosince a kromě pokaždé zcela změněné trasy a vzhledem k ročnímu období i různorodému počasí čekají na běžce a pochodníky především nástrahy a záludnosti připravené organizátory v čele s Olafem Čihákem.
I když letos Beskydská sedmička oslavila své teprve páté narozeniny, nejen pro mě se jedná o naprostý vrchol sezóny v kategorii turisticko-pobíhacích horských závodů. Proto jsem moc rád, že jsem se po roční odmlce mohl tohoto podniku nejen zúčastnit, ale dokonce i zdárně dojít do cíle.
Po přestěhování zpět do Prahy jsem měl najednou spoustu volného času. Především o víkendech. Proto jsem se mohl více méně okamžitě rozhodnout, že třetí sobotu v červnu strávím pobíháním po Slavkovském a Českém lese, kde se konal první ročník závodu nazvaného Metternichova výzva. Start i cíl akce byl v Lázních Kynžvart, kam jsem také v osm ráno dorazil.
V první části tohoto dvoudílného shrnutí jsme si zavzpomínali na naše toulání po severu i jihu Chile. V této části s pořadovým číslem 2 se ohlédneme za naším návratem z Patagonie, výletem na osamocený bod v Tichém oceánu nazvaný Velikonoční ostrov, a naše vyprávění zakončíme krátkým pohledem do ulic a parků hlavního města Chile Santiaga.
V této první části dvoudílného přehledu se ohlédneme za první polovinou naší společné dovolené v Chile, na které jsme si prohlédli vysoce položená místa na severu země, pekli se ve vlastní šťávě o pár stovek kilometrů dál na jih na nejvyprahlejší poušti světa Atacamě a s batohem na zádech se procházeli patagonským národním parkem Torres del Paine.
Den 22. — Nedá se nic dělat, všechno pěkné jednou končí… Dnešní den je proto naším dnem rozlučkovým a zároveň posledním, který v daleké Jižní Americe strávíme. A jelikož má být podle předpovědi počasí ještě větší vedro než včera, kde jinde ho strávit než v příjemně chladivém sklípku? Tedy přesně řečeno ve vinařství Cousiño Macul.