Mám rád Jeseníky i dlouhé pochody, proto je moje účast na letošním již třetím ročníku Jesenické stovky celkem logická. Trasa vedoucí ze Šumperku skrz celý Hrubý Jeseník sice měří přes sto kilometrů, ale slibuje skvělé zážitky a dostatek míst ke kochání. Obzvlášť, pokud vyjde předpověď a bude krásné počasí.
Po úspěšně zdolaných Prčicích a aktivně prochozeném víkendu na Zadově jsme na další víkend plánovali především klid a odpočinek. Ale jak už to tak bývá, nakonec dopadlo všechno úplně jinak. Stačil jeden email od Hanky, můj nadšený souhlas a místo lenošení jsme si začali chystat vybavení na náš první a celkově čtyřicátý závod kolem Jeseníků nazvaný jako Jesenická 60.
V rámci přípravy na letošní léto a podzim jsme se rozhodli vyrazit na procházku k jednomu z technických divů naší republiky, přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Z Olomouce se přepravíme přímým autobusem až kousek pod Praděd, pak se posuneme na chatu Ovčárna a něco málo po deváté hodině vyrazíme na cestu k našemu cíli.
Když se nám nepovedlo ujít plánovanou trasu první letošní Horské výzvy v Jeseníkách v nočním ostrém závodě, rozhodli jsme se ji alespoň symbolicky pokořit později, na vlastní pěst. Počasí se již trochu umoudřilo, sněhu bylo o poznání méně a denní světlo, v pozdějších hodinách dokonce posílené sluníčkem, slibovalo pěkný výlet.
A jsme doma… I přes několikatýdenní ujišťování rosniček z ČHMÚ o tom, že ten další týden je zaručeně poslední zimní a že pak už bude jaro, jarní teploty a rozkvetlé kytičky, realita byla jiná. Pár dní před závodem připadlo k již tak bohaté sněhové nadílce v Jeseníkách dalších 30-60 centimetrů sněhu, takže se ze závodu stalo bílé peklo. Doslova.