Den 13. — Poslední den pobytu u vrcholků majestátných hor začínáme už v sedm ráno. Jako obyčejně se po probuzení jdeme trochu opláchnout, potom pozvolna balíme sebe i stan. Počasí je takové všelijaké, chvíli svítí sluníčko a je téměř kouzelně, chvíli je zataženo, každou chvilku prší, ale hlavně fouká silný a nepříjemně nárazový vítr.
Den 11. — Po dvou poměrně náročných dnech, během kterých jsme po svých urazili asi 50 kilometrů a nastoupali přes 2.500 metrů, většinu z toho s těžkými batohy na zádech, si zasloužíme trochu toho odpočinku. Proto jsme raději zůstali zavrtaní ve spacácích a spali až do deseti hodin. Už proto, že po většinu noci bubnoval na stěny stanu déšť.
Den 10. — Po ne zcela příjemně strávené noci jsme se ráno zhruba v půl sedmé budili s obavami. Zlověstné ticho jen umocnilo naše černé myšlenky, co si na nás počasí zase přichystalo. O to větší bylo naše překvapení, když venku svítilo sluníčko, sytě modrá obloha byla bez jediného mráčku a foukal jen skoro neznatelný větřík. Neuvěřitelné!
Den 9. — První noc v Patagonii ve stanu byla divoká. Mnohokrát nás vzbudil silný poryv větru, který lomcoval stanem a zdálo se, že se každou chvilku spolu s ním vydáme na nedobrovolný let kolem kempu. Naše úsilí při stavbě se naštěstí nakonec ukázalo jako dostatečné, protože stan to všechno vydržel. Přesto jsme v 7 hodin ráno byli všechno jiné, jen ne vyspalí do růžova.
Den 8. — Osmý den naší dobrodružné výpravy po Chile se rozloučíme s výdobytky civilizace a spolu se stanem, spacáky, obrovskými batohy, teplým oblečením a nadšením mladých cestovatelů se vrhneme do divočiny v národním parku Torres del Paine. Než se však dostaneme do kempu a poprvé na této dovolené postavíme stan, bude to ještě pár hodin trvat…