Všechno jako obyčejně, jen je to organizované a na zádech mám občas i startovní číslo. Posledních pár let navíc tak nějak systematicky i trénuju, takže mě výsledný čas zajímá víc než před lety.
Pražská stovka je již mnoho let takovým dost drsným zakončením sezóny ultramaratonců a ultratrailistů. Konává se v první polovině prosince a kromě pokaždé zcela změněné trasy a vzhledem k ročnímu období i různorodému počasí čekají na běžce a pochodníky především nástrahy a záludnosti připravené organizátory v čele s Olafem Čihákem.
I když letos Beskydská sedmička oslavila své teprve páté narozeniny, nejen pro mě se jedná o naprostý vrchol sezóny v kategorii turisticko-pobíhacích horských závodů. Proto jsem moc rád, že jsem se po roční odmlce mohl tohoto podniku nejen zúčastnit, ale dokonce i zdárně dojít do cíle.
Po přestěhování zpět do Prahy jsem měl najednou spoustu volného času. Především o víkendech. Proto jsem se mohl více méně okamžitě rozhodnout, že třetí sobotu v červnu strávím pobíháním po Slavkovském a Českém lese, kde se konal první ročník závodu nazvaného Metternichova výzva. Start i cíl akce byl v Lázních Kynžvart, kam jsem také v osm ráno dorazil.
A je to tady, další víkendová Horská výzva je za námi. Tentokrát jsme pobíhali po Krkonoších. Měli jsme natrénováno, přípravu spojenou s částečným projitím plánované trasy závodu jsme absolvovali už před 14 dny. Trasa se od poslední změny už nijak neupravila, takže žádná Sněžka, zato 4 hlavní náročné výstupy a sestupy. Prostě dřina jako obvykle.
Kdysi dávno, přesně před 378 dny, jsme se vydali na pochod nazvaný GeoKoPr, ale do cíle nedošli. Během roku jsme proto poctivě trénovali, nachodili mnoho stovek kilometrů a zúčastnili se hned několika pochodů. Takže jsme si před startem mohli s klidným svědomím říci, že jsme na pátý ročník GeoKoPru připraveni.
Týden před druhou Horskou výzvou postihly Českou republiku a Čechy především silné povodně, takže nebylo jisté, zda se závod vůbec uskuteční. Naštěstí se počasí včas umoudřilo a závod se konal podle předpokladů v termínu 7. a 8. června. Co se však proti původnímu plánu změnilo byla trasa. Ale nakonec to zas tak moc nevadilo a i díky krásnému počasí jsme si to skvěle užili.
Po úspěšně zdolaných Prčicích a aktivně prochozeném víkendu na Zadově jsme na další víkend plánovali především klid a odpočinek. Ale jak už to tak bývá, nakonec dopadlo všechno úplně jinak. Stačil jeden email od Hanky, můj nadšený souhlas a místo lenošení jsme si začali chystat vybavení na náš první a celkově čtyřicátý závod kolem Jeseníků nazvaný jako Jesenická 60.
Jeden z nejznámějších a nejstarších českých pochodů nazvaný Praha – Prčice, pořádaný Klubem českých turistů, letos slavil 48. narozeniny. A protože byla jen malá šance, že bude v půlce května v okolí Prahy dvacet pod nulou nebo půl metru čerstvého sněhu, rozhodli jsme se zúčastnit i my. Bez předchozí registrace, stačí se jen rozhodnout a vyrazit na start.
A jsme doma… I přes několikatýdenní ujišťování rosniček z ČHMÚ o tom, že ten další týden je zaručeně poslední zimní a že pak už bude jaro, jarní teploty a rozkvetlé kytičky, realita byla jiná. Pár dní před závodem připadlo k již tak bohaté sněhové nadílce v Jeseníkách dalších 30-60 centimetrů sněhu, takže se ze závodu stalo bílé peklo. Doslova.
Na diplomy z úspěšně dokončené Beskydské sedmičky 2012 pomalu sedá prach a my se chystáme na další, možná ještě šílenější cestu nazvanou Pražská stovka 2012. Jedná se o již devatenáctý ročník závodu vedoucího z jižního okraje Prahy kolem Vltavy, Sázavy a Berounky přes několik více či méně záludných kopců až zpátky do Modřan. Celkem 122 kilometrů s převýšením hodně přes 4000 metrů!
A je to za námi! V nohách máme přes 85 kilometrů a téměř 5000 výškových metrů, bolí ruce, nohy, záda i hlava, ale úkol byl splněn a my došli za 27 a půl hodiny od startu do cíle! A tady je zpráva o našem putování z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm přes 7 beskydských vrcholů vyšších než 1000 metrů, přes městečka, řeky a říčky, přes lesy a louky…
Bylo… Nebylo… Kdysi dávno přišla Hanka s tím, že banda místních nadšenců hledajících „poklady“ pořádá takový menší pochod z Olomouce, respektive ze Svatého Kopečku u Olomouce, až na Praděd. Celkem něco málo přes 80 kilometrů. Po několika dnech jsme se rozhodli přihlásit se a vyzkoušet to. Dovolená na Islandu se blížila a přípravu nebylo radno podceňovat!