Přípravy a odjezd na dovolenou na Island
Když jsme s Hankou vybírali místo naší první společné dovolené, Island byl pro svoji krásnou a divokou přírodu jedním z hlavních kandidátů už od samého počátku. Mezi nejsilnější argumenty pro návštěvu této malé ostrovní republiky patřily kromě okouzlující přírody blízká vzdálenost umocněná vznikem nového leteckého operátora Iceland Express s nabídkou přímých letů z Prahy do Keflavíku, skvělé reference od kolegů z práce, možnost během dvou až tří týdnů objet celý ostrov a vychutnat si tak to úplně nejlepší, a v neposlední řadě i relativně příznivé cenové prostředí, které bylo důsledkem hluboké finanční krize, se kterou se Island v letech 2008 až 2011 potýkal. A tak není divu, že se tato destinace po několikatýdenním přemítání nakonec stala jednoznačným vítězem. Bylo rozhodnuto, poletíme do země ohně a ledu, poletíme na Island!
Do odletu zbývaly ještě zhruba 4 měsíce. Hlavní rozhodnutí sice bylo za námi, ale další desítky menších, avšak neméně důležitých rozhodnutí ještě bylo nutné učinit. Jedno z prvních se týkalo způsobu, jakým dovolenou strávíme. Rychle zvítězila vidina naprosté svobody, kterou bylo možné získat jen při cestování na vlastní pěst. Seznam úkolů nutných stihnout před odletem se sice ve vteřině rozhodnutí zněkolikanásobil, ale naštěstí je Hanka systematická a pečlivá organizátorka. Koupila průvodce a mapy, půjčila si další mapy z knihovny, začala tvořit různé soupisy a seznamy, prostě se do přípravy cesty vrhla bez obav a s maximálním nadšením. A začala hned tím nejdůležitějším – jak se po Isladnu budeme přesouvat a kde budeme nocovat.
Při předpokládaném nájezdu 3000 kilometrů jsme se výběru našeho budoucího dvoustopého společníka věnovali velmi pečlivě. Terénní čtyřkolku jsme zavrhli poměrně záhy; ceny byly dost vysoké, v některých případech dokonce několikanásobné proti klasickým autům, a navíc dle mapy i informací od různých cestovatelů nebyla pro klasický okruh kolem ostrova vysloveně potřeba. Smysl by měla snad jen při výletech do středu ostrova, ale ty jsme zamýšleli absolvovat jiným způsobem. K našemu překvapení se mezi nabízenými vozy velmi často objevovala auta značky Škoda. Nakonec jsme si vybrali autopůjčovnu Budget a vůz kategorie B, tedy pětidvéřový hatchback s relativně velkým kufrem a manuální převodovkou. Za necelých 15 dnů trvající pronájem jsme kartou zaplatili 792 EUR, protože při okamžité platbě jsme dostali významnou, více jak 50% slevu.
Už po letmém pohledu do ceníků různých hotelů jsme se shodli na tom, že přespávat budeme střídavě v hotelu a ve stanu. Jedna noc v hotelu vyšla zhruba stejně jako deset dní v kempu. Představa nocování ve stanu nás přivedla k tématu outdoorového vybavení, stan ani jeden z nás dosud nevlastnil. Jenže zatímco v případě Hanky to byla pouze jedna z mála chybějících položek na seznamu, moje výbavička do přírody se dala spočítat na prstech jedné ruky E.T. mimozemšťana. V následujících měsících jsme se tak stali vítanými zákazníky RockPointu a dalších specializovaných obchodů, odkud jsme si nezřídka odnášeli tašky plné kvalitního vybavení, botami počínaje a teplými rukavicemi konče. Jelo se na sever a do hor, tak bylo nutné zakoupit kompletní výbavu. Celé to přišlo na dost peněz, ale jak se časem ukázalo, v nejednom případě to byly peníze velmi dobře investované.
Během pořizování výbavy Hanka stále pilně pracovala na itineráři cesty, vedla čilou korespondenci s hotely a penzióny a usínala s otevřeným průvodcem po Islandu v ruce. V hrubých rysech jsme měli během naší dovolené objet celý ostrov po pobřeží po směru hodinových ručiček, absolvovat několik výletů včetně „fotolovu“ velryb a vydat se na čtyřdenní pochod ze Skógaru do Landmannalaugaru vedoucí nádhernými a malebnými scenériemi liparitových Duhových hor, který je právem řazen mezi nejkrásnější túry světa. Podrobný itinerář se pozvolna zaplňoval a obsahoval stále více zajímavých míst a místeček, které stály za byť jen krátkou zastávku.
Posledních pár dní před odletem rychle uteklo ve víru závěrečných příprav. Kontrolovali jsme vybavení a dokupovali poslední drobnosti, které by nám mohly chybět. Dobíjeli jsme kreditky, abychom měli dost peněz na útratu a nezůstali v cizině bez prostředků. Nechali si potvrdit, že auto je rezervované a bude připravené v době našeho příletu; čas zapůjčení byl totiž vázán přímo na náš let, který se proti původnímu plánu o půl dne posunul. V práci jsme dodělávali poslední restíky, aby se bez nás kolegové ty tři týdny obešli a nemuseli nás během dovolené nahánět. A čas odletu se stále blížil…
Historicky první let společnosti Iceland Express (ovšem operovaný dceřinkou ČSA nazvanou Holidays Czech Airlines) z Prahy do Keflavíku se měl uskutečnit 20. června 2012 v 11:15 a nám se poštěstilo být při tom. Byla to středa, a stejně tak ve středu byl jediný možný přímý let zpátky; mezi Prahou a Keflavíkem se prostě létalo jen jednou týdně. V našem případě bychom se do Čech vraceli 4. července, kvůli volnu po dva následující dny jsme se nakonec rozhodli si dovolenou trochu prodloužit a zpáteční cestu střihnout přes Edinburgh. Ale to už je jiný příběh…:)
Díky odletu po jedenácté hodině jsme nemuseli vymýšlet žádné komplikované scénáře přesunu na letiště. O den dříve jsme zkontrolovali byt, abychom ho po návratu našli ve stejném stavu, v jakém ho opouštíme, provedli tu úplně nejposlednější kontrolu nejdůležitějších věcí a vyrazili s plnou výbavou na Pendolino do Prahy. Poslední pracovní den jsme strávili v pražské kanceláři, odkud je to na letiště přeci jen blíž. Když odbyla pátá odpolední, posbírali jsme si všechna zavazadla a přesunuli se do hotelu Amigo City Centre, kde jsme měli zajištěné ubytování. Večer jsme něco pojedli, dali si pusu na dobrou noc a šli na kutě.
Ráno jsme se po rychlé snídani odhlásili a vydali se na MHD, která nás po necelé hodině dopravila až na pražské letiště. U odbavovacích přepážek pro náš let již panoval čilý ruch, spolu s námi se na Island vypravila spousta lidí včetně zájezdu cestovní kanceláře Exim Tours. Při pohledu na chaotické pobíhání delegátek jsme mohli jen s potěšením konstatovat, že vydat se na Island na vlastní pěst byla ta nejlepší volba. Po odbavení zavazadel a vstupu do tranzitního prostoru jsme už jen trochu korzovali a čekali na pokyn, kdy se budeme moci nalodit na palubu. Naše dovolená pomalu začínala…:)