Zlatý okruh aneb Þingvellir, Geysir a Gullfoss

Den 3. — Na třetí den jsme si připravili návštěvu trojice „nejprofláklejších“ přírodních památek na Islandu. Začneme v národním parku Þingvellir, bohatě spojeným s ranou historií ostrova. Následně nás čeká oblast Geysir s gejzírem Strokkur a dalšími pekelnými atrakcemi vyvěrajícími z hlubin země. A nakonec si prohlédneme mohutný vodopád Gullfoss na řece Hvítá. Večer se pak přesuneme do městečka Selfoss, kde máme na dnešní noc naplánované ubytování.

Dnešní ráno se od těch předchozích dost podstatně liší. Kromě snídaně nás totiž čeká balení a nakládání do auta, protože dnes večer už budeme spát v městečku Selfoss. Takže jdeme jíst, balit, a pak i trochu uklízet – po třech dnech ve 4 lidech ve dvou místnostech to v našem ubytku vypadá trochu jak po výbuchu.

Celkem se hecneme, protože celý ranní program stihneme tak rychle, že v půl desáté jsme už na cestě do Borgarnes, kde v této oblasti naposledy hodláme doplnit zásoby. A asi i natankovat, protože dál ve vnitrozemí je to prý s benzínkami slabší. Dělíme se proto na dvě skupiny, holky jdou na nákup a my s Jirkou míříme k nedaleké benzínce. Zatímco Jirka tankuje (cena za litr benzínu vychází plus mínus stejně jako u nás), já plním dnešního bobříka dobrých skutků a mladému páru pomáhám odhalit, jak se u jejich půjčeného auta otevírá nádrž.

Krátce po desáté máme hotovo a dnešní dobrodružství může začít. Čeká nás to asi nejznámější, co Google vyplivne, když se napíše Island. A tedy turisticky nejnavštěvovanější, osaměle se cítit rozhodně nebudeme. Naposledy si střihneme cestu tunelem pod zálivem u městečka Akranes a následně, na dohled Reykjavíku, zabočíme do vnitrozemí. Počasí je zatím míň dobrý, občas lehce sprchne. Ale podle předpovědi se to má po obědě zlepšit a odpoledne by snad mohlo být i hodně sluníčka.

Před půl dvanáctou parkujeme na menším parkovišti na severním okraji rokle nebo jak tomuto přírodnímu zlomu v Þingvelliru říkat. Rychle se fotíme – dost tu fouká, a pak sestupujeme na dno úžiny, kde to naštěstí fouká o dost méně. Zato lidí je tu fakt hodně, ale s tím jsme museli počítat. Sestupujeme opatrně, na zemi je spousta vody a kameny kloužou. Já se svojí rukou jsem opatrný dvojnásob. 

Cestou k vodopádu Oxarárfoss na řece Oxará si čteme informační tabule. Citlivější povahy tady asi mají husí kůži, protože jen mezi roky 1602 a 1750 tady bylo popraveno 72 lidí – 30 přišlo o hlavu, 9 bylo upáleno, 18 žen bylo utopeno a 15 mužů pověšeno. Ale kromě této drsné kratochvíle tu i zasedal sněm, přijímaly se zákony a praktikovaly další státotvorné aktivity. Celá oblast Þingvellir obsahuje bezpočet památek, jako jsou pozůstatky obydlí, místa jednání, popraviště, církevní památky a další, ale tak velcí fanoušci historie zas nejsme, abychom je chtěli vidět všechny. 

Dojdeme proto na konec kaňonu, kde si prohlédneme moderní památku – obchod se suvenýry, a trochu oklikou se začneme vracet zpátky k autu. Část cesty jdeme po dřevěném chodníku, zbytek po silnici. U druhého velkého parkoviště se napojíme na původní trasu a za pár minut se už můžeme schovat a trochu ohřát v našem luxusním vozítku korejské výroby. Za dvě hodiny islandského počasí člověk trochu vymrzne…

Zhruba po hodině jízdy odbočujeme k malému parkovišti, ke kterému vede hodně rozbitá a hodně kamenitá cesta. Obzvlášť auta bez jakékoliv off-road výbavy, případně dodávky, jedou hodně pomalu. Ale trpělivost se vyplatí, za odměnu si můžeme prohlédnout fotogenický vodopád Brúarfoss s tyrkysově průzračnou vodou. 

K druhému hlavnímu bodu našeho dnešního itineráře, oblasti Geysir, to máme slabých 30 minut. Parkujeme na skoro zaplněném parkovišti a přes rušnou silnici přecházíme do areálu, kde nás vyznačené cesty nutí zůstat v bezpečné vzdálenosti od bublajícího bahna a vařící vody. Obdivujeme pestrobarevně obarvenou zem poblíž různých potůčků a výdechů sirných pramenů, prohlížíme si dýmající rybníčky a bohatou flóru.  

Tím největším lákadlem je ale až do výšky 30 metrů stříkající gejzír Stokkur, který každých pár minut vytryskne k nebi spoustu páry a vody. Velký Geysir, který dal jméno všem podobným přírodním úkazům, je bohužel již několik desetiletí bez výraznější aktivity, poslední známý výtrysk byl zaznamenán v roce 2016. Ale třeba ho nějaké zemětřesení zase přivede k životu!

K vodopádu Gullfoss je to co by kamenem dohodil, za 10 minut jsme tam. Parkujeme na dalším obrovském parkovišti a spolu s desítkami dalších turistů míříme na první vyhlídku. Počasí už je naprosto perfektní, svítí sluníčko a fouká jen mírný větřík. Díky tomu se nám daří vodopád shlédnout i vyfotit nejen v krásných barvách, ale i včetně všudypřítomné duhy. Terasovitý Gullfoss totiž víří tolik vodní tříště, že je to kolem něj jedna velká sprcha.

Po krátkém okukování vodopádu zpovzdálí nasazujeme kapuce a vyrážíme až těsně kjeho okraji. Tam už je to pořádný hukot. Naštěstí moje nová nepromokavá bunda Schöffel 3L Jacket Pizac zvládá svou premiéru na jedničku, nepropustí ani kapku. Fotíme se, kocháme, ale brzy nás z toho lomozu začne bolet hlava. Vracíme se zase na parkoviště, do tepla a bezpečí našeho auta.

Zadáváme do navigace adresu SKOLO Apartment v městečku Selfoss, ale cestou nás čeká ještě jedna zastávka u sopečného kráteru Kerið, na jehož dne leží malé jezírko. Kráter se dá obejít jak po horním okraji, tak těsně u jezírka. My volíme první variantu, a teprve poté, co ho máme vyfocené ze všech světových stran, klesneme až k vodní hladině. Druhou okružní cestu si už odpustíme, vracíme se k autu a po 15 minutách parkujeme dnes již naposledy.

SKOLO Apartment je krásný byt umístěný v přízemí rodinného domku nedaleko centra městečka. Velké pokoje, krásné a nové vybavení. Skoro je nám líto, že tu budeme jen na jednu noc. Zatím co se holky zabydlují, my s Jirkou vyrazíme do obchodu pro pár drobností. A pivo (pro něj, já jsem stále dočasný abstinent). Po společné večeři se chvilku koukám na fotbal v televizi, ale jsem po celodenním chození a ježdění utahaný, jdu si lehnout. Dobrou noc! 

Na závěr malé statistické okénko. Dnes jsem jsme najezdili asi 241 kilometrů, dalších 13 kilometrů jsme nachodili na několika procházkách. Výškový profil chodeckých částí nestojí za řeč, dohromady asi 200 výškových, další dny to asi bude lepší.