Horská výzva 2015 v Krkonoších
Druhá společná HV s Kódlem, tentokrát v Krkonoších. Prošli jsme se pěkně, mimo jiné proto, že rosničky si slibované bouřky a krupobití na poslední chvíli rozmyslely, a tak se celý pochod nesl ve znamení jasné oblohy a příjemné (po poledni až nepříjemné) teploty. A také mého bolavého kolena, které mě začalo táhnout už pár metrů po startu a předznamenalo hodně pomalý průběh závodu.
Ten začal tradičně 5 minut před páteční půlnocí. Noční část pochodu byla relativně v klidu, rychle jsme zdolali Hrnčířské boudy a Liščí horu, a přesně za 3 hodiny byli na první kontrole ve Špindlu. Po zkušenostech z minula jsme si dali jen lehkou sváču a poté pokračovali na první nepříjemné šplhání na hřeben u Růženčiny zahrádky přes Mísečky a Dvoračky. Nad Dvoračkami přišla moje krizička číslo 1., měl jsem si dát ty salámy alespoň dva:)
Nahoře na kopci už to bylo veselejší, přivítal nás krásný rozbřesk a hned se šlo na Labskou boudu veseleji. Tam jsme se zase najedli, napili a trochu si odpočinuli, abychom mohli vyrazit až k hranicícm s Polskem na Sněžné jámy.
Můj parťák i já jsme tam byli poprvé, a protože jsme usoudili, že na dobrý čas to tentokrát nebude, nestydatě jsme se kochali a fotili:) Tady to maj Poláci fakt pěkný! Pak jsme pokračovali polským územím dál ke Sněžce, ale aby to nebylo tak jednoduché a krátké, u Špindlerovky jsme obdočili a kolem Chalupy u Bílého Labe vyskákali po kamenech nahoru k Luční boudě, ke kontrole číslo 3. V sice ranním, ale stále sílícím sluníčku docela peklo.
Od kontroly jsme se vydali ke Sněžce. Tedy, ze známých a často probíraných důvodů pouze POD Sněžku, i když při pohledu na ty davy turistů plazízích se nahoru nám to až tak líto nebylo. Místo na kopec jsme se tak vydali Obřím dolem dolů do Pece.
Na cestě to vypadalo jako na Václaváku, protože kromě našeho závodu se v sobotu konal i tradiční Sherpa cup, kdy se silní můži a silné ženy snaží a zádech vytáhnout na Sněžku co možná nejvíc lahví vody, Kofoly a dalších dobrot, které si turisté mohou za levný peníz zakoupit na Poštovně.
Cestou dolů jsem s potěšením zjistil, že koleno přestalo bolet, a protože i moje druhá krize od Bílého Labe pominula, rozbalili jsme to s Kódlem naplno a trochu vylepšili dopodus pod-průměrný čas. Na kontrolu v Peci jsme tak dorazili po 12 hodinách docela v pohodě.
Po rychlém občerstení jsme s díky přijali možnost dát si před posledním kopcem navíc i jeden RedBull napůl. Znáte to, RedBull, křídla… Jenže zatímco Kódlovi je namontovali správně a on na tři kilometry vzdálené Růžohorky po hodně nepříjemné a prudké zelené značce vylétl jak raketa, mně křidélka po necelém kilometru upadla a místo nich mi v žaludku začaly býčí zápasy… Na Růžohorky jsem se vyškrábal za 80 minut a z Kódla se na následnou pulhodinku stala ne zrovna pohledná zdravotní sestřička…:)
Naštěstí se mu povedlo mě dát dohromady a my se mohli vydat do Úpy. Cesta to nebyla moc hezká, vedla více méně po asfaltce, ale alespoň se šlo z kopce. Na soutoku Úp jsme si naposledy odpípli chytrý náramek a za další hodinku konečně dorazili do cíle!!!
Na závěr malá statistická rekapitulace. Celý závod měřící 71,29 kilometrů jsme zvládli za 16 hodin 11 minut průměrnou rychlostí 4,4 kilometrů za hodinu. Během závodu jsme nastoupali a sestoupali 3005 metrů. Na start závodu LONG se postavilo celkem 122 dvojic, přičemž do cíle se podívalo dvojic 97. Naše dvojice pak svým dosaženým časem obsadila konečné 87. místo. Pro případné zájemce tu jsou i kompletní Výsledky Horská Výzva 2015 Krkonoše.
