Den 3. — Třetí den máme v plánu projet celé Západní fjordy, respektive jejich jižní část, až k nejzápadnějšímu bodu ostrova a potažmo celé Evropy, kde žije obrovská kolonie kouzelných papuchalků a spousty dalších mořských opeřenců. Cestou si chceme prohlédnout i nejmohutnější vodopád na poloostrově jménem Dynjandi.
Den 2. — První noc na Islandu jsme strávili v malém penziónku Bjarg ve vesnici nazvané Borgarnes. Nezvyklé světlo venku jsme vyřešili jednoduše zatažením závěsů, pak jsme spali jako když nás do vody hodí. Budíček jsme si naplánovali mezi osmou a devátou ranní, protože jednou z příjemných výhod spaní pod střechou jsou připravené snídaně.
Den 1. — Letíme ve výšce 10 kilometrů nad Atlantikem, míjíme sever Velké Británie i v dálce za oparem se mihotající Faerské ostrovy, a po čtyřech hodinách ve vzduchu se pomalu chystáme na přistání. Naším cílem je Keflavík, největší letiště na Islandu a centrum mezinárodních letů ležící jen pár kilometrů od hlavního města Reykjavíku.
Když jsme s Hankou vybírali místo naší první společné dovolené, Island byl pro svoji krásnou a divokou přírodu jedním z hlavních kandidátů už od samého počátku. Mezi nejsilnější argumenty pro návštěvu patřily kromě okouzlující přírody blízká vzdálenost, skvělé reference od kolegů a možnost během dvou až tří týdnů objet celý ostrov.
Bylo… Nebylo… Kdysi dávno přišla Hanka s tím, že banda místních nadšenců hledajících „poklady“ pořádá takový menší pochod z Olomouce, respektive ze Svatého Kopečku u Olomouce, až na Praděd. Celkem něco málo přes 80 kilometrů. Po několika dnech jsme se rozhodli přihlásit se a vyzkoušet to. Dovolená na Islandu se blížila a přípravu nebylo radno podceňovat!
Když jsme plánovali prodloužený víkend ve Velkých Losinách, měli jsme v úmyslu věnovat minimálně jeden den nějakému pěknému a trochu delšímu výletu. Nakonec jsme se shodli na tom, že vyrazíme autobusem do Červenohorského sedla, půjdeme na Praděd a až tam budeme, tak uvidíme, co dál. A jak jsme se domluvili, tak jsme v neděli 6. května udělali.
