Všechno jako obyčejně, jen je to organizované a na zádech mám občas i startovní číslo. Posledních pár let navíc tak nějak systematicky i trénuju, takže mě výsledný čas zajímá víc než před lety.
Několik ročníků seriálu závodů Horská výzva začínalo vždy v průběhu dubna v drsném prostředí Jeseníků. Snad pokaždé si závodníci mohli užít spousty sněhu a teploty pod bodem mrazu, což závod činilo zajímavým, v našich končinách relativně výjimečným a hodně populárním. Letos však došlo ke změně termínu a přesunu doprostřed léta.
Téměř na den přesně po roce jsem zase na cestě na sever, do Vrchlabí, kde večer odstartuje jubilejní 50. ročník pochodu Krakonošova 100. Šel jsem ho sice zatím jen jednou, ale i tak je to teď spolu s Beskydskou sedmičkou můj nejoblíbenější podnik. Mimo jiné proto, že to byla moje první dokončená stovka, navíc v hodně slušném čase.
Co s načatým víkendem? Což takhle Rakovnická 60? Je to sice teprve třetí ročník, ale odevšad na ni slyším jen pozitivní ohlasy, a když ji na Facebooku pochválil i sám Olaf, tak to nemůže být šlápnutí vedle. Ale jak se do Rakovníka dostat na šestou hodinu ranní bez toho, abych noc strávil na cestě? I tady pomůže Facebook, respektive Jirka, který přes něj nabízí odvoz na start.
Je to tak, dnes pět minut před půlnocí začíná další ročník seriálu horských závodů nazvaný Horská výzva. A začíná trochu netradičně v Krušných horách, kde se koná již několikrát realizované, 66 kilometrů dlouhé kolečko z Božího Daru přes Abertamy, Jáchymov, Stráž nad Ohří a Klínovec zase zpátky do místa startu.
Mám rád Jeseníky i dlouhé pochody, proto je moje účast na letošním již třetím ročníku Jesenické stovky celkem logická. Trasa vedoucí ze Šumperku skrz celý Hrubý Jeseník sice měří přes sto kilometrů, ale slibuje skvělé zážitky a dostatek míst ke kochání. Obzvlášť, pokud vyjde předpověď a bude krásné počasí.
Loňská Tlapička byla povedená a i přes nudnější pasáže jsem si ji užil. Proto jsem se na letošní ročník, který měl díky zcela změněné trase vedoucí skrz Brdy do Dobříše a zpět na nádraží Karlštejn nabídnout mnohem lepší zážitek, dost těšil. Bohužel moje trávící soustava si noc před závodem postavila hlavu, a tak jsem se ráno probudil slabý a nevyspalý.
První letošní “ostrý závod” nesoucí název Quo Vadis aneb vítání jara na Milešovce je úspěšně za mnou. Proti mým předpokladům to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, naopak jsem si během těch 55 kilometrů s převýšením kolem 2000 metrů docela máknul. Navíc jsem si užil víc zimy, než na Pražské stovce a pochodu Zimou nezimou dohromady.
Je něco po šesté hodině ráno a já jsem v autobuse číslo 113 na cestě do Písnice, kde se od šesté hodiny ranní odehrává start pochodu S Trilobitem zimou nezimou, pořádaného KČT Trilobit Barrandov. Ale jak už nadpis tohoto příspěvku napovídá, zimní pochod to nebude ani náhodou.
Začíná se nám tady rozmáhat takový drobný nešvar. Každý první víkend v prosinci si na sebe vezmu teplé oblečení, batůžek a něco na zub, vypravím se na start Pražské Stovky (P100), spoustu hodin se peru s kilometry, nástrahami počasí a Olafovými záludnostmi, a pak… a pak stejně nedojdu do cíle.
Poslední Horská výzva letošního roku měla dát odpověď na otázku, jestli s mým parťákem Kódlem zakončíme soutěžní sezónu 2015 bez ztráty kytičky s úžasným výsledkem 100% dokončených závodů. Nadšení pro věc jsme měli bezmezné, ale to je u takových pochodů jen jedna z mnoha podmínek pro úspěch.
Rok s rokem se sešel a máme tady další Beskydskou sedmičku, pro mě osobně vrchol sezóny. Stejně jako všechny ostatní letošní pochody dvojic stojím na startu s Karlem alias Kódlem a doufám, že i tentokrát dorazíme až do cíle!
Na třetí závod ze seriálu Horská výzva jsme se do Krušných hor na Boží dar vypravili ve společnosti druhého týmu s všeříkajícím názvem „Půlka kurníku“. Po návratu z deštivého Skotska jsem se těšil na slunečné počasí a relativně pohodový závod v nepříliš náročném terénu. Realita se však ukázala být poněkud odlišná…
Stejně jako před týdnem jsem o víkendu vyrazil na procházku po Krkonoších. Tentokrát sám, protože Krakonošova 100, nejstarší to dálkový pochod ve Střední Evropě, je pro jednotlivce. Na třetí pokus jsem se pokusil zdolat svojí první stovku, tedy pochod na alespoň 100 kilometrů.
Druhá společná HV s Kódlem, tentokrát v Krkonoších. Prošli jsme se pěkně, mimo jiné proto, že rosničky si slibované bouřky a krupobití na poslední chvíli rozmyslely, a tak se celý pochod nesl ve znamení jasné oblohy a příjemné (po poledni až nepříjemné) teploty. A také mého bolavého kolena, které mě začalo táhnout už pár metrů po startu a předznamenalo hodně pomalý průběh závodu.
V sobotu má být pěkné počasí, tak stačí chvilka hledání na internetu a mám program. Jmenuje se Karlštejnská tlapička a jedná se o turistický pochod pořádaný Klubem českých turistů, respektive jeho oddílem nazvaným Trilobit Barrandov. Jak lze z názvu odhadnout, alespoň na chvíli se budeme pohybovat v oblasti hradu Karlštejn.