Koupání, městečko Vík a ledovcové jezero Jökulsárlón
Den 4. — Dnes budeme především cestovat, čeká nás přes 400 kilometrů za volantem, převážně směrem na východ. Ale ani to nám nezabrání vyzkoušet tradiční islandskou kratochvíli, koupel v horkém prameni Hrunalaug, návštěvu pobřežního městečka Vík s ikonickým kostelem a krásnou pláží z černého písku, a nakonec si uděláme zastávku na jednom z nejfotogeničtějších míst Islandu, u ledovcového jezera Jökulsárlón a nedaleké Diamantové pláže. Nocleh pak máme až kousek od městečka Höfn.
Výhodou ubytování na jednu noc je mimo jiné to, že se nestihne udělat větší „nepořádek“ a ranní chaos je o poznání menší, než v případě přespání víc nocí v řadě. Ráno si tak místo horečnatého balení můžeme v klidu projít centrum městečka Selfossa v místní pekárně si dát kalorickou bombu v podobě jakéhosi sladkého kusu pečiva politého karamelovou polevou. A kafe, samozřejmě.
15 minut před jedenáctou hodinou nasedáme do auta a vyrážíme na východ. Zatím ale nikoliv kolem pobřeží, ale trochu do vnitrozemí, kde na nás čeká teplý přírodní bazének Hrunalaug. Respektive dokonce bazénky tři, všechny vyhřáté na teplotu kolem 38 stupňů Celsia! U pokladny platíme 3000 ISK na osobu, pak se v malé, ale luxusní šatně osprchujeme a převlékneme do plavek.
Následně si ve společnosti několika málo dalších turistů skoro hodinu užíváme přírodního tepla, které navíc nemá tradiční sirný „ocásek“. Jak nám vysvětlila paní u pokladny, „smradlavá voda“ ohřívá skálu pod bazénkem a teprve od ní se ohřívá voda na povrchu. Pak si dáme další sprchu a osvěženi a vyhřáti jedeme dál.
Jedeme více jak dvě hodiny bez zastávky. Cestou míjíme Skógafoss a další spoustu bezejmenných „fossů“, nedostatkem vody tady rozhodně netrpí. Konečně parkujeme v malebném městečku Vik u místního nákupního a turistického střediska. Ja čas oběda, proto zaháníme hlad pořádnou porcí fish and chips. Teprve s plným žaludkem se vydáváme skrz lány invazivní, ale velmi hezké fialové Lupiny k pláži.
Černá pláž je krásná, ale na koupání to moc není. Moře je ledové a fouká silný vítr tvořící na pohled nebezpečné vlny. Na obzoru se tyčí čtveřice osamocených skal Reynisdrangar, po pravé ruce máme asi 150 metrů vysoký útes obsypaný tisíci mořských ptáků. Fotíme si ty divy přírody a snažíme se zahlédnout jeden z živých pokladů Islandu, roztomilého ptáčka s oranžovým zobákem jménem Papuchalk. Ale kromě několika v dostatečné vzdálenosti se mihnoucích nebo ještě dál se na hladině vznášejících exemplářů máme smůlu. Na tu dálku ani není poznat barva jejich zobáků.
Cestou zpátky si fotíme další ze známých kostelíků s výraznou střechou nazvaný Víkurkirkja, pak se vracíme k autu a vracíme se na hlavní silnici podél pobřeží. Další zastávkou je již ledovcové jezero, ale když vidíme odbočku k jednomu z ledovcových splazů největšího ledovce Vatnajökull, neodoláme a jdeme si ho vyfotit.
Pak už je to jen kousek. Dvě a půl hodiny po opuštění Viku hledáme místo na obrovském, ale značně zaplněném parkovišti u jezera Jökulsárlón. Naštěstí je už po sedmé večerní, což jednak slibuje krásné přírodní osvětlení nízkým sluníčkem, a pak i místo k parkování, jelikož spousta lidí u se balí k odchodu. Netrvá proto dlouho a zatímco parkuju na jednom z uvolněných míst, zbytek posádky vyráží vstříc novým zážitkům.
Podívaná je to vážně kouzelná. Nasvícené ledovcové kry září všemi možnými odstíny modré, občas se přetočí nebo rozlomí. A všechny pomalu, ale jistě odplouvají vstříc svému konci po proudu jen několik stovek metrů dlouhé řece Jökulsá. Lidí je tu jen pár desítek, ale to menší části nebrání přelézat zábrany, fotit tam, kde je to zakázáno a nebo se rovnou v řece koupat. Radši si toho nevšímám a kochám se tou nádherou.
Pomalu se přesouváme pod velkým mostem směrem k pláži zvané Diamantová. Tady si moře pohrává s ledovými krami a když je nakonec vyvrhne až na břeh, světlo se na nich blyští, jako by byly z drahého kamene. Bohužel, dnes je jich tu ve vodě málo a na břehu ještě míň. I to málo ale stačí k naší naprosté spokojenosti, tohle místo si svou popularitu skutečně zaslouží.
Vymrzlí, ale spokojení se vracíme zpátky k jezeru a o pár minut později i k autu. Za tu hodinku jsme stihli pořádně vymrznout, vyhřívání předních sedaček tak přijde vhod. Vracíme se na silnici. Většina řidičů zabočuje doprava, my vlevo. Do cíle dnešní etapy to je už jen něco málo přes 30 kilometrů, za 20 minut jsme tam.
V půl deváté večerní jsme již ubytovaní v podlouhlé budově Guesthouse Skálafell. Pokoje jsou menší, ale opět čisté a dobře zařízené. Dáme si společnou večeři a pak chvilku povídáme. Nicméně dlouhé cestování si vybralo svou daň, všichni jsme unavení a zdrchaní. Ještě se pár minut snažím koukat na fotbal v televizi, ale brzy ji vypínám a zavírám oči. Dobrou noc!
Na závěr malé statistické okénko. Dnes jsem jsme najezdili asi 430 kilometrů, dalších 7 kilometrů jsme nachodili na několika procházkách. Výškový profil chodeckých částí nestojí za řeč, dohromady asi 200 výškových, další dny to asi bude lepší.