Asi většina lidí má nějaký cíl. Někdo chce zhubnout, jiný se chce naučit španělsky, další by rád pronikl do tajů jazyka Java. Pro mě je takovým vysněným cílem úspěšné dokončení pochodu zvaného Pražská 100. A kde jinde na to potrénovat než na letním pochodu organizovaném stejnou partou nadšenců kolem Olafa Čiháka, který se schovává za kryptickou zkratku TŠODKD?
Několik ročníků seriálu závodů Horská výzva začínalo vždy v průběhu dubna v drsném prostředí Jeseníků. Snad pokaždé si závodníci mohli užít spousty sněhu a teploty pod bodem mrazu, což závod činilo zajímavým, v našich končinách relativně výjimečným a hodně populárním. Letos však došlo ke změně termínu a přesunu doprostřed léta.
Téměř na den přesně po roce jsem zase na cestě na sever, do Vrchlabí, kde večer odstartuje jubilejní 50. ročník pochodu Krakonošova 100. Šel jsem ho sice zatím jen jednou, ale i tak je to teď spolu s Beskydskou sedmičkou můj nejoblíbenější podnik. Mimo jiné proto, že to byla moje první dokončená stovka, navíc v hodně slušném čase.
Co s načatým víkendem? Což takhle Rakovnická 60? Je to sice teprve třetí ročník, ale odevšad na ni slyším jen pozitivní ohlasy, a když ji na Facebooku pochválil i sám Olaf, tak to nemůže být šlápnutí vedle. Ale jak se do Rakovníka dostat na šestou hodinu ranní bez toho, abych noc strávil na cestě? I tady pomůže Facebook, respektive Jirka, který přes něj nabízí odvoz na start.
Je to tak, dnes pět minut před půlnocí začíná další ročník seriálu horských závodů nazvaný Horská výzva. A začíná trochu netradičně v Krušných horách, kde se koná již několikrát realizované, 66 kilometrů dlouhé kolečko z Božího Daru přes Abertamy, Jáchymov, Stráž nad Ohří a Klínovec zase zpátky do místa startu.
Mám rád Jeseníky i dlouhé pochody, proto je moje účast na letošním již třetím ročníku Jesenické stovky celkem logická. Trasa vedoucí ze Šumperku skrz celý Hrubý Jeseník sice měří přes sto kilometrů, ale slibuje skvělé zážitky a dostatek míst ke kochání. Obzvlášť, pokud vyjde předpověď a bude krásné počasí.
Loňská Tlapička byla povedená a i přes nudnější pasáže jsem si ji užil. Proto jsem se na letošní ročník, který měl díky zcela změněné trase vedoucí skrz Brdy do Dobříše a zpět na nádraží Karlštejn nabídnout mnohem lepší zážitek, dost těšil. Bohužel moje trávící soustava si noc před závodem postavila hlavu, a tak jsem se ráno probudil slabý a nevyspalý.
První letošní “ostrý závod” nesoucí název Quo Vadis aneb vítání jara na Milešovce je úspěšně za mnou. Proti mým předpokladům to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou, naopak jsem si během těch 55 kilometrů s převýšením kolem 2000 metrů docela máknul. Navíc jsem si užil víc zimy, než na Pražské stovce a pochodu Zimou nezimou dohromady.
Je něco po šesté hodině ráno a já jsem v autobuse číslo 113 na cestě do Písnice, kde se od šesté hodiny ranní odehrává start pochodu S Trilobitem zimou nezimou, pořádaného KČT Trilobit Barrandov. Ale jak už nadpis tohoto příspěvku napovídá, zimní pochod to nebude ani náhodou.
Začíná se nám tady rozmáhat takový drobný nešvar. Každý první víkend v prosinci si na sebe vezmu teplé oblečení, batůžek a něco na zub, vypravím se na start Pražské Stovky (P100), spoustu hodin se peru s kilometry, nástrahami počasí a Olafovými záludnostmi, a pak… a pak stejně nedojdu do cíle.