Lezení po horách je zábava a naše nejoblíbenější sportovní činnost.
Den 12. — Třetí den našeho čtyřdenního treku plánujeme dát si do těla zase trochu víc, cesta z Emstruru do Hrafntinnuskeru proto bude mít přes 28 kilometrů a převýšení skoro 550 metrů. Kromě krásného výhledu do okolí nás ke konci cesty bude čekat první setkání s pestrobarevnými kopci Duhových hor, více méně hlavní smysl naší cesty.
Den 11. — Když jsme se ráno kolem osmé hodiny probudili, byla už chata skoro prázdná, kromě nás v ní zůstalo už jen pár dalších cestovatelů. Sbalili jsme si naše prádlo, snesli si batohy z prvního patra do přízemí a obuli se. Na rozdíl od oblečení měly boty k úplné dokonalosti dost daleko, ale díky „ovečkovským“ ponožkám z Merina nepředstavovala mírná vlhkost velký problém.
Den 10. — Budíček je někdy mezi osmou a devátou hodinou ranní a než se nasnídáme, dobalíme a vylezeme před hotel, je deset. Venku je však mírná rozmrzelost ze zdržení rychle přebita, protože lije jako z konve. Autem popojíždíme pár stovek metrů na parkoviště u informačního centra, které se nachází přímo před 62 metrů vysokým vodopádem Skógafoss.
Když jsme plánovali prodloužený víkend ve Velkých Losinách, měli jsme v úmyslu věnovat minimálně jeden den nějakému pěknému a trochu delšímu výletu. Nakonec jsme se shodli na tom, že vyrazíme autobusem do Červenohorského sedla, půjdeme na Praděd a až tam budeme, tak uvidíme, co dál. A jak jsme se domluvili, tak jsme v neděli 6. května udělali.