Akce Kudy chodili trempové, pořádaná turistickým oddílem Trilobit Barrandov, patří mezi mé nejoblíbenější “kratší” pochody. Cesta vede vesměs kolem řek a potoků, lesy a loukami, prostě tam, kde to “trempíci” měli a mají rádi. Loňská trasa mi přišla výjimečně povedená, z letošní jsem měl trochu obavy, protože první pohled na oficiální GPX soubor sliboval méně lesů a více asfaltu.
Letošní sezóna zatím není zrovna povedená, K100 je moje premiérová stovka v tomto roce. Nemám moc natrénováno, ale poměrně slušný výsledek z pochodu do Prčic mě naplňuje mírným optimismem. Nicméně hory jsou hory, ty v okolí Prahy nenajdeme, takže to určitě bude bolet. Ale těším se, Krkonoše mám prostě rád. Jen ta předpověď počasí mi dělá starosti…
Známý pochod vedoucí z jižního okraje Prahy až do Prčic je pro mě jednou z posledních možností, jak alespoň trochu natrénovat na neúprosně se blížící Krakonošovu 100, konanou v půlce června v Krkonoších. Rok 2017 je totiž z pohledu pochodnického všechno, jen ne úspěšný. Ale jsem optimista, ono mi vlastně ani nic jiného nezbývá…
Letošní dálkoplazecká sezóna se pro mě zatím nevyvíjí podle mých představ. Je konec dubna a v nohách mám dohromady míň kilometrů, než kolik jsem loni ušel během každé z několika stovek. Především proto se chystám na start druhého letošního pochodu od Trilobitů s názvem Karlštejnská tlapička.
Je konec února, po sněhu ani památky, teplota v noci jen nesměle nakukuje do záporných hodnot a mým nohám se začíná stýskat po dlouhých (nejen) turistických pochodech a závodech. Nejvyšší čas vyrazit na první letošní výlet pořádaný oddílem Trilobit Barrandov s názvem S Trilobitem Zimou Nezimou.
Pražská stovka je ultra-dlouhý a ultra-náročný závod konaný v první půlce prosince v “okolí” našeho hlavního města s cílem v Praze – Modřanech. Každý rok se ho účastní několik stovek nadšenců, mezi kterými figuruji i já, a každý rok to většina z nich dojde až do cíle, zato já to zabalím někde v průběhu cesty. Bohužel, nejinak tomu bylo i letos…
Zatímco Krkonoše mám prochozené a proběhané celkem slušně, území o pár kilometrů níž na jih mezi Trutnovem a Dvorem Králové nad Labem je pro mě velkou neznámou. I proto jsem při plánování akcí na letošní podzim vzal v potaz relativně nový podnik nazvaný jednoduše Stovka Podkrkonoším.
Nevím, kolik černých koček mi přeběhlo přes cestu, kolik soli jsem rozsypal a kolik zrcadel rozbil, ale jak jinak si vysvětlit, že jsem ušel a uběhl skoro 125 kilometrů v rámci papírově 130-kilometrového pochodu Z Dubče do Dubče, a stejně jsem nakonec neviděl cíl… Ale byl to pěkný pochod v překvapivě pěkném prostředí, počasí nám přálo a rekord v počtu ušlých kilometrů mám tak jako tak.
Již počtvrté za posledních pět let stojím začátkem září na třineckém náměstí Svobody a upírám oči k časomíře, která odpočítává poslední vteřiny do startu. Společnost mi dělá historicky třetí parťačka Míša, se kterou mám v plánu i napodruhé projít celou trasu “short” včetně zacházky do Ráztoky. A poprvé cítím před závodem silnou nervozitu…
Letošní šumavský podnik seriálu Horská výzva, jsem od začátku bral především jako takový test vzájemné kompatibility s mojí novou závodní parťačkou Míšou. V ostrém tempu jsme si zaběhli přes 20 kilometrů, vylezli na několik kopečků, vyzkoušeli pohyb za světla i v noci, a v neposlední řadě zvládli skoro 54 kilometrů. Takže spokojenost, i když jsme nakonec závod nedokončili.