Cestování
Cestuji rád a relativně často, především s drahou polovičkou. Občas se ale vydám i na trochu delší a trochu dobrodružnější výlet, o kterém pak napíšu cestopis. Seznam těch nejkrásnějších zahraničních cest je uveden na této stránce.
Cílová rovinka, duny a překvapivé setkání (Vila Nova de Milfontes -> São Torpes)
Den 8. — Poslední den mé letošní podzimní expedice je tu. Podle několika zdrojů, které jsem během své přípravy četl, by měla být část kolem rybářské vesnice jménem Porto Covo tím nejhezčím, co Fishermen’s Trail. Tak se nechám překvapit. Opět by se ale mělo jednat o snadnější úsek, takže jediné, co mě bude tlačit, je čas. Pár minut po šesté mi z centra Sines jede autobus zpátky do Lisabonu a pokud mi z nějakého důvodu ujede, budu mít problém. Fakt velký problém…
Písek. Všude jen písek! A taky korek! (Cavaleiro -> Vila Nova de Milfontes)
Den 7. — Sedmý den je takovou esencí celého Fishermen’s Trailu. Vesměs celou dobu vede po pobřeží, s jednou odbočkou do vnitrozemí do vesnice Almograve. Čeká mě spousta písku, moře a skal, a také nějaká ta místní flóra. I dnes má být pěkně, ale teplota setrvale klesá nejen v noci, ale i přes den – podle předpovědi bude maximálně 14 stupňů. V každém případě už se začínám trochu těšit do cíle nejen dnešní etapy, ale i celé této expedice.
Nejkratší a nejsnadnější etapa (Zambujeira do Mar -> Cavaleiro)
Den 6. — Když jsem si kvůli výrazně levnější letence musel pobyt v Portugalsku o den protáhnout, znamenalo to také ze sedmi dnů šlapání udělat osm. Vzhledem k povinnosti spát jen ve vyhrazených kempech nebo přímo pod střechou někde v ubytku z toho nakonec po několikadenním přemýšlení a šoupání vlaječek na plánovací mapě vyšla hodně jednoduchá a hodně krátká šestá etapa. Tak alespoň budu mít čas na premiérové dovádění v moři!
Městečko Odeceixe a moře písku (Camping Serrão -> Zambujeira do Mar)
Den 5. — Po dvou odpočinkovějších dnech bych se dnes měl protáhnout zase o malinko víc, mám v plánu ujít skoro 40 kilometrů. Až na výjimky pouze podél pobřeží, na dohled oceánu. Podle mapy by to nemělo být příliš obtížné, největší překážkou asi bude tradičně sluníčko a písek. V plánu je i návštěva jednoho většího městečka jménem Odeceixe, které, stejně jako Aljezur, leží několik kilometrů ve vnitrozemí. Proti proudu řeky Seixe. Tak vzhůru na cestu, jinak tu zmrznu…
Eukalyptový háj a hrad v Aljezur (Barranco da Fonte -> Camping Serrão)
Den 4. — Po včerejším klidnějším dnu mě ani dneska nečeká žádná divočina. Trochu překvapivě mě trasa povede především vnitrozemím, k moři se dvakrát dostanu jen na skok a potřetí jen na pár kilometrů. Ale to mi vůbec nevadí, po třech dnech už jsou moře i skály kolem malinko okoukané. Asi hlavním lákadlem by měl být starý hrad, respektive zase jeho zbytky, sahající až někdy do doby Bronzové.
Den třetí, slunečný a na pohodu (Vila do Bospo -> Barranco da Fonte)
Den 3. — Po včerejším plánovaně dlouhém a neplánovaně náročném, skoro 45 kilometrů dlouhém pochodování, jsem to dneska chtěl vzít hodně rekreačně. Zastavit se v nějaké hezké restauraci na dobré jídlo, nasadit pohodové tempo a možná si dopříá i nějaké to koupání ve studeném a stále neklidném Atlantiku. Tak uvidíme, co z toho se povede. V každém případě jsem si plánoval přispat a řádně doplnit energii.
Prý to bude pohodička, říkali… (Salema Eco Camp -> Vila do Bospo)
Den 2. — Na druhý den jsem si připravil pořádnou porci kilometrů, čeká mě jich skoro 48! Ale vzhledem k obtížnosti treku by to mělo být bez problémů zvládnutelné. Nejvyšší kopec bude mít jen 150 metrů a dohromady podle mapy nastoupám jen asi 600 výškových. Navigace taky zatím není nijak náročná, pokud nemám po levé ruce moře, jdu špatně. Takže mám asi největší obavu z toho, jestli mě dneska nebudou bolet stehna nebo si neudělám jiné bebíčko…
Začátek písečného dobrodružství (Lagos -> Salema Eco Camp)
Den 1. — Celodenní cestování je vždy trochu nuda, proto samým vzrušením z nadcházejícího začátku expedice nemůžu dospat a budím se už v 6 ráno. První den jsem naplánoval na rozkoukání, 24 kilometrů s minimálním převýšením bude na protažení ztuhlých svalů a otestování poslední měsíce bolavých, ze šlapání na kole možná přetížených stehen tak akorát. Počasí má být ještě proměnlivé, ale bouřky ani tornádo v předpovědi nejsou, tak to snad všechno bude cajk!
Příprava a cesta na expedici v Portugalsku 2025
Dálkový pochod Fishermen’s Trail mi utkvěl v paměti už na jaře při hledání trasy pro mou krátkou jarně-letní dovolenou. Vzhledem ke své délce kolem 240 kilometrů to ale na pětidenní pochod bylo příliš velké sousto, proto jsem to odložil do šuplíčku „na potom“ a odletěl na Mallorku. O půl roku později jsem se ale ke svému nápadu vrátil a začal ho rozpracovávat. Po několika dnech plánování nakonec vykrystalizovalo 8 dní pochodování a 2 dny cestování, což na zbývající 4 dny dovolené bylo tak akorát.
Moje výbavička alias Gear List pro Portugalsko 2025
Po 3 expedicích už mám výbavy plnou skříň, proto jsem před Portugalskem nemusel ani moc utrácet. Největší změnou na mém gearlistu byl nový, super lehký a super praktický stan Durston X-Mid 1, který pro svou konstrukci využívá trekových holí a váží tak jen necelou polovinu toho, co stan původní. Díky výhodnému prodeji svého stávajícího lehkého stanu Jurek ULLI 1 a nákupu přímo u zahraničního výrobce jsem ho ale pořídil jen s drobným příplatkem.
Mírně užitečné informace o Portugalsku – tipy, triky, ceny, ubytko a tak…
U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
Expedice v kostce – Portugalsko na podzim roku 2025
Dálkový pochod Fishermen’s Trail mi utkvěl v paměti už na jaře při hledání trasy pro mou jarně-letní dovolenou, náhradu za Kungsleden. Vzhledem ke své délce kolem 230 kilometrů to ale na pětidenní pochod bylo příliš velké sousto, proto jsem to odložil do šuplíčku „na potom“ a odletěl na Mallorku. O půl roku později jsem se ke svému nápadu vrátil. Po několika dnech plánování nakonec vykrystalizovalo 8 dní pochodování a 2 dny cestování, což na letošní 4 zbývající dny dovolené bylo tak akorát.
Cyklovýlet na maják Formentor a návrat domů (Port de Pollença a Formentor)
Den 6. — Den šestý je den návratu. Protože mi ale letadlo letí zpátky až pozdě večer, hodlám si ten poslední den dovolené užít tak nějak víc, než obvykle. Už včera jsem začal zjišťovat, jestli je možné prodloužit si check-out, po snídani se prý dozvím víc. A kromě hotelového bazénu mě láká i výlet na nejvýchodnější cíp severní poloviny ostrova, na maják Formantor. Je to asi 19 kilometrů daleko a jediné, co zatím nevím, je jak se tam dostat… Ale já už něco vymyslím!
Dlouhá a poněkud nudná cesta do cíle (Coll de Bosc Gran -> Port de Pollença)
Den 5. — Předchozí tři dny jsem si celkem máknul, dneska by to proto mělo být spíš odpočinkovější završení mé pětidenní expedice. V plánu je dojít do cíle co nejdříve a konečně si užít hotelový bazén, případně jiné typicky dovolenkové aktivity či zážitky. Podle mapy půjdu vesměs z kopce, v plánu mám pouze jedno zpestření v podobě výstupu na Puig Tomir. Ale upřímně řečeno se mi moc nechce, tak konečné rozhodnutí odkládám až na později, až budu stát na rozcestí a budu do toho muset říznout…
Přehrada a (druhá) nejvyšší hora Mallorky (Coll de l’Ofre -> Coll de Bosc Gran)
Den 4. — Na čtvrtý den jsem si naplánoval procházku kolem vodní nádrže Cúber a dva intenzivní výstupy. První bude kolem vrcholku hory Puig dels Tossals Verds, druhý pak na druhou nejvyšší horu Mallorky, Puig de Massanella. Ta první se totiž zalíbila vojákům, kteří si na jejím vrcholku postavili velký radar. A od té doby tam nemají očumující a fotící civilisty moc rádi, tak si pro jistotu celou oblast uzavřeli pro sebe. Poslední zajímavostí bude návštěva Klášter Santuari de Lluc.
Moře, koupačka a pirátská slavnost v Sólleru (Ref. Moragues -> Coll de l’Ofre)
Den 3. — Po včerejším dlouhém a náročném pochodování jsem sice byl unavený, ale o poznání méně než první den. Což je dobře, protože mě ani dneska nečeká úplně snadný úsek. Během 36 kilometrů mám v plánu projít další zajímavá přírodní místa GR 221, navštívit malou pobřežní vesničku Deià a velké vnitrozemské město Sóller, prohlédnout si maják střežící vjezd do přístavu Port de Sóller, a v neposlední řadě se zase smočit v moři. Tentokrát na podle fotek mnohem hezčí pláži poblíž vesnice Deià, kam bych chtěl podle svého itineráře dorazit někdy před polednem.
Města, moře, lesy a spousta kamenů (Ref. Coma d’en Vidal -> Ref. Moragues)
Den 2. — Dneska mě čeká asi nejdelší etapa pětidenní expedice, měl bych ujít přes 40 kilometrů a nastoupat hodně přes 2500 metrů. Tedy pokud se něco nepokazí. Na rozdíl od včerejška na to mám ale celý den. Nicméně zase bych se rád konečně vykoupal v moři – na Tenerife jsem, si to plánoval hned několikrát, ale nakonec se mi to během samotného treku nepodařilo. Nakonec stejně bude nejvíc záležet na tom, jestli se mi povede setřást únavu, nebo budu po 20 kilometrech stejná mrtvola jako včera…
Přesun na start a lehčí začátek (Port d’Andratx -> Ref. Coma d’en Vidal)
Den 1. — Start letošní expedice jsem si kvůli pozdnímu příletu musel naplánovat až na poledne dne následujícího. Napřed bylo nutné se s jedním přestupem dostat autobusem do městečka Port d’Andratx, kde vybraný trek GR 221 začíná. Nebo také končí, pochodníci mohou těch cca 150 kilometrů zdolat oběma směry. Já si vybral směr ze západu na východ s koncem na východním cípu ostrova, v dalším přístavu Port de Pollença. Tak uvidíme, jestli se tam dostanu včas a podle plánu!
Příprava a cesta na expedici na Mallorce 2025
Baleárské ostrovy. Dovolenková destinace převážně německých důchodců a anglických nevybouřených mladíků. Moment… Tenhle úvod už jsem někde viděl… No jasně, u reportu z Tenerife! Možná se to někomu může zdát trochu zbrklé, vyrazit necelý rok po návštěvě Tenerife na další podobný ostrov, ale někdy se to tak sejde a člověk si nemůže moc vybírat. Plánovanou expedici do Švédska jsem musel odložit minimálně o rok, a tak jsem využil jeden z placených květnových svátků a vyrazil na cestu.
Moje výbavička alias Gear List pro Mallorcu 2025
Na první pohled to sice vypadá, že už mám výbavy víc, než zvládnu unést, ale opak je pravdou:) Když chce člověk trochu optimalizovat zátěž, kterou táhne na zádech, bez dalších nákupů pro konkrétní situaci se úplně neobejde. Díky expedici na Tenerife, které je svým charakterem počasí Mallorce dost podobné, ale bylo nákupů jen velmi omezené množství. A ten největší náklad, nová karimatka, byl spíš upgrade než nákup něčeho úplně nového.
Mírně užitečné informace o Mallorce – tipy, triky, ceny, ubytko a tak…
U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
Expedice v kostce – Mallorca na jaře roku 2025
Po loňském, vesměs sluníčkovém Tenerife, jsem sice na konec prázdnin plánoval něco víc na sever, a dokonce jsem byl i v úvodní fázi přípravy na švédskou Královskou cestu, ale pak se to nějak zkomplikovalo a já místo toho jen s minimální přípravou vyrazil na další ze španělských ostrovů. Tentokrát na Mallorcu. Z určitého pohledu je to takové „Tenerife light“, ale právě to jsem potřeboval – na expedici jsem měl jen týden a musel jsem letět už v první polovině května.
Zakončení a návrat z expedice na Tenerife 2024
Moje druhá sólo expedice spěje ke svému konci. Zažil jsem na Tenerife dva krásné, zajímavé a dobrodružné dva týdny. Viděl jsem skoro všechno, co jsem vidět chtěl a prošel skoro všechno, co jsem si naplánoval. Nafotil jsem stovky fotek a zaznamenal stovky kilometrů nejrůznějším terénem. Ale všechno má svůj čas, všechno jednou končí, a tak se dnešním dnem mé letošní putování po cizích krajích stává historií. Dopoledne se přesunu na letiště, nasednu na letadlo, a pokud nenastane nějaká komplikace, kolem půlnoci budu doma.
Zpátky do civilizace, zpátky na pobřeží (Barranco del Río -> El Médano)
Den 12. — Dnes mě čeká poslední etapa. Poslední přenocování v hotelu na břehu moře. Poslední kapitola v itineráři mé letošní expedice. Do cíle v hotelu El Médano ve stejnojmenném turistickém centru mi zbývá necelých 30 kilometrů, svou destinaci mám už před očima. A mám smíšené pocity. Na jednu stranu se mi tu moc líbí a klidně bych tu zůstal i déle, na stranu druhou jsem už dost unavený a celkově opotřebovaný. Takže je asi nakonec dobře, že se moje letošní letní soukromá dovolená chýlí ke konci.
Dlooooouhý návrat na jihozápad ostrova (La Esperanza -> Barranco del Río)
Den 11. — Po dlouhém a důkladném odpočinku mě dneska bude čekat… No určitě velká porce kilometrů, ale jinak je to stále ve hvězdách. Zázrak se totiž nestal, velká část trailů v oblasti postižené rozsáhlými požáry je stále veřejnosti nepřístupná, a tak, i když to nemám úplně rád, budu muset při cestě na západ improvizovat. Raději jsem si proto nastavil budík na šestou hodinu, abych se na cestu vydal co možná nejdříve a měl dostatek času na řešení případných zádrhelů a překážek.
Kolem letiště zpátky k národnímu parku (Tegueste -> La Esperanza)
Den 10. — Na dnešek jsem si naplánoval nejjednodušší etapu z celého pobytu, která se navíc po včerejším neplánovaném setkání se strážcem parku ještě o pár kilometrů zkrátila. Místo v lese jsem totiž přespal v luxusním domečku v městečku Tegueste, takže dnes musím zdolat pouhopouhých, vesměs nenáročných 19 kilometrů. Největším dobrodružstvím tak podle všeho bude sehnat nějaké trekové ponožky velikosti 48, protože se mi do věčných „chodišť“ odebral druhý a poslední pár. A jít bez nich by nemuselo dopadnout dobře…
Vinařská stezka po pobřeží a Roque de Taborno (Almáciga -> Tegueste)
Den 9. — Plán na dnešní den je relativně pohodový. Obzvlášť, když jsem včera na poslední chvíli změnil cíl etapy a tu dnešní si tak o příjemných 5 kilometrů zkrátil. Napřed chci jít podél pobřeží až na pláž Playa de Tamadite, kde si snad konečně budu moct trochu užít i moře. Následně ze všech stran okouknu monumentální skálu Roque de Taborno, abych pak nakonec znovu vyšplhal až na hřeben rozdělující ostrov na severní a jižní část, prošel se tajuplným Lesem záhad a někde na jeho okraji našel místo k přespání.
Rezervace El Pijaral a východní cíp ostrova (Igueste -> Almáciga)
Den 8. — Když jsem plánoval procházky po východní části ostrova, pojal jsem to dost odpočinkově. Chtěl jsem navštívit různé pláže, a kromě pochodování si trochu užít i vodních sportů. V praxi se ale ukázalo, že mezi plánováním a realitou bývá dost často velký nesoulad – moře může být bouřlivé, pláže kamenité a počasí nepřející. A to nemluvím o tom, že jsem si při plánování na samotné koupání nevyhradil moc času. Prostě jsem v itineráři pokračoval dál. Takže jsem zvědavý, jestli se mi během těch 14 dnů povede smočit alespoň jednou…
Prales v parku Anaga a noční bojovka (San Cristóbal -> Igueste)
Den 7. — Požár na konci léta 2023 napáchal na Tenerife obrovské škody. Jedním z důsledků několikaměsíčního ohnivého pekla, trvajícího od půlky srpna do půlky listopadu, je i uzavření mnoha, nebo lépe řečeno skoro všech turistických tras, stezek a silnic v centrální oblasti mezi hranicí národního parku Teide na straně jedné a městem La Esperanza na straně druhé. Vzhledem k obrovskému zasaženému území probíhá sanace, zabezpečení a znovuotevření cest hodně, hodně pomalu. Což mi dost komplikuje plány. Bohužel…
Pohodovým tempem až na severní pobřeží (Chinyero -> Puerto de la Cruz)
Den 6. — Dneska to konečně vyšlo, tahle etapa byla konečně bez nervů a „na pohodu“! Vesměs celá vedla po příjemné lesní cestě, v chládku, ve stínu mohutných borovic, a navíc z mírného kopce. Jediný drobný zádrhel na mě čekal až na úplném konci etapy, ale uzavřená stezka a nutnost najít alternativní trasu už mě nemůže překvapit. Díky velmi brzkému budíčku a minimálním přestávkám jsem byl v cíli už brzy odpoledne a mohl si dostatečně odpočinout a trochu i prohlédnout přímořské městečko.