Celodenní procházka po Reykjavíku

by | Jul 4, 2012 | Island 2012 | 0 comments

Den 15. — Předposlední den našeho pobytu máme na programu jediný bod – obhlídku Reykjavíku, hlavního města Islandu. Až večer pak přejedeme do malého penziónu na okraji Keflavíku, kde máme domluvený poslední nocleh. Můžeme si proto trochu přispat, z hotelu vyrážíme až kolem desáté hodiny dopolední. Těšíme se především na dominantu města, katedrálu Hallgrímskirkja, ale zajímavá bude určitě i nová koncertní hala Harpa nebo ulice v centru pojmenovaná Laugavegur, tedy stejně, jako trek skrz Duhové hory. Během procházky se, jen tak mimochodem, pokusíme najít servis, kde by snad mohli na počkání opravit Hančin pochroumaný objektiv. Nuže, vzhůru do “velkoměsta”.

Náš hotýlek 4th Floor, který jsme včera tak trochu se štěstím našli, leží v blízkosti centra města, všechno zajímavé proto máme v docházkové vzdálenosti. Přesto vyrážíme autem, vzhledem k omezenému počtu parkovacích míst před hotelem musíme přeparkovat. Po zdlouhavém hledání volného místa na ulicích nakonec rezignujeme a zajíždíme do krytého parkingu Vitatorg kousek od pobřeží s obavou, na kolik nás takový luxus přijde. Výsledná cena v přepočtu necelých 100 korun za celodenní kryté parkování skoro v centru města je pro nás velmi příjemným překvapením.

Dál pokračujeme pěšky, jen s malým batohem a foťákem. Počasí je takové všelijaké, není vysloveně ošklivo, ale je zataženo a zima, naštěstí bez deště nebo sněhu. Snad se to nezhorší. Naše první kroky vedou na pobřežní promenádu, protože si chceme prohlédnout moře. Při té příležitosti si všimneme nedaleko stojící kovové plastiky znázorňující vikingskou loď, jednoho ze symbolů města. Jmenuje se Sluneční poutník (v originále Sólfar) a byla vytvořena v roce 1990. Samozřejmě si ji fotíme a když chceme společný snímek, jako už po několikáté si o něj můžeme kolemjdoucí požádat česky. Island je očividně oblíbená destinace i pro mnoho Čechů.

Reykjavík, založený roku 1786, je nejsevernější hlavní město na světě. V zimě jsou tu pouze 4 hodiny slunečního světla, v létě jsou naopak noci jsou velmi světlé, téměř jako ve dne. Město Reykjavík má v současné době asi 120 tisíc obyvatel, což jsou přibližně 3/5 celé Islandské populace. Název Reykjavík znamená v doslovném překladu kouřící zátoka. Pojmenovali ho tak první osadníci kteří z lodí uviděli páru vycházející z horkých pramenů na pobřeží.

Jen kousek od Sluneční lodi leží nově vybudovaná koncertní hala kombinovaná s konferenčním centrem nazvaná Harpa. Ocelový skelet pokrývá vizuálně působivý koncept geometricky tvarovaných, různobarevných skleněných panelů, které ve světle vypadají velmi zajímavě. Její stavba však nebyla bez problémů. Z důvodu finanční krize v roce 2008 nebylo několik let ani jasné, jestli se vůbec postaví. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a stavba za 164 milionů euro byla v roce 2011 dokončena. A už tu hráli i Antonína Dvořáka. 🙂

Ani jsme se nenadáli a jsme v docích, kde obdivujeme velká plavidla pobřežní stráže a dalších úřadů, firem a organizací. Zajímavostí je zde vystavená parní lokomotiva, jedna ze dvou, které se ve třicátých letech minulého století podílely na stavbě doků v Reykjavíku. Jinak to ovšem s železniční dopravou na Islandu není moc slavné, udržovat kolejovou síť je očividně, vzhledem ke složitým a neustále se měnícím geologickým podmínkám, příliš náročné a nerentabilní.

V oblasti doků je i několik tradičních restaurací a kanceláří nabízejících různé turistické kratochvíle, jako například výlet lodí za velrybami nebo papuchalky. Vzhledem k naší úspěšné výpravě za těmito obrovskými mořskými savci v Húsavíku i focení Papuchalků na úplném okraji Západních fjordů nás tato nabídka moc neosloví, pokračujeme dál v prohlídce města. Obdivujeme dřevěné pestrobarevné budovy a úzké uličky, čas od času se zastavíme u nějakého obchůdku se suvenýry, až dojdeme k nevelkém jezeru Tjörnin, což v překladu znamená Rybník.

Kolem jezírka o rozměrech 550 x 250 metrů je několik zajímavých budov, z nichž tou nejdůležitější je městská radnice Ráðhús Reykjavíkur. Moderní sídlo vedení města včetně primátora bylo postaveno v roce 1992, a kromě úředníků se v jeho útrobách nachází i kavárna a obrovská plastická mapa celého Islandu. Mezi další stavby vhodné povšimnutí patří kostel Fríkirkjan í Reykjavík na východním břehu stojící hned vedle budovy Islandské národní galerie. Osvěžit se během prohlídky města můžete i v historické budově restaurace Iðnó kombinované s malým divadlem.

Od jezírka Tjörnin je to už jen malý kousek na křižovatku ulic Laugavegur a Skólavörðustígur. První ulice je zajímavá svým jménem shodným s trekem v oblasti Duhových hor, ta druhá zase krásným výhledem na katedrálu Hallgrímskirkja, náš další cíl. Než se k němu dostaneme, musíme ujít skoro půl kilometru mezi spoustou obchůdků, kaváren a restaurací, což se protáhne na celou hodinu. Mimo jiné proto, že cestou nacházíme první a bohužel v oblasti centra jediný obchod s fotoaparáty, který se ovšem specializuje na značku Canon. Dostáváme však tip na velký obchod a servis umístěný někde na periferii Reykjavíku, případně na velké nákupní centrum Kringlan ležící asi 3 kilometry odsud.

Lutheránská katedrála Hallgrímskirkja je díky své výšce 73 metrů dominantou Reykjavíku a jednou z nejvyšších staveb na ostrově vůbec. Stavba byla pojmenována po islandském básníkovi a duchovním Hallgrímuru Péturssonu. Projektoval jej architekt Gudjón Samúelsson v roce 1937. Jeho stavba začala v roce 1945, dokončen byl o 38 let později v roce 1986. V katedrále jsou instalovány velké varhany složené z 5275 píšťal.

Konečně se dostáváme ke katedrále. Je vskutku obrovská! A i díky sluníčku, světlé barvě a barevným kytkám před ní velmi fotogenická. Chvíli fotíme, pak si sedáme na okraji náměstíčka do malé kavárny Café Loki a dáváme si malé občerstvení. Asi půl hodiny odpočíváme, pak děláme pár posledních fotek náměstí a vydáváme se na cestu k nákupnímu centru Kringlan, kde doufáme v nějaké větší elektro nebo ještě lépe specializovaný obchod s fotoaparáty.

Kráčíme po okraji jedné z hlavních dopravních tepen Reykjavíku, kde panuje hustý provoz. Koncentrace Škodovek je tady sice o málo menší, než obecně na Islandu, ale i tak jich tady jezdí neuvěřitelně moc. Míjíme pěkně upravený parčík s islandskou vlajkou tvořenou stovkami fialových, bílých a červených macešek, a přes několik velkých křižovatek pokračujeme dál na východ až velkému nákupnímu komplexu Kringlan. Uvnitř je to klasika, asi jako všude na světě. Spousta obchodů, spousta světel, spousta lidí, spousta zboží. Jen foto obchod hledáme marně, proto to po chvilce vzdáváme a vycházíme před nákupní středisko.

Před střediskem máme krátkou debatu o tom, co dál. Je sice už odpoledne, ale času máme stále víc než dost, proto se rozhodujeme zkusit vyhledat specializovaný obchod s foto technikou, na který jsme dostali tip dopoledne. Problémem bohužel je, že nevíme, kde vlastně ten obchod leží. Známe jen jeho přibližnou polohu, ale riskneme to. Po hodinové cestě a intenzivním hledání se na nás nakonec usměje štěstí a prodejnu Beco nalézáme. A dokonce mají ještě otevřeno! Naše naděje bohužel trvá jen chvilku, oprava na místě není možná. Chvilku debatujeme s prodavačem a Hanka se nakonec rozhoduje koupit si objektiv nový. Naše cesta tak nebyla zbytečná a po zaplacení a výměně objektivu můžeme pokračovat v okružní cestě po Reykjavíku.

Z prodejny se snažíme dostat na pobřeží a daří se nám to u nákladního přístavu plném skladů a kontejnerů. Zajímavé to sice je, ale trochu rychle se to okouká. Změna nastává až po příchodu na okraj zátoky Rauðarárvik, přes kterou je vidět budova Harpa, u které jsme byli na počátku naší cesty. Podél pobřeží vede krásná cesta, zhluboka dýcháme vlhký mořský vzduch a pozvolna se blížíme k parkovišti, ve kterém jsme nechali naše autíčko. Před sedmou hodinou večerní už jsme na místě a po chvilce odjíždíme na východ směrem na Keflavík, kde máme zajištěné poslední ubytování.

Za hodinku parkujeme před nízkým domkem nesoucím název Home Guesthouse. Pokoj uvnitř je naprosto luxusní a velmi příjemní jsou i majitelé. Během večeře si s nimi i s další ubytovanou dvojicí povídáme, ale pak už je nejvyšší čas jít balit. Zítra sice odlétáme až odpoledne, ale máme ještě v plánu navštívit několik zajímavých míst, a tak je lepší zabalit si v klidu předem. Do postele jdeme už před půlnocí, protože zítra nás čeká opravdu náročný den.

Pin It on Pinterest