Jubilejní 25. ročník Pražské stovky sliboval návrat ke kořenům. A to nejen svou trasou, startující i končící v Praze – Modřanech a plánující účastníky zavést na ta nejkrásnější místa na jih od metropole, ale i svou délkou čítající ještě „snesitelných“ 125 kilometrů. Což proti letům minulým představovalo značné zkrácení. Není proto divu, že se na start postavilo hned 317 odvážlivců.
Jo, jo, jo, jo a ještě jednou JO! Olafův organizátorský skalp se konečně houpe na mém virtuálním pochodnickém opasku a já tomu stále tak trochu nemůžu uvěřit. Dokončil jsem Týnišťské šlápoty, zdolal jsem 120+ kilometrů s převýšením 3800+ metrů! Vyrovnal jsem se s horkem, suchem i bouřkou, a zároveň vylepšil rekordní záznam v kolonce nejdelší pochod. Ale hlavně, a to především, jsem se celou cestu výborně bavil.
Pražská stovka je ultra-dlouhý a ultra-náročný závod konaný v první půlce prosince v “okolí” našeho hlavního města s cílem v Praze – Modřanech. Každý rok se ho účastní několik stovek nadšenců, mezi kterými figuruji i já, a každý rok to většina z nich dojde až do cíle, zato já to zabalím někde v průběhu cesty. Bohužel, nejinak tomu bylo i letos…
Nevím, kolik černých koček mi přeběhlo přes cestu, kolik soli jsem rozsypal a kolik zrcadel rozbil, ale jak jinak si vysvětlit, že jsem ušel a uběhl skoro 125 kilometrů v rámci papírově 130-kilometrového pochodu Z Dubče do Dubče, a stejně jsem nakonec neviděl cíl… Ale byl to pěkný pochod v překvapivě pěkném prostředí, počasí nám přálo a rekord v počtu ušlých kilometrů mám tak jako tak.
Asi většina lidí má nějaký cíl. Někdo chce zhubnout, jiný se chce naučit španělsky, další by rád pronikl do tajů jazyka Java. Pro mě je takovým vysněným cílem úspěšné dokončení pochodu zvaného Pražská 100. A kde jinde na to potrénovat než na letním pochodu organizovaném stejnou partou nadšenců kolem Olafa Čiháka, který se schovává za kryptickou zkratku TŠODKD?