U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
Dálkový pochod Fishermen’s Trail mi utkvěl v paměti už na jaře při hledání trasy pro mou jarně-letní dovolenou, náhradu za Kungsleden. Vzhledem ke své délce kolem 230 kilometrů to ale na pětidenní pochod bylo příliš velké sousto, proto jsem to odložil do šuplíčku „na potom“ a odletěl na Mallorku. O půl roku později jsem se ke svému nápadu vrátil. Po několika dnech plánování nakonec vykrystalizovalo 8 dní pochodování a 2 dny cestování, což na letošní 4 zbývající dny dovolené bylo tak akorát.
Tři roky po první účasti jsem zase na startu Klokočenského klobouku. Tentokrát sice nejsem po operaci, ale i tak je kolo jen náhradní program za moji neschopnost dlouhodobě a systematicky běhat. V rámci pravidelného dojíždění do práce od července letošního roku ale mám v nohách už docela dost kilometrů, tak bych si mohl vylepšit i čas z minula. Přesná trasa je sice stále na každém účastníkovi, ale povinné průjezdné body jsou až na jednu výjimku stejné.
Prázdniny končí, děti brousí tužky a plní aktovky, a mě čeká výlet do Frenštátu pod Radhoštěm na můj nejoblíbenější závod, Beskydskou sedmičku! Letos má o hodinu pozdější start a lehce pozměněnou trasu. Místo sestupu z Kykulky do Malenovic a následnému náročnému výšlapu zpátky na hřeben je nově součástí závodu odbočka mezi Malým a Velkým Javorníkem přes Padolí. Trasa se tím i o pár kilometrů zkrátí, ale já si ji zkrátím ještě o dost víc…
Den 6. — Den šestý je den návratu. Protože mi ale letadlo letí zpátky až pozdě večer, hodlám si ten poslední den dovolené užít tak nějak víc, než obvykle. Už včera jsem začal zjišťovat, jestli je možné prodloužit si check-out, po snídani se prý dozvím víc. A kromě hotelového bazénu mě láká i výlet na nejvýchodnější cíp severní poloviny ostrova, na maják Formantor. Je to asi 19 kilometrů daleko a jediné, co zatím nevím, je jak se tam dostat… Ale já už něco vymyslím!
Den 5. — Předchozí tři dny jsem si celkem máknul, dneska by to proto mělo být spíš odpočinkovější završení mé pětidenní expedice. V plánu je dojít do cíle co nejdříve a konečně si užít hotelový bazén, případně jiné typicky dovolenkové aktivity či zážitky. Podle mapy půjdu vesměs z kopce, v plánu mám pouze jedno zpestření v podobě výstupu na Puig Tomir. Ale upřímně řečeno se mi moc nechce, tak konečné rozhodnutí odkládám až na později, až budu stát na rozcestí a budu do toho muset říznout…
Den 4. — Na čtvrtý den jsem si naplánoval procházku kolem vodní nádrže Cúber a dva intenzivní výstupy. První bude kolem vrcholku hory Puig dels Tossals Verds, druhý pak na druhou nejvyšší horu Mallorky, Puig de Massanella. Ta první se totiž zalíbila vojákům, kteří si na jejím vrcholku postavili velký radar. A od té doby tam nemají očumující a fotící civilisty moc rádi, tak si pro jistotu celou oblast uzavřeli pro sebe. Poslední zajímavostí bude návštěva Klášter Santuari de Lluc.
Den 3. — Po včerejším dlouhém a náročném pochodování jsem sice byl unavený, ale o poznání méně než první den. Což je dobře, protože mě ani dneska nečeká úplně snadný úsek. Během 36 kilometrů mám v plánu projít další zajímavá přírodní místa GR 221, navštívit malou pobřežní vesničku Deià a velké vnitrozemské město Sóller, prohlédnout si maják střežící vjezd do přístavu Port de Sóller, a v neposlední řadě se zase smočit v moři. Tentokrát na podle fotek mnohem hezčí pláži poblíž vesnice Deià, kam bych chtěl podle svého itineráře dorazit někdy před polednem.
Den 2. — Dneska mě čeká asi nejdelší etapa pětidenní expedice, měl bych ujít přes 40 kilometrů a nastoupat hodně přes 2500 metrů. Tedy pokud se něco nepokazí. Na rozdíl od včerejška na to mám ale celý den. Nicméně zase bych se rád konečně vykoupal v moři – na Tenerife jsem, si to plánoval hned několikrát, ale nakonec se mi to během samotného treku nepodařilo. Nakonec stejně bude nejvíc záležet na tom, jestli se mi povede setřást únavu, nebo budu po 20 kilometrech stejná mrtvola jako včera…
Den 1. — Start letošní expedice jsem si kvůli pozdnímu příletu musel naplánovat až na poledne dne následujícího. Napřed bylo nutné se s jedním přestupem dostat autobusem do městečka Port d’Andratx, kde vybraný trek GR 221 začíná. Nebo také končí, pochodníci mohou těch cca 150 kilometrů zdolat oběma směry. Já si vybral směr ze západu na východ s koncem na východním cípu ostrova, v dalším přístavu Port de Pollença. Tak uvidíme, jestli se tam dostanu včas a podle plánu!