Přípravy a odjezd na dovolenou na Island 2026
Po týdnech plánování a utrácení spousty peněz konečně nastává Den D! Vyrážíme na letiště a pak ocelovým ptákem na severozápad na 2.650 kilometrů dlouhou cestu až na ostrov ohně a ledu zvaný Island. Čeká nás 10 dnů obdivování krásné, ale drsné přírody, boje s proměnlivým počasím, spousta lávy, ovcí, moře, koní a samozřejmě dalších turistů. Itinerář máme bohatý, takže i když se zaměříme jen nejmenší část, měli bychom vidět to nejlepší, co Island nabízí.
Na Island jsme se chystali hned čtyři. Kromě mé drahé polovičky a mé maličkosti se naší výpravy účastnil i můj kamarád Jirka s manželkou Janou. Takže, i když pro mě návštěva Islandu jako taková byla už spíš opáčkem, dovolená ve čtyřech s „cizími“ lidmi bude premiérová a bezesporu zajímavá.
V rámci příprav bylo nejdůležitější zařídit dopředu tři věci, protože jsme chtěli letět na přelomu června a července a tudíž v sezóně – letenky, ubytování a auto. Vzhledem k množství času vymezenému pro poznávání krás Islandu jsme rezignovali na snahu objet ostrov kolem dokola a zaměřili se na oblast mezi poloostrovem Snæfellsnes na západě a majákem Hvalnesviti na východě.
Letenky bez mezipřistání nabídla nejvýhodněji společnost IcelandAir – odlet z Prahy v pátek 26.6.2026 ve 14:00, návrat zpět z Keflavíku v pondělí 6.7.2026 v 7:20 ráno. Celá legrace bez jídla přišla na 15.800 Kč na osobu.
Ubytování jsme zařídili klasicky přes Booking celkem v pěti ubytovacích zařízeních různé kvality a ceny, vždy strategicky umístěných tak, abychom redukovali jak zbytečné přejezdy, tak hlavně otravné balení a zabydlování se v novém místě. Postupně jsme vystřídali malý domek Kría Cottages u vesnice Hvanneyri (3 noci, 12.600 Kč na dvojici), přízemí v rodinném domku SKOLO Apartment v městečku Selfoss (1 noc, 5.000 Kč na dvojici), Guesthouse Skálafell na západ od města Höfn (2 noci, 15.900 Kč na dvojici), hotel Drangshlid Hotel by Tröll jen pár stovek metrů od vodopádu Skógafoss (1 noc, 5.100 Kč na dvojici) a nakonec apartmán Cottage in the middle of nowhere jihozápadně od Reykjavíku (3 noci, 6.800 Kč na dvojici).
Auto jsme se snažili vybrat takové, abychom se do něj pohodlně vešli jak 4 dospělí, tak hlavně naše zavazadla. I toto jsme realizovali přes Booking, který fungoval jako zprostředkovatel autopůjčovny Enterprise Rent-A-Car. Po chvilce laborování jsme vybrali Kia Sportage (or similar) s pohonem všech kol. A hlavně pojištěním Full Protection Insurance, co, jak se ukázalo, bylo celkem prozíravé. Nicméně celková cena 35.000 Kč plus dalších 3.500 Kč placených na místě za silniční daň a druhého řidiče byla za 10 dnů půjčení dvojnásobná proti tomu, co jsme v roce 2012 platili za 15 denní pronájem Hyundai i30. Ufff…
Ale peníze budou, my nebudem, tak jsme si s tím nelámali hlavu a řešili itinerář. Největší porci práce odvedla moje lepší polovička, za což jí patří neskonalý dík, pak jsme se už s předstihem mohli začít těšit.
Vzhůru na Island!
Vzhledem k chaosu na silnicích i železnici jsme se rozhodli vyrazit na letiště s dostatečným předstihem. Autem na vlak, vlakem na metro, metrem na trolejbus, trolejbusem k Terminálu 2. V půl dvanácté jsme už společně s druhým párem hledali přepážku k odbavení zavazadel. Samoobslužný kiosek byl bohužel samoobslužný jen napůl, bez pomoci personálu bychom se o vytištění kartičky na kufr snažili asi ještě teď. Ale povedlo se a my mohli začít s čekáním na let. A těšit se na citelné ochlazení. Protože zatímco u nás i ve skoro celé Evropě bylo kolem 35 stupňů, světelná tabule u destinace Keflavík ukazovala zataženo a stupňů pouhých 10…
V očekávaný čas se otevřela vrátka a my se mohli nalodit do letadla Airbus A321neo, imatrikulace TF-IAA, společnosti IcelandAir. Vnitřek voněl novotou, v opěradle každého sedadla se leskl velký displej slibující příjemné pokoukáníčko na nějaký film či seriál z nabídky interního entertainment systému. Jediné, co nám tak chybělo ke štěstí, bylo okénko, naše řada ho totiž jaksi postrádala. A občerstvení, ale kdo by za ten mrzký peníz čekal něco víc než kafe nebo vodu, že…
Po 4 klidných letových hodinách jdeme na přistání a o pár desítek minut později už místním busem míříme k autopůjčovně, kde máme připravené šedé vozítko Hyundai Tucson. Což naplňuje podmínku „or similar“, tedy že nabídnuté vozidlo může autopůjčovna nahradit nějakým jiným ze stejné kategorie. Tak alespoň držím islandskou tradici, i při druhé návštěvě budu jezdit Hyundaiem. Po krátkém úředničení a doplacení 3.500 Kč za druhého řidiče a místní silniční daň za 10 dní ještě s díky odmítáme nabídku lepšího pojištění, přebíráme klíčky a usedáme do vozu. Moje rameno toho má po celodenním cestování dost, řídit bude Jirka.
Vracíme se na letiště pro holky a kufry. Zatímco děvčata se na zadní sedadla vejdou bez problémů, dva „loďáky“ a dvě příruční zavazadla jsou alespoň z počátku pro zavazadelník „or similar“ vozítka příliš velkým soustem. Nakonec se nám naštěstí podaří vše přeskládat tak, že se kufr dá i zavřít, a společně tak vyrážíme na první cestu po ostrově.
První kilometry na Islandu
Na úplný start míříme na západní pobřeží, do malého městečka Garður, poblíž kterého se nachází dvojice fotogenických majáků. Nadšeně si je fotíme, ale radost nám malinko kazí celkem silný a hlavně příšerně studený vítr. Proti pražským 30 stupňům je to fakt jak rána palicí. Navíc začíná drobně krápat, ale na to si budeme muset rychle zvyknout.
Vracíme se do auta a oceňujeme vyhřívaná sedadla. Jedeme zpátky na hlavní silnici a míříme znovu do Keflavíku, kde si v místní samoobsluze jménem Bónus nakupujeme zásoby na první večeři a snídani. A je to docela smutný příběh, ceny jsou tady v porovnání s rokem 2012 fakt děsivé. Koupíme si nějaké pečivo, sýr, salám, máslo, jogurty, něco k pití. Žádná divočina, přesto na kase blikne částka skoro 6.000 islandských korun, tedy zhruba 1.000 korun našich. Za ne zrovna bohatou večeři a snídani pro dva celkem síla.
Najíždíme na dvouproudou silnici vedoucí do Reykjavíku s omezenou rychlostí na 90 kilometrů v hodině, a kromě řidiče se všichni kocháme okolím. Po prvním deštíku vyrostla nad Reykjavíkem krásná duha, ale stejně zajímavá jsou i mechem zarostlá lávová pole či farmy s ovcemi a koňmi. Několikrát stavíme a fotíme si tu nádheru. U poloostrova s městečkem Akranes nás cesta vede tunelem pod zálivem. V roce 2012 stál jeden průjezd 1000 ISK, od roku 2018 už je naštěstí zdarma.
Zhruba v půl deváté večer parkujeme u trojice červených domečků Kría Cottages se šedivou střechou. Ten s číslem 3 patří nám. Po zadání kódu vyndaváme ze schránky klíč a začínáme se zabydlovat. V domečku je obývák s kuchyní, malá ložnice a koupelna se sprchovým koutem. Pro 4 dospělé lidi sice relativně malé, ale ty 3 dny to vydržíme. Jirka s Janou se ubytují v ložnici, my mladší ročníky si připravíme lože na rozkládacím gauči. Pak se společně navečeříme a po důkladném utěsnění všech škvírek, kterými dovnitř proniká světlo z venku, jdeme spát.