Portugalsko 2025

Dálkový pochod Fishermen’s Trail mi utkvěl v paměti už na jaře při hledání trasy pro mou jarně-letní dovolenou, náhradu za Kungsleden. Vzhledem ke své délce kolem 230 kilometrů to ale na pětidenní pochod bylo příliš velké sousto, proto jsem to odložil do šuplíčku „na potom“ a odletěl na Mallorku. O půl roku později jsem se ke svému nápadu vrátil. Po několika dnech plánování nakonec vykrystalizovalo 8 dní pochodování a 2 dny cestování, což na letošní 4 zbývající dny dovolené bylo tak akorát.

U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂

Po 3 expedicích už mám výbavy plnou skříň, proto jsem před Portugalskem nemusel ani moc utrácet. Největší změnou na mém gearlistu byl nový, super lehký a super praktický stan Durston X-Mid 1, který pro svou konstrukci využívá trekových holí a váží tak jen necelou polovinu toho, co stan původní. Díky výhodnému prodeji svého stávajícího lehkého stanu Jurek ULLI 1 a nákupu přímo u zahraničního výrobce jsem ho ale pořídil jen s drobným příplatkem.

Dálkový pochod Fishermen’s Trail mi utkvěl v paměti už na jaře při hledání trasy pro mou krátkou jarně-letní dovolenou. Vzhledem ke své délce kolem 240 kilometrů to ale na pětidenní pochod bylo příliš velké sousto, proto jsem to odložil do šuplíčku „na potom“ a odletěl na Mallorku. O půl roku později jsem se ale ke svému nápadu vrátil a začal ho rozpracovávat. Po několika dnech plánování nakonec vykrystalizovalo 8 dní pochodování a 2 dny cestování, což na zbývající 4 dny dovolené bylo tak akorát.

Den 1. — Celodenní cestování je vždy trochu nuda, proto samým vzrušením z nadcházejícího začátku expedice nemůžu dospat a budím se už v 6 ráno. První den jsem naplánoval na rozkoukání, 24 kilometrů s minimálním převýšením bude na protažení ztuhlých svalů a otestování poslední měsíce bolavých, ze šlapání na kole možná přetížených stehen tak akorát. Počasí má být ještě proměnlivé, ale bouřky ani tornádo v předpovědi nejsou, tak to snad všechno bude cajk!

Den 2. — Na druhý den jsem si připravil pořádnou porci kilometrů, čeká mě jich skoro 48! Ale vzhledem k obtížnosti treku by to mělo být bez problémů zvládnutelné. Nejvyšší kopec bude mít jen 150 metrů a dohromady podle mapy nastoupám jen asi 600 výškových. Navigace taky zatím není nijak náročná, pokud nemám po levé ruce moře, jdu špatně. Takže mám asi největší obavu z toho, jestli mě dneska nebudou bolet stehna nebo si neudělám jiné bebíčko…

Den 3. — Po včerejším plánovaně dlouhém a neplánovaně náročném, skoro 45 kilometrů dlouhém pochodování, jsem to dneska chtěl vzít hodně rekreačně. Zastavit se v nějaké hezké restauraci na dobré jídlo, nasadit pohodové tempo a možná si dopříá i nějaké to koupání ve studeném a stále neklidném Atlantiku. Tak uvidíme, co z toho se povede. V každém případě jsem si plánoval přispat a řádně doplnit energii.

Den 4. — Po včerejším klidnějším dnu mě ani dneska nečeká žádná divočina. Trochu překvapivě mě trasa povede především vnitrozemím, k moři se dvakrát dostanu jen na skok a potřetí jen na pár kilometrů. Ale to mi vůbec nevadí, po třech dnech už jsou moře i skály kolem malinko okoukané. Asi hlavním lákadlem by měl být starý hrad, respektive zase jeho zbytky, sahající až někdy do doby Bronzové.

Den 5. — Po dvou odpočinkovějších dnech bych se dnes měl protáhnout zase o malinko víc, mám v plánu ujít skoro 40 kilometrů. Až na výjimky pouze podél pobřeží, na dohled oceánu. Podle mapy by to nemělo být příliš obtížné, největší překážkou asi bude tradičně sluníčko a písek. V plánu je i návštěva jednoho většího městečka jménem Odeceixe, které, stejně jako Aljezur, leží několik kilometrů ve vnitrozemí. Proti proudu řeky Seixe. Tak vzhůru na cestu, jinak tu zmrznu…

Den 6. — Když jsem si kvůli výrazně levnější letence musel pobyt v Portugalsku o den protáhnout, znamenalo to také ze sedmi dnů šlapání udělat osm. Vzhledem k povinnosti spát jen ve vyhrazených kempech nebo přímo pod střechou někde v ubytku z toho nakonec po několikadenním přemýšlení a šoupání vlaječek na plánovací mapě vyšla hodně jednoduchá a hodně krátká šestá etapa. Tak alespoň budu mít čas na premiérové dovádění v moři!

Den 7. — Sedmý den je takovou esencí celého Fishermen’s Trailu. Vesměs celou dobu vede po pobřeží, s jednou odbočkou do vnitrozemí do vesnice Almograve. Čeká mě spousta písku, moře a skal, a také nějaká ta místní flóra. I dnes má být pěkně, ale teplota setrvale klesá nejen v noci, ale i přes den – podle předpovědi bude maximálně 14 stupňů. V každém případě už se začínám trochu těšit do cíle nejen dnešní etapy, ale i celé této expedice.

Den 8. — Poslední den mé letošní podzimní expedice je tu. Podle několika zdrojů, které jsem během své přípravy četl, by měla být část kolem rybářské vesnice jménem Porto Covo tím nejhezčím, co Fishermen’s Trail. Tak se nechám překvapit. Opět by se ale mělo jednat o snadnější úsek, takže jediné, co mě bude tlačit, je čas. Pár minut po šesté mi z centra Sines jede autobus zpátky do Lisabonu a pokud mi z nějakého důvodu ujede, budu mít problém. Fakt velký problém…