Mírně užitečné informace o Portugalsku – tipy, triky, ceny, ubytko a tak…
U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
V první části příspěvku jsem dal dohromady tak nějak chronologicky tipy na to, co mi pomohlo ve velmi krátkých přípravách na expedici, co jsem vyzkoumal a s čím jsem se pak musel potýkat. V druhé jsou pak primárně ceny a zkušenosti s jednotlivými podniky.
Proč Portugalsko?
Tak v prvé řadě proto, že jsem v Portugalsku ještě nikdy nebyl. Druhým zásadním důvodem bylo přímořské podnebí, které je i v polovině listopadu výrazně příznivější, než u nás. Kromě statisticky výraznějších srážek je nicméně hlavním negativem termínu skoro na konci roku krátký den. Sluníčko vychází kolem sedmé a už dlouho před šestou zapadá. Vzhledem k průměrné délce každé etapy, i bez vysokých kopců často hodně náročných 30 kilometrů, jsem ale neměl strach, že bych se po večerech nějak zvlášť nudil – prostě padnu do postele nebo do spacáku a budu spát. Fishermen’s Trail se tak zdál ideálním kandidátem na zakončení letošní expediční sezóny.
Celkem mě čekalo skoro 240 kilometrů rozdělených do osmi etap. Oficiální itinerář jich sice má 13, ale i během krátkého dne jsem měl na celkovou ušlou vzdálenost poněkud vyšší ambice. Odhadovaných 2.000 metrů převýšení, v reálnu nakonec více jak dvojnásobek, vypadaly na první pohled naprosto neškodně. Ale chybějící vertikální metry v obtížnosti hravě nahradily extrémně dlouhé a nečekaně náročné kilometry pochodování v hlubokém písku. Po pravdě řešeno, pokud bych si mohl vybrat, příště raději ty hory…
Přípravy
Při přípravách na expedici se ve mě perou dva protichůdné požadavky. Na jednu stranu nemám moc rád překvapení (obzvlášť ta méně příjemná), takže preferuji důkladnou přípravu a jasný itinerář. Na stranu druhou si ale chci nechat i velký prostor pro to být okouzlen krásami přírody, nadšen panorámaty a příjemně unaven výstupy. A to i v situaci, že to nakonec v reálu nevypadá tak, jak na Instagramu. Nebo se plánovaný výlet kvůli zásahu vyšší moci vůbec neuskuteční. Takže zas tak moc do detailu to taky nechci řešit, abych pak nebyl zklamán.
Tentokrát byl proces zase trochu odlišný. Věděl jsem termín. Měl to být týden přes státní svátek 17. listopadu, abych měl spolu se zbývající dovolenou dostatek volných dnů. Původně jsem cílil na 7 dní a nedělní návrat, ale rozdíl v ceně letenek byl značný, a tak jsem nakonec se souhlasem šéfa vybral pondělní návrat.
Letenky jsem vybíral přes Booking.com. Z důvodu omezeného času jsem chtěl přímý let. Po krátkém hledání jsem se rozhodl pro portugalského národního dopravce TAP Air Portugal, který létá z Prahy do Lisabonu skoro každý den. Odlet 15. listopadu v poledne, návrat 24. listopadu brzy ráno. K tomu hotel ve městě Lagos na první noc a hotel hodně blízko letiště na poslední noc kvůli brzkému odletu. A na závěr dva lístky na autobus značky FlixBus pro pevninskou dopravu mezi letištěm a startem a cílem treku.
V dalších dnech jsem pak naplánoval trasu. Díky Mapy.com to šlo hladce. Místo samotné trasy, která je pevně daná a chtěl jsem ji maximálně dodržet, jsem se zaměřil spíš na body zájmu kolem a hlavně ubytování. Vesměs celá trasa vede národním parkem a tradiční zákaz kempování jsem se rozhodl tentokrát ctít. S pomocí Bookingu jsem tak naplánoval kombinaci spaní v hotelech a penziónech, a také oficiálních kempech ve stanu.
Nakonec jsem si trasu nahrál do nových hodinek Garmin Enduro 3 a mohl se začít těšit na cestu.
Komunikace
Na rozdíl od španělsky mluvících ostrovů Mallorca a Tenerife se v Portugalsku mluví, překvapivě, portugalsky. A bez vytáčení přiznám, že to pro mě byl docela šok. Odjižděl jsem s takovým bláhovým pocitem, že moje základní konverzační znalost španělštiny bude k užitku i tady a že se tedy neztratím. V psaném projevu to dokonce byla skoro pravda a většinou jsem si tak nějak domyslel, co chtěl autor daným textem sdělit. Ale mluvená řeč, to byl šok. Když hned v letadle spustil kapitán tradiční přivítání a předletové informace, trvalo mi hodně dlouho pochopit, že hovoří portugalsky a ne kombinací irštiny, ruštiny a maďarštiny. I když jsem si dal záležet, nerozuměl jsem jediné slovo. A i v dalších dnech, v obchodě, v televizi, všude. Naštěstí vesměs všichni uměli anglicky, tak jsem se nakonec domluvil…
Pokud jde o mobilní telefon a mobilní internet, tak Portugalsko je v EU. A EU roaming mi tu fungoval bez problémů. V obydlených místech to bylo naprosto v pohodě, signál vlastně pořád a 5G k tomu. Jelikož jsem šel většinou jen po pobřeží se spoustou městeček a vesnic, tak výpadky sice byly, ale nebylo jich mnoho. Výpadek v řádu hodin ani jeden, spíš desítky minut max.
Orientace
Jsem na místě, batoh na zádech, jiskra v očích, touha v srdci. Pravděpodobně nejdůležitější pro mě je neztratit se a dojít úspěšně z místa startu do místa předpokládaného cíle. K tomu využívám kombinaci online a offline aplikací a technických vymožeností.
Pro mě naprosto nejužitečnější služba Seznamu, navíc i ve formě aplikace pro iPhone umožňující stáhnout si mapy offline a šetřit data. Na naklikání trasy, průzkum jednotlivých zajímavostí kolem cesty a následný export do GPX naprostá špička. Nakliknou trasu mám samozřejmě uloženou, abych se mohl na cestě podívat a řešit případné komplikace či změny. Obzvlášť užitečné v horách, kde mi nejen rychle spočítá vzdálenost, kterou musím ujít, ale i ukáže převýšení. Někdy je tak lepší zvolit trochu delší, ale mnohem méně stoupavou trasu. Export GPX nahrávám do hodinek Garmin, které mi slouží jednak jako záznamník, a pak mě pípnutím upozorní na to, že jsem omylem z trasy sešel. Na druhou stranu není dobré Mapám věřit bezvýhradně. Ne všechny informace tam uvedené jsou aktuální, což platí především o zdrojích pitné vody, uzavřených cestách, případně o otevíracích dobách obchodů a restaurací.
Značení trailu je velmi kvalitní a až na výjimky udržované. Je nicméně nutné připomenout, že se jedná z navigačního pohledu o velmi snadný trek, většinu času jsem měl na jedné straně moře a na druhé placaté vnitrozemí. A jestli u pláže obejdu keříček zleva nebo zprava nehraje velkou roli. Hlavní a nejčastější značkou FT jsou dva barevné pruhy namalované na dřevěných kůlech, kamenech, stromech... Zelený nahoře a modrý dole. Odbočku značí modrá šipka daným směrem. Praktický ukazatel překžížených pruhů značících "tak tudy ne" znají i v Portugalsku, je to vážně super věc. Směrových ukazatelů je minimum, denně jsem jich potkal jen pár. Častěji jsem se setkal s cedulí upravující začátek a konec nějakého specifického úseku. Kromě opakujících se informací tam bylo například uvedeno, že pokud je pláž pod vodou, máte zvolit alternativní cestu. Celkově řekl bych pohoda.
Nocování a přespávání
Noc se dá na expedici trávit různě. Nejlepší je ale dobře se vyspat a nabrat síly na další den. Způsobů, jak tak učinit, je mnoho, já využil jen několik z nich. Pokud jde o hotely a penziony, jejich seznam najdete v druhé polovině příspěvku. Zde jsem se tématu věnoval jen obecně.
Asi nejbezpečnější je zůstat pod střechou a jako bonus dostat ráno najíst. Služeb na zprostředkování ubytování je spousta, já dlouhodobě využívám Booking.com. Ubytování jsem objednával vesměs dopředu a v cenovém rozmezí do 50 EUR, jen dvakrát jsem se praštil přes kapsu a zaplatil 80 EUR. Ubytování tak bylo příjemně levné, přesto kvalitní a pokoje čisté. Jak moc se v tom projevila polovina listopadu nicméně nedokážu odhadnout. Jen musím upozornit na to že většinou součástí ceny nebyla snídaně, musela se podle chuti připlatit extra.
Kempů bylo kolem trasy treku dostatečné množství. A pokud byl na mapě nakreslený, tak byl v provozu celoročně, tedy i v listopadu. Mimo sezónu navíc nebylo nutné místo rezervovat, i když - pokud jsem to pochopil správně - místo pro stany se nerezervuje nikdy. Kempy jsou primárně dimenzované na karavany. Já plánoval v kempech strávit 4 noci, ale nakonec jsem zůstal jen dvě. A v obou případech to bylo v pohodě, v druhém případě to byla dokonce super nádhera s eukalyptovým hájem a luxusními umývárkami za pouhých 10 EUR na noc.
Celý trek vede územím přírodního parku a proto je divoké nocování po celé trase zakázáno. A já se tomu tentokrát bezvýhradně podřídil. Pár spáčů jsem cestou ale potkal a nevypadalo to, že by na ně měly místní právo a pořádek vynucující složky nějak spadeno. Po pravdě řešeno jsem za celou dobu potkal jedno auto policie a jednoho uniformovaného policistu. Možná největší problém tak pro nocležníky představovalo ukotvení stanu v písku...
Povolenky
Dobrá zpráva, na treku Fishermen’s Trail jsem žádnou povolenku nepotřeboval. Ale samozřejmě co není, může být, takže si před cestou raději zkontrolujte aktuální stav. Na druhou stranu tam nebylo nic, kam by povolenka, respektive nějaké omezení návštěvnosti, dávalo smysl.
Voda a potraviny
V tomto ohledu je asi zásadní, že jsem šel „v zimě“ – v srpnu by to asi vypadalo jinak. Vzhledem k denním teplotám kolem 15 stupňů moji potřebu tekutin bohatě uspokojila občasná návštěva restaurace nebo obchodu. Pro jistotu jsem s sebou táhnul asi 2 litry jako železnou rezervu, ale byla to celou dobu jen zbytečná zátěž.
Díky silným dešťům, které skončily přesně s mým příletem, bylo vody i v podobě potůčků víc, než dost. V každém případě vody bylo v listopadu všude prostě dostatek.
Pokud jde o nákup potravin, tak skoro v každé vesnici byl nějaký malý krámek. Po obědě mívaly siestu, ale jinak byla většina otevřena. Sortiment docela bídný a byl problém si vybrat, ale k přežití to stačilo. A až na jednu výjimku všude brali karty.
Výdaje
Své výdaje jsem se snažil strukturovat a nějak seskupit. Součástí přehledu není vybavení (to má samostatnou stránku) a pak nákupy především jídla a pití v různých obchodech, ale jinak je tam vesměs vše.
Většina cen je v EURO. Nepřeváděl jsem to, aktuální kurz byl něco málo přes 25 korun za jedno Éčko.
Letenky
Základem úspěšné expedice bylo pořízení letenek. Kupoval jsem je asi měsíc předem, takže na případné nenadálé změny bylo dost času. Naštěstí se překvapení jako na před Tenerife nekonalo a odletěli jsme přesně podle plánu.
Požadavky na přímý let, odlet z Prahy a odbavené zavazadlo v ceně splnil nejlépe portugalský národní dopravce. A kromě drobného zpoždění při cestě tam, způsobeného doznívající bouří Claudia, proběhlo všechno bez jediného problému. Jen by příště nemuseli tak moc topit...
Doprava
I když jsem plánoval chodit především po svých, několika zrychleným přiblížením jsem se nevyhnul. Všechna byla nicméně buď ještě před startem, nebo až po dosažení cíle.
Autobusových dopravců na dlouhé vzdálenosti je v Portugalsku několik, já zvolil mě i z Čech dobře známý FlixBus. Online objednání jízdenek včetně místenek zabralo jen chvilku a bonusem byla fakt příjemná cena. První cesta busem byla z Lisabonu do městečka Lagos.
Z cíle treku do centra Sines jsem raději těch asi 6 kilometrů popojel s Uberem. Co jsem tak koukal, asi se to dalo i dojít, většinou tam nějaká stezka podél silnice vedla, ale cesta průmyslovou přístavní čtvrtí vedle 4-proudé dálnice není úplně ideální, tak jsem se asi rozhodl správně.
Ubytování
Na ubytování jsem si nemohl stěžovat. Vzhledem k tomu, že jsem vesměs platil polovinu toho, co v létě na Mallorce, jsem byl spokojen. Nakonec jsem pod střechou přespal víckrát, než jsem plánoval, ale co - stanu si snad užiju dosyta příští rok ve Švédsku!
Nečekaně hezký dvouhvězdičkový hotel v centru Lagosu. Moc milý personál, pohodlná postel a vydatná a chutná snídaně. Včetně Prosecca na přípitek.
Malý, ale hezký a útulný pokoj s privátní sprchou na chodbě. Umístění v centru městečka, přesto klidná noc na pohodlné posteli.
Velmi milé překvapení. Uprostřed polí a farem krásný komplex několika budov, s restaurací a bazénem! Asi rodinný podnik, obsluha velmi milá a ochotná. Česté, útulné, velké. A skvělé točené pivo!
Na poslední chvíli rezervované ubytování. Naprostý luxus, terasa, krásná koupelna a obrovská postel. Součástí výborná restaurace s možností čerstvých ryb a prodejna lahůdek a místního vína.
Trochu zvláštní název. Dům se třemi pokoji. Já měl soukromou koupelnu. Možnost využít sdílený obývák a kuchyň. Hezké venkovní posezení a malý bazén (funkční i v listopadu)!
Druhé ubytování na poslední chvíli. V tomto městečku patří této společnosti asi polovina budov. Já náhodně zvolil ubytování v takovém malém baráčku, takové miniaturní 2+1 - obývík s kuchyní, ložnice a koupelna. A balkónek s posezením.
Luxusní ubytování v těsné blízkosti letiště (12 minut pěšky). Dorazil jsem pozdě, ubytoval mě sice nastydlý, ale hovorný mladík. Skvělá sprcha a ještě lepší postel.
Restaurace a kavárny
Návštěva mimo sezónu měla jeden nepříjemný postranní efekt - otevřená byla jen část podniků a ty byly vesměs dost narvané... Takže jsem je navštěvoval méně často, než jsem zamýšlel...
Espresso bar v Estellencs, kde měli dobré kafe a něco málo sladkého i slaného pečiva. Plus další věci tak nějak podle chuti místních. Akorát na všechno byl jeden člověk a moc nestíhal, ale nikomu z čekajících to očividně nevadilo.
Kavárna na okraji Deiá. Moc milá obsluha. Dal jsem si tu vydatnou snídani, obložené chleby byly luxusní. A pak vyrazil na pláž.
Jedna z mála otevřených chat, nicméně vzhledem ke své poloze na velmi rušném místě asi nic překvapivého. Sortiment byl velice omezený, dal jsem si domácí buchtu a něco k pití.
Restaurace u rušné silnice, ale byla kolona, tak auta moc nerušila. Na zahrádce jsem si dal předkrm i hlavní jídlo a zapil to celé třemi pivy.
Jedna z nejhezčích horských chat v dost nepřístupném místě na úbočí stejnojmenné hory. Sortiment omezený, ale chleba se šunkou a sýrem jsem dostal. 🙂
Prostorná restaurace u kláštera Lluc. Příjemná obsluha, dobré pivo a skvělý burger! K tomu zásuvka na dobíjení baterií, prostě značka ideál!
Malá pekárna v Port de Pollença. Velký výběr sladkého pečiva, spousta pití a vynikající kafe.
Závěrečný slavnostní dlabanec v cíli proběhl ve stejkárně na promenádě. Burger neměl chybu, pivo dobře vychlazené a k tomu poslouchat šumění moře... Prostě romantika jak...
A to je, pokud mě mé záznamy i paměť neklamou, úplně vše. Pokud máte nějaký dotaz, klidně pište. Pokud budu vědět, rád odpovím v komentářích.