Mírně užitečné informace o Mallorce – tipy, triky, ceny, ubytko a tak…
U svých předchozích cestopisů občas dostanu dotaz na nějaký konkrétní tip, nebo ekonomický aspekt cesty. Rozhodl jsem se proto udělat samostatnou stránku, kde budou jak praktické zkušenosti a doporučení, tak přehled nejdůležitějších výdajů. Rovnou ale upozorním na to, že to je čistě subjektivní pohled nijak výrazně zkušeného, jen pokročilého turisty, takže se klidně může stát, že vaše zkušenost bude přesně opačná… 🙂
V první části příspěvku jsem dal dohromady tak nějak chronologicky tipy na to, co mi pomohlo ve velmi krátkých přípravách na expedici, co jsem vyzkoumal a s čím jsem se pak musel potýkat. V druhé jsou pak primárně ceny a zkušenosti s jednotlivými podniky.
Proč Mallorka?
Na rozdíl od Tenerife, kam jsem cestu plánoval a připravoval spoustu měsíců, uplynulo od rozhodnutí letět letos na Mallorku až po odjezd na letiště více méně jen 14 dní, během kterých jsem vybral trek, objednal letenky, zarezervoval hotely, připravil itinerář a dokoupil drobnosti k doplnění výbavy. Hlavní důvody pro výběr byly tentokrát délka treku, jehož zdolání se muselo vejít do pěti dnů, a nějaká přiměřená vzdálenost od Prahy, abych na cestě nestrávil další týden. Trek GR 221 plnil mé očekávání vrchovatě, a po přečtení několika málo cestopisů jsem se rozhodl pro něj.
Celkem mě čekalo něco málo přes 160 kilometrů a 6.000 metrů převýšení, které jsem si rozvrhnul do pěti pochodových dní, během kterých jsem chtěl ostrov přejít po severní části od západu na východ a navštívit hory, lesy, města, moře i údolí. Kromě prvního a posledního dne v hotelu jsem se rozhodl spát pod širákem, vzhledem k trase vedoucí každou chvíli skrz civilizaci jsem si nedělal starosti ani se zásobami, ani vodou. Celkově jsem očekával takové „Tenerife light“, tak jsem byl zvědavý, jak daleko se realita bude lišit od skutečnosti.
Přípravy
Při přípravách na expedici se ve mě perou dva protichůdné požadavky. Na jednu stranu nemám moc rád překvapení (obzvlášť ta méně příjemná), takže preferuji důkladnou přípravu a jasný itinerář. Na stranu druhou si ale chci nechat i velký prostor pro to být okouzlen krásami přírody, nadšen panorámaty a příjemně unaven výstupy. A to i v situaci, že to nakonec v reálu nevypadá tak, jak na Instagramu. Nebo se plánovaný výlet kvůli zásahu vyšší moci vůbec neuskuteční. Takže zas tak moc do detailu to taky nechci řešit, abych pak nebyl zklamán.
Tentokrát byl proces trochu odlišný od Tenerife. Věděl jsem termín, měl to být týden přes první nebo druhý květnový svátek, protože už jsem neměl dostatek dovolené. Ze stejného důvodu jsem měl i limit na 7 dní včetně cesty. Takže jsem si vyhledal přiměřeně dlouhé treky, vyloučil ty, které budou počátkem května ještě zapadané sněhem a ty, na které je složitá doprava. A vyšla z toho Mallorca.
Pak už to šlo ráz na ráz. Prošel jsem nabídku letenek a vybral si přímý let se Smartwings, odlet 7.6. v podvečer, návrat 13.6. pozdě v noci. K tomu přes Booking.com hotel blízko letiště na první noc a hotel v cíli cesty na noc poslední, oba s možností ještě pár dnů před ubytováním zrušit rezervaci bez poplatku. Zbytek jsem plánoval přečkat v hamace nebo na zemi na karimatce. Nakonec jsem si naklikal pětidenní trasu s přibližnými místy noclehů v úžasných Mapách.cz a nakopíroval ji do hodinek.
Tím byla moje příprava dokončena a já se mohl začít těšit na cestu.
Komunikace
Stejně jako na Tenerife se i na Mallorce domluvím Španělsky. Pokud jde o komunikaci domorodců s nerodilým mluvčím, moje zkušenost je asi taková: nedávají najevo žádnou nadřazenost nebo aroganci, obzvlášť pokud oni sami nevládnou jiným jazykem. Ale moc tu konverzaci taky neulehčují. Očividně neumí mluvit pomalu, i když se třeba ze začátku snažili, po 3 slovech už to jelo jak kulomet. Teda s výjimkou paní v hotelu poslední den, ta byla naprosto úžasná. V turistických oblastech je celkem slušná šance domluvit se i anglicky nebo německy, ale čím dál od pobřeží, tím spíš to bude jen španělština. Vesměs všechny informační tabule, ukazatele a podobně jsou minimálně dvojjazyčné, v mnoha případech trojjazyčné. Ale zase jsou i výjimky a čím méně turisticky frekventované místo je, tím větší je šance na „sólo en español“. Ale protože jsem se poctivě snažil mluvit celou dobu jen španělsky, vlastně ani nevím, jak moc dobře bych se domluvil i jinak.
Pokud jde o mobilní telefon a mobilní internet, tak Baleáry jako španělské území jsou samozřejmě v EU. A EU roaming mi tu fungoval bez problémů. V obydlených místech to bylo naprosto v pohodě, signál vlastně pořád a 5G k tomu, ale v divočině jsem se často setkal s delšími úseky bez mobilního pokrytí. To, že je vidět pobřeží, rozhodně neznamená, že bude signál. Severní pobřeží ostrova není moc obydlené, a tak není důvod tam stavět BTSky. Je dobré to při plánování cesty mít na vědomí.
Orientace
Jsem na místě, batoh na zádech, jiskra v očích, touha v srdci. Pravděpodobně nejdůležitější pro mě je neztratit se a dojít úspěšně z místa startu do místa předpokládaného cíle. K tomu využívám kombinaci online a offline aplikací a technických vymožeností.
Pro mě naprosto nejužitečnější služba Seznamu, navíc i ve formě aplikace pro iPhone umožňující stáhnout si mapy offline a šetřit data. Na naklikání trasy, průzkum jednotlivých zajímavostí kolem cesty a následný export do GPX naprostá špička. Nakliknou trasu mám samozřejmě uloženou, abych se mohl na cestě podívat a řešit případné komplikace či změny. Obzvlášť užitečné v horách, kde mi nejen rychle spočítá vzdálenost, kterou musím ujít, ale i ukáže převýšení. Někdy je tak lepší zvolit trochu delší, ale mnohem méně stoupavou trasu. Export GPX nahrávám do hodinek Garmin, které mi slouží jednak jako záznamník, a pak mě pípnutím upozorní na to, že jsem omylem z trasy sešel. Na druhou stranu není dobré Mapám věřit bezvýhradně. Ne všechny informace tam uvedené jsou aktuální, což platí především o zdrojích pitné vody, případně o otevíracích dobách obchodů a restaurací.
Velmi příjemné překvapení, kvalita místního turistického značení překonala mé očekávání. Obzvlášť po přečtení recenzí, že na začátku a na konci treku není značení skoro vůbec. Trasa GR 221 je značena červeno-bílými rozcestníky, patníky, případně jen značkami na kamenech nebo stromech. Byla až na výjimky velmi dobře spravovaná, na velké části cest byly orientační prvky úplně nové. Osobně se sice spoléhám primárně na mapu v mobilu a GPS systém, ale jen na málo místech jsem si uvědomil, že se značením není něco v pořádku. K některým významným místům nebo třeba kopcům vedlo i doplňkové místní značení, ale to frekvencí a kvalitou tomu hlavnímu "GR" úplně nedostačovalo. Já podle něj šel vlastně jen na Puig Massanella, nejvyšší přístupnou horu Mallorky.
Nocování a přespávání
Noc se dá na expedici trávit různě. Nejlepší je ale dobře se vyspat a nabrat síly na další den. Způsobů, jak tak učinit, je mnoho, já využil jen několik z nich. Pokud jde o hotely a penziony, jejich seznam najdete v druhé polovině příspěvku. Zde jsem se tématu věnoval jen obecně.
Asi nejbezpečnější je zůstat pod střechou a jako bonus dostat ráno najíst. Služeb na zprostředkování ubytování je spousta, já dlouhodobě využívám Booking.com. Ubytování jsem objednával dopředu a v cenovém rozmezí 80-100 EUR. Celkově mi přišly ceny na Mallorce výrazně dražší, za tyhle peníze jsem loni dostal minimálně jednu hvězdičku navíc. Navíc byla dost omezená nabídka - že bych se dokázal za rozumné peníze ubytovat pár hodin před tím, než padne tma, to bylo hodně nepravděpodobné. Ale oba dva noclehy byly v pohodě, pokoje čisté, v tomto ohledu nebyl žádný probém.
Kempů bylo na Mallorce, alespoň v oblasti Serra de Tramuntana, málo. Místo nich tam je rozmístěno několik horských chat - Refugios. Pro ubytování je tam většinou potřeba rezervace dopředu, v sezóně určitě, ale kromě dvou byly všechny mimo sezónu stejně zavřené. Úroveň služeb je různá, ceny také, kromě postele nabízí často i umývárnu a něco k jídlu. Obecně jde o mnohem ekonomičtější formu legálního přespávání, než na divoko pod širákem nebo pod stanem.
Ani na Mallorce není spaní na divoko povoleno. Naopak, na několika místech jsem se setkal cedulemi zobrazujícími nejen přeškrtnuté piktogramy stanu, ale i hamaky a spacáku "pod stromy". Předstírat neznalost by tedy podle všeho nešlo... Na druhou stranu jsem se, díky značnému počtu Čechů na trase, na toto téma bavil snad 10x a nikdo neměl, ale ani neslyšel, o žádném problému s touto formou spaní. Samozřejmě je potřeba se chovat zodpovědně a ne jako "kretén", ale pokud se někomu neubytujete přímo pod okny na zahradě, ale slezete kus z cesty, nebudete rozdělávat oheň a obecně binec, a ulehnete večer a zmizíte brzo ráno, tak by to mělo být v pohodě.
Povolenky
Dobrý zpráva, na Mallorce, alepoň na treku GR 221, jsem žádnou povolenku nepotřeboval. Ale samozřejmě co není, může být, takže si před cestou raději zkontrolujte aktuální stav.
Voda a potraviny
Ve srovnání s Tenerife to s vodou není tak špatné. Pravda, jsou místa, kde je lepší mít dostatečné zásoby, obzvlášť v druhé polovině léta, ale pokud ujdete za den víc jak 20 kilometrů, tak byste žízní zhynout neměli. Samozřejmě to má nějaká ale:
- na západě je mezi San Elm a Estellencs skutečně asi 30 kilometrů bez vody a bez možnosti ji nabrat, tady se vyplatí být obezřetný
- studánky a nádrže jsou dost nespolehlivý zdroj, může být znečištěný nebo vyschlý. Na Mapy.com je díky velkému počtu přispěvatelů docela aktuální situace jednotlivých míst, v každém případě je doporučené mít nějaký kvalitní vodní filtr, jako třeba Platypus QuickDraw, který mám já, protože voda bývá málokdy pitná jen tak.
- v obchodech se prodává balená voda za celkem pár drobáků, ale v turisticky exponovaných místech chtějí za půl litru třeba i 2 eura!
Na východě ostrova pak bylo vodních zdrojů dostatek, dokonce jsem minul i několik potoků.
Pokud jde o nákup potravin, tak ve městech je spousta různých supermarketů. Někdy je to skutečně obchod formátu naší Billy, ale většinou je to spíš taková večerka s různým sortimentem. Mimo města a pobřeží je situace horší, obchodů je málo, mají roztodivnou otevírací dobu a omezený sortiment. Platební karty nicméně brali úplně všude.
Výdaje
Své výdaje jsem se snažil strukturovat a nějak seskupit. Součástí přehledu není vybavení (to má samostatnou stránku) a pak nákupy především jídla a pití v různých obchodech, ale jinak je tam vesměs vše.
Většina cen je v EURO. Nepřeváděl jsem to, aktuální kurz byl něco málo přes 25 korun za jedno Éčko.
Letenky
Základem úspěšné expedice bylo pořízení letenek. Kupoval jsem je jen 14 dnů předem, takže na případné nenadálé změny bylo dost času. Naštěstí se překvapení jako na před Tenerife nekonalo a odletěli jsme přesně podle plánu.
Letět se Smartwings sice nebylo nejlevnější, konkurence se občas dostala i o pár stovek níž, ale zvyk je železná košila. A díky zkušenosti s cestou na Tenerife jsem nechtěl měnit, navíc levnější byly společnosti byly často fakt low-low-cost a k těm nemám úplně důvěru.
Doprava
I když jsem plánoval chodit především po svých, nějakému tomu zrychlenému přesunu v rámci ostrova jsem se nevyhnul. Nicméně především díky velmi husté a velmi kvalitní autobusové hromadné dopravě to nebyl nijak stresující zážitek.
Hlavní autobusovou dopravu má na starosti státní dopravce TIB. Autobusy jsou velká, čisté a levné, většina navíc se zásuvkou na elektrickou energii. První cesta busem byla z Palma de Mallorca do Port d’Andratx.
Dvakrát jsem na Mallorce využil i služeb taxi. První den jsem po chvilce hledání u letiště rezignoval na nalezení autobusu do místa mého prvního noclehu a vzal zavděk Uberu.
Ubytování
Ubytování na Mallorce bylo v pohodě. Nabídka sice omezenější a celkově mi to přišlo takové dražší, ale díky objednání přes Booking.com nebyl naprosto žádný problém. Vzhledem k tomu, že jsem objednával relativně krátce před odletem, byly ceny asi na maximu...
Jednoduchý a relativně levný hotel koousek od letiště. Přiletěl jsem pozdě, tak jsem stihnul jen postel, sprchu a druhý den snídani. Pokoj byl malý a trochu zašlý věkem, ale čistý a tichý.
Na závěr byl naopak luxus se 4 hvězdičkami, krásným bazénem, velkým pokojem a opulentní snídaní. Je to sice velký komplex, nicméně hotel nebyl úplně zaplněný a v bazénu bylo úplně prázdno.
Restaurace a kavárny
Po špatné zkušenosti z Tenerife s chemickým ohřevem vysušených jídel jsem se tentokrát již od začátku plně spoléhal na to, co si odnesu na zádech, nebo co si koupím podél cesty. Kaváren a restaurací jsem navštívil jen několik, ale obecně byla kvalita dobrá a ceny... no tak nějak dovolenkové.
Espresso bar v Estellencs, kde měli dobré kafe a něco málo sladkého i slaného pečiva. Plus další věci tak nějak podle chuti místních. Akorát na všechno byl jeden člověk a moc nestíhal, ale nikomu z čekajících to očividně nevadilo.
Kavárna na okraji Deiá. Moc milá obsluha. Dal jsem si tu vydatnou snídani, obložené chleby byly luxusní. A pak vyrazil na pláž.
Jedna z mála otevřených chat, nicméně vzhledem ke své poloze na velmi rušném místě asi nic překvapivého. Sortiment byl velice omezený, dal jsem si domácí buchtu a něco k pití.
Restaurace u rušné silnice, ale byla kolona, tak auta moc nerušila. Na zahrádce jsem si dal předkrm i hlavní jídlo a zapil to celé třemi pivy.
Jedna z nejhezčích horských chat v dost nepřístupném místě na úbočí stejnojmenné hory. Sortiment omezený, ale chleba se šunkou a sýrem jsem dostal. 🙂
Prostorná restaurace u kláštera Lluc. Příjemná obsluha, dobré pivo a skvělý burger! K tomu zásuvka na dobíjení baterií, prostě značka ideál!
Malá pekárna v Port de Pollença. Velký výběr sladkého pečiva, spousta pití a vynikající kafe.
Závěrečný slavnostní dlabanec v cíli proběhl ve stejkárně na promenádě. Burger neměl chybu, pivo dobře vychlazené a k tomu poslouchat šumění moře... Prostě romantika jak...
A to je, pokud mě mé záznamy i paměť neklamou, úplně vše. Pokud máte nějaký dotaz, klidně pište. Pokud budu vědět, rád odpovím v komentářích.